Rolling Stones
-
Shine a Light
-
Rolling Stones
Dokumentární / Hudební
USA, 2008, 117 min
Režie:
Martin ScorseseObsah
-
Dokumentární film "Shine A Light" je pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let a stále fungují. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek. (Vampireman)
Dokumentární film "Shine A Light" je pohled režiséra Martina Scorseseho na největší rock'n'rollovou kapelu, na legendární Rolling Stones, kteří jsou spolu přes 45 let a stále fungují. Scorsese sestavil velice silný režijní tým z osob, z nichž mnoho obdrželo Oscary za svoji práci, a natáčel Stouny v Beacon Theater v New Yorku po dobu dvou dní, aby zachytil jejich syrovou sílu a přinesl divákům tento filmově/hudební zážitek. Komentáře uživatelů k filmu (150)
-
HAssAN
Čakal som niečo v podobnom duchu ako Sex Pistols: Děs a běs, miesto toho som dostal iba koncert o ktorý som až tak moc nestál.(17.2.2009)
-
bonovox
Koncert upravený do funkčného dokument. Ak by boli Stouni mojou srcovkou bolo by to za 5. Dúfam, že niekto natočí podobný dokument o U2.(18.2.2009)
-
Docent
Keby sa dalo, tak dám aj 6 hviezdičiek, alebo rovno 7(21.4.2009)
-
Kokska
Martin Scorsese měl k dispozici Beacon Theatre, výtvarně velkorysou scénu, stárnoucí, ale pořád energické Stouny a současnou kameramanskou špičku. I když mám velkou úctu ke všem lidem, kteří vložili svůj um do tohoto koncertu, musím bohužel říct, že na výsledku není příliš znát to, jaké kapacity oboru se na něm podílely. Shine a Light je pouze průměrný "živák", ať už obrazem nebo zvukem, což s sebou nese nelichotivý fakt, že podobným, často i lepším záznamem živého vystoupení, disponuje nejedna velká skupina, ovšem nepotřebuje k tomu Scorseseho, ani mistry snímání pohyblivého obrazu. Je zřejmé, že tento koncert schovaný za dokument je výhraně "fans only".(25.2.2010)
-
Paserak
Taky jste v kině měli tendenci tleskat a tančit? Bylo to neskutewčný. A to nejsem bůhvíjakej fanda RS.(1.12.2010)
-
Norri
Shine a Light je pro mě třetí film o hudební legendě v poměrně krátké době. Ale je jiný než předchozí dva. Rolling Stone na rozdíl od Jima Morrisona a Falca pořád žije a navíc nešlo o film o legendě ale o dokument, resp. koncert. Ač mám rád rock, tak "Stouni" mi k srdci nikdy moc nepřirostli, ale přesto jsem se na film těšil. Obrovským zklamáním pro mě však byly texty písní, které jsem doteď vůbec neřešil. Od legendy jsem čekal asi více a toto zklamání musím promítnout i do hodnocení filmu, i když by to tam asi zahrnuto být nemělo. Co se týká filmařiny, tak kamery mi připadaly skvělé a prostřihy na historické rozhovory mě asi bavily nejvíc.(20.6.2011)
-
Wlczak
Miluju "Stouny" a skvěle jsem se bavil... Ruka Martyho je tam znatelná - krásně vás vtáhne na jeviště!!! The Rolling Stones !!!(16.1.2012)
-
kubass
Vlastně vůbec nejsem fanda Stounů (pana režiséra ano). Film se mi ale líbil převelice.(3.7.2008)
-
elgreco
V mých očích nejlépe nasnímaný rockový koncert. (Režie, kamera, střih – naprosto dokonalá a strhující práce.) Nad obraz však stavím zvuk. Však je to koncert. Před pár dny jsem viděl U2 3D – ať je záběr jakýkoli, zvuk je stejný. Zde se jakýmsi mně nepochopitelným způsobem mění „s každým záběrem“ a přitom je stále stejný. Jako kdybyste tam byli a slyšeli podle toho, jak natočíte hlavu, kam si stoupnete. To je samozřejmě jen dojmologický popis. Pochopitelně, píše se rok 2008 a koukáme na senior klub. Pochopitelně, Jagger se svojí přehrávanou lascivitou působí komicky až odpudivě (drcání do prdelky Ch. Aguilera). Asi jako vyšinutej cvičitel aerobiku. No, on tohle dělal už od „jánevim“ poloviny sedmdesátých let a už tehdy to byla trapná maníra. (Pro mě.) Takže to není věkem, ale Jaggerem. Co tam máme dál? Sympatického maskota R. Wooda, slizkého Clintona, snobské publikum, extrémně nervozního Jacka Whitea, skvělého Charlie Wattse (vypadá a bubnuje pořád stejně dobře jako v roce 1964, pravděpodobně je to upír) a opelichaného Keitha Richardse. A jsme u toho. Richards. To zvíře! Podívejte se do těch jeho škvírkatých očích, ta světýlka, co mu v nich svítí. Ten člověk miluje rocknroll stejně jako, když mu bylo šestnáct. On není žádná podělaná celebrita, on jen stále žije ten splněný pubertální sen a zatraceně si to užívá. On si pořád ještě hraje na Chucka Berryho. Pro něj to není, žádný „I know its only rocknroll“, pro něj je to pořád zatraceně velká věc. Pan rocknroll. A přitom, když se ke kapele připojí Buddy Guy (jeden z nejlepších okamžiků večera), tak se Keith stáhne a vidíte tu úctu, stejnou úctu, jako když kdysi dávno uváděli jako hosta svýho pořadu Howlin Wolfa. Shrnuto – Stounům to pořád šlape, a kdyby vyměnili zpěváka a nahradili ho třeba P. J. Harvey:-) tak by ještě na starý kolena svedli dostat svět do kolen.(11.9.2008)
-
spaceCadet
stouni už za zenitem, přesto fantastičtí. Kdybych si nepřečetl, že to režíruje scorsese nepoznal bych to.(19.6.2011)
