Napříč vesmírem

Protože jsem vůbec netušila, o co kráčí, šoklo mě to hned v první minutě a drželo se jak klíště. Mamma Mia po beatlesácku s angažovanou příchutí a paráda největší. Tady jdou stranou mrňky, co mohlo bejt jinak, míň naivní nebo tam nemuselo bejt vůbec. Tady jde o zvoneček, kterej buď zacinká nebo spí. Mně duše hrála jak zvonkohra. Beatles jsem odkojená a poznamenaná forever a že tuhle režii nedostala Julie Taymor za trest, je taky jasný. Magical Mystery Tour, Jahodová proklamace i trochu tý Zdi a Vlasů, Bono "Walrus" Vox nebo Joe Cocker chvilku po tom, kdy zazněla With a little help from my friends a já si řekla: kde je Joe?, zpěvandule Sadie, gejzír vizuálních nápadů, Lucinka a Jude ... lidi zlatý, neni nic, co by mě v pátek večer mohlo rozněžnit a potěšit víc. (03.01.2009)

Julie Taymor vsadila na neznámé tváře a tato sázka se ji krutě vymstila. Právě herecké výkony, které tolik zdobily takový Moulin Rouge, lámou vaz nadmíru sympatickému muzikálu. Další vráskou na dokonalé fasádě beatlásáckého muzikálu je hollywoodská naleštěnost a naivnost, čímž mám namysli hlavně dialogy a nepísňové epizody. Moc režisérce nepomáhají ani jednoduché beatlesácké texty, díky kterým je výsledný obraz ještě klouzavější a povrchnější. Na druhou stránku malířského plátna musím dodat, že přezpívané a upravené písně od Beatles se značně povedly (mluví k Vám právě ortodoxní fanda Liverpoolských hošanů), tudíž písničkové výstupy mají fantastický tah na bránu, alespoň pro mě. Díky své plakátovitosti (což se dá omluvit, jistou optikou nahlížení na celý příběh) jsem se nemohl zbavit dojmu, že drtivou většinu dramatických scén jsem už někde viděl, a taky že viděl! Svoji fantazii jako by si nechávala právě na taneční výstupy. Dlouhou životnost tomuto filmu nedávám, brzy se na něj zapomene, ale vůči scéně "jahodové proklamace" by to bylo značně nespravedlivé, neboť ta byla jako tsunami nápadů a působivosti. I přes moje zásadní výtky, mi zůstává tento pokus o "revoluci" mnohem sympatičtější, než jiné a možná i lepší filmy. Vlasy zůstaly nepřekonány, ale jako mírně nadprůměrná alternativa chutná báječně. PS: Chtělo by to druhou projekci, neboť doteď mám chuť vzpívat...All you need is love, tadadadáá... (14.11.2007)

Jaký tento film mohl být klenot je jasně vidět hned na začátku při I wanna hold your hand. V tu chvíli jsem měl husí kůži a na krajíčku a hned si nádherně zremakovanou skladbu několikrát zopakoval. Bohužel to byl úplný vrchol, většina ostatních beatlesáckých písní nemá takové grády a i když jsou mnohdy skvěle (na rozdíl od IWHYH, které je naopak zcela mimo) vpasovány do děje, nechávaly mě většinou chladným (haha). Bylo by to na 3, ale I wanna hold your hand!! (28.02.2010)

10/10. Někdo žere Stouny, já mlaskám nad Beatlesáky. Jsem nadšena, ohromena, rozněžněna a stoprocentně spokojena. Taymorka je zárukou originálně uchvacujícího vizuálu a všichni herci nejen dobře hrají, ale i skvěle zpívají. Jim Sturgess má rozkošně sexy britský akcent a hlas, za kterým bych na kraj světa šla. Mohl by to klíďo rozjet v nějakým british indie rocku a já bych ho s radostí poslouchala, hulákala s ním do rytmu a doma si vylepila jeho plakát. Tohle si musím zopáknout, hned teď. A pak v kině! -------------------- Jo a Evan Rachel Wood má nádherné vlasy. Pokud jsou teda její. (23.08.2008)

Skvělá podívaná pro fanoušky muzikálů a pravděpodobně i jedné liverpoolské kapely.. bohužel já jsem spíš milovník Liverpoolu než Beatles :-) Dovedu si představit, že kdyby to nebylo zabalené do toho bizardního kýčovitého kabátku, tak by mě hlavní pár okouzlil a já jim klidně dala plný počet. Evan Rachel je totiž neskonale kouzelná a talentovaná a Jim Sturgess docela sympatický, i přes ten falešný liverpoolský scouse. Jejich příběh navíc začal neskonale svižně a dobře, přesně takové romance mě prostě baví. Ale uprostřed najednou jakoby tvůrci zapomněli, o čem, že to mělo být a snažili se tam násilím nacpat různé kýčovité, umělé a nepřirozené zhovadilosti. Vata, vata, vata ! Později jakoby si vzpomněli, že je to vlastně příběh o velké lásce a k dvojici se vrátili. To už jsem ale byla znechucená tou psychedélií, u které jsem si připadala jako květinové dítě. Navíc.. budu upřímná, já zkrátka nenávidím muzikály. Čest výjimkám jako Moulin Rouge, který se toho žánru dokázal zhostit s grácií, vtipem a nadsázkou. Nechápu, proč si někdo libuje v tom, vnést do lidského příběhu umělost a nepřirozenost. U zpívaných scén mi bylo občas vážně trapně (Bono), nudila jsem se, písničky nebyly nijak zapamatovatelné a průměrné podání herců to ještě více kazilo. Stručně a jasně další film, u kterého je mi hodnocení záhadou. Liverpoolu je pro těch pár scén do nezajímavého filmu škoda. (06.06.2013)