Zdeněk Podskalský už zamlada toužil účinkovat v ochotnickém spolku. V šestnácti se mu podařilo dostat první roli, jejíž tři věty však ztrémovaně překoktal. Byl to trapas. Divadelnických spádů se však nezbavil, k velké nelibosti rodičů, kteří neviděli v tomto odvětví žádnou perspektivu. Tatínek chtěl syna inženýra. Proto musel Zdeněk nejprve vystudovat elektroprůmyslovku - a teprve po válce se dostal k divadlu alespoň teoreticky. Na pražské filosofické fakultě vystudoval kromě několika dalších oborů i divadelní vědu. Na mizerného ochotnického herce, ale vynikajícího režiséra vzpomínají Jiřina Jirásková, Jitka Němcová, Pavlína Filipovská, Ladislav Smoljak a další.
(oficiální text distributora)
