Angel

Kýčem tvrdě estetizované melodrama? Průhledný, dějově předvídatelný, balast? Adorace červené knihovny nebo její satira? Nevím, ale od úvodních růžových titulků jsem se téměř celou dobu tvářila jako blbeček. Na to, jak se s Ozonem většinou divácky míjím a pro jistotu se jeho filmům raději vyhýbám, ve mně tahle zajímavě obsazená umělecká skládanka se skvělým dávkováním informací a odzbrojující Garaiovou nějakým způsobem rezonuje. Je to vlastně chytrý film. Nikdy by mne nenapadlo, že by představitel Esmého o čtyři roky později mohl hrát Edwarda Rochestera. (23.08.2011)

Tak já nevím, buď Ozona před přípravou filmu postihla lobotomie, nebo záblesk geniality. Romantická kýčovitost, která smaží diváka od začátku do konce přehnanými gesty, lyrickou hudbou i vypjatými dialogy, je trumfována režijním vtipem, ať už je to zadní projekce, nebo hra se sytostí barev dle aktuální nálady filmu. Jenže, ať dělám, co dělám, vypadne mi z toho vždy romantický kýč. Pokud se chtěl Ozon vysmát červené knihovně, pak mi to asi měl říci předem a já se mohla výborně bavit. (19.12.2011)

Tomuto filmu jsem se delší dobu bránila, nevalné hodnocení zde, romantický obrázek taky odrazoval...Ale o to příjemnější překvapení po zhlédnutí. Trošku mi trvalo vypátrat, jestli se jedná o reálnou postavu nebo ne. Ale zdá se, že inspirací k hlavní postavě byly 2 skutečné spisovatelky červené knihovny z přelomu 19. stol., především ale Maria Corelliová (oblíbenkyně královny Viktorie). Zajímavě udělaný film s Romolou Garai, jejímuž kouzlu je snadné podlehnout (odpustit ji téměř okamžitě její příšerné manýry) a nechat se při tom vtáhnout do romantických představ dívek a žen tehdejší doby. (08.12.2009)

. . . ...A za smrti matky jsem to zabalil... . . . Otravně >stylová< manýra s pitvorně přehrávající R.G. pospolu s debilním čudlotelevizáckým dabingem (otřesná jakási níkající Bebarová v domrvení postavy A.) dávají dohromady smrtící čertoffskou krm. Co se gyče tyče hodilo by se hodit tyč... °-/ . . . Snad někdy tedy znovu na dvd - v původním znění (!) s českými titulky... - - - - - (Poprvé nahlédnuto a nedohleděno 28.11.2011 na >ozonové díře< , /zatím/ bez hodnocení /411./, nekomentář zde jako čtyřiačtyřicátý - 28.11.2011) (28.11.2011)

Film sestávající ze dvou naprosto nesourodých částí. První je skvělá - představuje nám Angel Deverell, která je na jedné straně naivka toužící žít "dokonalý" život v domě, příznačně nazvaném Paradise, na druhé straně je rozmazlená mrcha, která uráží všechny své blízké a její spisovatelské i lidské ego stoupá do nebeských výšin. Pak se setká s pohledným malířem a nehodlá polevit, dokud ho nezíská (což se jí překvapivě podaří). Ten je ale jejím přesným opakem, depresivním člověkem, jehože povaha nejvíce vyplývá napovrch v jeho temných obrazech, které Angel navenek obdivuje (ve skutečnosti jej však navádí, aby maloval kytičky, pávy a jiné barevné věci). Druhá půle je tragická, slzopudná, a také výrazně horší. V první půli si totiž film z Angel a ze všeho toho kýčovité romantického pozlátka dělá legraci (nejlepším důkazem je první polibek ústřední dvojice - v dešti, s barevnou duhou za zády) , aby se na konci zvrhl v to, co dříve zesměšňoval. Romola Garai hraje Angel dost zvláštně - její postava je značně výstřední a nikdy vám nebude sympatická, dokonce jí budete její tragický konec skoro přát, přesto ale nenudí. Angel je film, který asi opravdu hodně lidí znechutí, já se ale přikloním k vyššímu hodnocení, zejména za první půlku. (09.07.2007)