Maradona režie Kusturica

Je to takové lezení do zadku Maradonovi. Ale není to špatný dokument. Hravý způsob Kusturici. Pokud jste fanoušek této fotbalové megahvězdy (která nedávno překvapivě zemřela) oceníte archiv a budete překvapeni, že je docela inteligentní. Jeho názory na Ameriku se svým náboženstvím svatého dolaru a na Anglii s ním sdílím. Také jeho litování, že bral kokain, protož ho přibrzdil v kariéře a trpěly jeho dvě dcery je sympatický. K tomu pěkné sestřihy jeho geniálních gólů. (25.04.2021)

Kusturicova pocta argentínskej hviezde na sláve ktorej sa zviezol aj on sám. Nepokladám to však ako vo väčšine recenzií za úplne zatracujúci nápad. Zábery na zabávajúcich sa Argentínčanov a Talianov sú príťažlivé pre neznalcov juhoamerického prostredia. Dokumentu bolo vyčítané prílišné populizátorstvo... pre koho je však film určený? Kusturicov zámer, ktorý je vo filme jasne prezentovaný, bol natočiť najlepší film o Maradonovi. To sa mu zatiaľ podarilo. Hudobné scény sú perfektne zvládnuté a príjemne sentimentálne. Vadili mi však neustále odkazy na Kusturicove predošlé filmy, ktoré prepájal s jednotlivými epizódami Maradonovho života. V tomto filme nie je spopularizovaný Maradona ale Kusturica. A robí to veľmi okato a prvoplánovo, akoby mu bolo jedno, čo si diváci budú myslieť. A to sa počíta. Kritiky film veľmi odsúdili. Ja spomeniem recenziu Mirky Spáčilovej, ktorú si môžete prečítať v externých recenziách na csfd. Jej reakcia mi totiť príde ešte viac zinscenovaná a hraná, ako tento film. Samozrejme že musela film odsúdiť a neustále sa narážať do jeho politického posolstva, keď robí pre noviny prozápadne orientované a tento film je naklonený protikapitalistickým ideológiam. Jej poznámka o jeho charizme bola už totálne scestná... No a čo? Niekedy je v názoroch film príliš extrémny, no je na divákovi, aby si urobil vlastný názor, či už je Maradona len hlúpym futbalistom, ktorého pomiatla sláva, alebo naozajstným nasledovníkom revolúcie... Mínus filmu: prílišná angažovanosť Kusturicu byť v čo najviac záberoch. Niekedy sa však celkom hodil. Napríklad scéna na štadióne v Sarajeve, ktorá síce dej neposúva, no celkom príjemne sa snaží diváka presvedčiť o prieteľskom vzťahu medzi dvoma hercami vo filme:) Maradona je herec, človek, manipulátor a legenda...Boh? pre niektorých tiež. O takýchto ľuďoch sa ťažko točia filmy, ešte ťažšia musela byť ich spolupráca. Maradona totiž týmto filmom musel uspokojiť predstavy miliónov fanúšikov, aby jeho hviezda nikdy neprestala svietiť. Bol to dobrý krok? (25.01.2010)

"Buď posvěcena levačka tvá!" Čím to, že mě mrzí, ale nepřekvapuje, kam až mohl sklouznout režisér, kterého jsem ještě nedávno obdivovala? Jak jsem si před dvěma lety znechucená jeho "Slibem" mohla myslet, že hůř už být nemůže? A hle: Maradona by Kusturica, pseudodokument v němž naopak idol režíruje fandu- aneb dva egomaniaci v zajetí patosu a ideologie....a taky několik čistě upřímných momentů, které v tom naštěstí nezapadly. (14.03.2010)

Toto si Kusturica mohl odpustit. Blahopřeji mu, že se s Velkým Diegem setkal, ale to je tak vše. Natočil totálně chaotický film bez koncepce a jasné myšlenky co vlastně chce zdělit. Neustále se snaží nacházet paralelu mezi Maradonovým životem a svými filmy (filmové vsuvky po čase vyloženě iritují). Divák se místo názorů na Maradonu a větší sondy do jeho života dočká pseudofilozofických úvah o tangu a levicového pranýřování politiky USA v Jižní Americe...a také rádoby vtipných skečů, ve kterých po Diegovi střílí Bush a Blair je vyobrazen jako ďábel. Dokonalá slátanina. Kladně hodnotím jen využití autentických záběrů, návštěvu Maradony v Bělehradě (jak zdraví obyčejné chodce z auta a představuje se jim:-) a celkem dojemnou pasáž za zvuků písně "Marado". Ale jinak tragédie! (10.06.2010)

Rozklad božské aury Diega Armanda Maradony. Kluk z chudé čtvrti se stal fotbalovým bohem a sám v sobě vidí ještě víc, než jeho fanoušci (ovečky) v něm. Většina dokumentu je Emirova oslava jednoho génia, na kterého kouká až s nepřájemně nekritickým obdivem. Především téma drog a politiky představuje Armanda ve světle, které bych raději neviděl. Omlouvat sjíždění bílé lajny koksu tím, že to dělalo víc lidí, jen je nechytli, je možná otázkou pro fotbalovou federaci, ale nic jiného. Jediné, co mě opravdu zarazilo byl závěr s (připravenou) hudbou na téma "být Maradonou a prožít jeho život". Příště, až někdo bude točit o svém idolu a mesiášovi, ať si to nechá do vlastní domácí filmotéky... PS: hodnocení se nevztahuje na ukázky maradonovy fotbalové geniality (22.03.2011)