Paraguayská houpací síť
-
Hamaca paraguaya
-
Paraguayan Hammock
Drama
Argentina / Paraguay / Nizozemsko / Rakousko, 2006, 78 min
Režie:
Paz EncinaHrají:
Ramon Del RioObsah
-
Paraguayská kinematografie patří mezi nejméně plodné v Latinské Americe. Její dějiny jsou spíše přehlídkou zoufalých pokusů o položení základů pravidelné produkce. Minimalistický snímek Paraguayská houpací síť v sobě spojuje vliv filmové neokulturace (návrat k tradičním hodnotám) a minimalistický náhled na realitu. Propojení dokumentu s fikcí lze považovat za klasický iberoamerický přístup k naraci. Ostatně mezinárodně nejúspěšnější filmy posledních patnácti let začínají syrovými dokumentárními záběry, často i bez hudebního doprovodu, a příběhy jsou oproštěny od dramatických záplatek. Vzpomeňme namátkou na Japonsko (2002) Carlose Reygadase nebo Svobodu (2001) Lisandra Alonsa. Nejvýraznější filmaři se ponořili do mikropolitiky těla, což je výraz, který se rychle ujal jako označení pro práci (především) s neherci. Ti sice odříkávají připravený text, ale jejich expresivita je výrazně omezena - především na úrovni verbálního vyjádření. Hrdinové tápou, protože nemají jasně daný cíl vlastního snažení. Pozornost se spíše soustředí na popis jejich vlastního rozkladu. Vše směřuje ke smrti, k zoufalství, absurdnímu činu nebo k čekání na předem odhadnutelnou zprávu, s čímž se setkáváme právě u Paraguayské houpací sítě. Délka záběru není volena tak, aby měl divák čas vše vnímat, ale podřizuje se potřebám děje. Paz Encinaová nechává své postavy mluvit mimo obraz, čímž ještě zdůrazňuje distanci mezi divákem a vyprávěným příběhem. Minimalistický realismus je útokem na zavedený pořádek divácké percepce. Nyní kameraman volí jeden z extrémů: buď používá ruční kameru, a pak jen zřídka rozděluje scénu střihem na kratší sekvence, takže se realita stává chaotickou, nebo téměř nehybná kamera nezúčastněně sleduje stejně nehybné postavy. Paz Encinaová na tyto postupy nejen navazuje, ale navíc je rozvíjí. Paraguayská houpací síť stojí v myšlenkovém proudu, jenž začíná být označován jako post-obraz třetího světa. Je zde zachycen jiný modus bytí, o němž v Evropě nic nevíme. (Letní filmová škola)
Paraguayská kinematografie patří mezi nejméně plodné v Latinské Americe. Její dějiny jsou spíše přehlídkou zoufalých pokusů o položení základů pravidelné produkce. Minimalistický snímek Paraguayská houpací síť v sobě spojuje vliv filmové neokulturace (návrat k tradičním hodnotám) a minimalistický náhled na realitu. Propojení dokumentu s fikcí lze považovat za klasický iberoamerický přístup k naraci. Ostatně mezinárodně nejúspěšnější filmy posledních patnácti let začínají syrovými dokumentárními záběry, často i bez hudebního doprovodu, a příběhy jsou oproštěny od dramatických záplatek. Vzpomeňme namátkou na Japonsko (2002) Carlose Reygadase nebo Svobodu (2001) Lisandra Alonsa. Nejvýraznější filmaři se ponořili do mikropolitiky těla, což je výraz, který se rychle ujal jako označení pro práci (především) s neherci. Ti sice odříkávají připravený text, ale jejich expresivita je výrazně omezena - především na úrovni verbálního vyjádření. Hrdinové tápou, protože nemají jasně daný cíl vlastního snažení. Pozornost se spíše soustředí na popis jejich vlastního rozkladu. Vše směřuje ke smrti, k zoufalství, absurdnímu činu nebo k čekání na předem odhadnutelnou zprávu, s čímž se setkáváme právě u Paraguayské houpací sítě. Délka záběru není volena tak, aby měl divák čas vše vnímat, ale podřizuje se potřebám děje. Paz Encinaová nechává své postavy mluvit mimo obraz, čímž ještě zdůrazňuje distanci mezi divákem a vyprávěným příběhem. Minimalistický realismus je útokem na zavedený pořádek divácké percepce. Nyní kameraman volí jeden z extrémů: buď používá ruční kameru, a pak jen zřídka rozděluje scénu střihem na kratší sekvence, takže se realita stává chaotickou, nebo téměř nehybná kamera nezúčastněně sleduje stejně nehybné postavy. Paz Encinaová na tyto postupy nejen navazuje, ale navíc je rozvíjí. Paraguayská houpací síť stojí v myšlenkovém proudu, jenž začíná být označován jako post-obraz třetího světa. Je zde zachycen jiný modus bytí, o němž v Evropě nic nevíme. Komentáře uživatelů k filmu (8)
-
Matty
Stáří má dvě vady: Neschopnost udržet myšlenku a neschopnost myšlenku opustit. Hamaca Paraguay je smutným a řekl bych taky realistickým důkazem zejména druhé vady. Dva staří lidé čekají na déšť, na návrat syna z války o Chaco a nejspíš i na smrt. A fena pořád štěká. Jeden den skončí, druhý začne. Čas zastavit se. Čas uvědomit si, jak vůbec čas plyne. Má roztěkaná pozornost těch sedmdesát minut soustředění ocenila. Je to vlastně taková paraguayská sociální síť, hotový anti-facebook. Pohoupejte se taky. Apendix: byť jde o koprodukci tří různých zemí, ve filmu se mluví indiánským jazykem guaraní, který v Paraguayi převažuje. 80%(5.8.2010)
-
O*R*I*N
cinepur-choice 07 ... Filmový debut Paz Encinaové rozhodně není určen každému. Potvrdila to i projekce v rámci festivalu Cinepur Choice. Nevím, jak kritiku, ale diváky tento snímek ze židle zvedal, a to poměrně často. Během filmu jich odešlo přinejmenším dvacet. I já jsem se občas přistihl, že se stoprocentně nesoustředím. To vidím jako největší problém jinak velmi originálně zpracovaného díla - udržení divákovy pozornosti. [==] Ryze minimalisticky laděný snímek pracuje jen s několika lokacemi, zvláštní atmosféry dociluje použitím statických záběrů, které snímají vesměs maximálně dvě postavy (muž a žena - manželé), jsou nasnímány především z větší vzdálenosti, kdy jim ani není vidět do obličeje a divák nemůže rozpoznat výraz jejich tváří. Obraz a zvuk jsou od sebe odděleny, tzn. že obraz není nositelem zvuku, přichází odjinud. [==] Oba manželé truchlí nad odchodem syna do války, ten se jim v předchozích dialozích o svém záměru svěřil, jeho tvář zůstane divákovi přesto skryta, slyšíme jen jeho hlas diskutující buď jen s matkou, nebo otcem. [==] I když se ve filmu v podstatě nic výjimečného nestane, je velmi dojemné pozorovat prostý život kdesi v zapadlém koutě naší planety, kde základní lidské hodnoty stále ještě něco znamenají.(4.12.2007)
-
M.E.J.L.A.
CINEPUR CHOICE 2007(29.11.2007)
-
sta
velmi, ale vskutku velmi zajímavý film, který téměř zcela odděluje rovinu dialogů od roviny obrazů a přesto dociluje velké emocionální síly. btw: není tu jméno režisérky, tak vězte, že jde o dlouhometrážní režijní debut Paz Encinaové(29.11.2007)
-
asLoeReed
Krásný text jako stvořený pro divadlo.. pro dva herce.. a - ale proto právě se na prkna nehodí - také pro přírodu. Jenže v tomto případě nepokojnou, kdesi v houštinách rozrývanou bojem, neboť dílo "vypráví" o místní válce. Nic z ní nevidíme, ale cítíme (díky omamující práci se zvukopocitem) vše.(1.8.2010)
-
Mulosz
Zabijte me, ale tento sveraz me i pres maximalni soustredeni nijak neoslovil. Snad priste, za deset let u vzniku dalsiho paraquayskeho filmu. Jednu hvezdicku davam proto, ze zvlastni forma byla tvurcim zamerem a ne znouzectnosti z neumetelstvi, jak by se na prvni pohled mohlo jevit.(6.4.2010)
-
Wallas
Pokud divák přistoupí na pravidla této hry a neodmítá pomalé filmy, určitě neodejde zklamán.(3.12.2007)
-
Hudy86
CINEPUR CHOICE '07(9.12.2007)
