Ostrov
The Island
Ostrov
Režie:
Pavel LunginScénář:
Dmitrij SoboljevKamera:
Andrej ŽegalovHudba:
Vladimir MartynovHrají:
Pjotr Mamonov, Viktor Suchorukov, Viktorija Isakova, Dmitrij Ďužev, Jana Jesipovič, Nina Usatova, Timofej Tribuncev, Jurij Kuzněcov, Sergej Burunov (více)Obsahy(1)
Za války v Severním moři zajali Němci sovětský vlečný člun a za příslib života donutili jednoho z námořníků zastřelit svého kapitána. Člun pak vyhodili do vzduchu. Námořník se ocitl v ostrovním klášteře a jako mnich Anatolij zasvětil svůj život bohu a pokání, aby odčinil svůj hřích. Po letech dřiny v kotelně získal dar vcítění do lidských duší a proslul jako léčitel. Ačkoli pochybuje o seslané boží milosti, neodmítá ty, kdo věří v jeho svatost a prozřetelnost. Poslechne ho i převor, otec Filaret, který se zřekne přepychu a pýchy a nastěhuje se do kotelny... Plyne čas a naplňují se dny Anatolijova života, jeho pokání a zázraků. Duši ctihodného, ale možná jurodivého mnicha rozvrátí příjezd nečekané návštěvy... Anatolij je přinucen rekapitulovat dosavadní život. Jak má nyní vnímat své svědomí, boha a dar, jenž mu byl propůjčen? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (102)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $3,098,754║ ()
Nepatřím k těm, co potřebují dupnout bosou nohou na rezavý hřebík, aby si vyzkoušeli imunitní reakci na tetanus, a pranic mě neláká mapování cimrmanovských slepých cest. Proč jsem si tedy myslel, že bych já, sekulárně orientovaný jedinec, mohl bez následků shlédnout snímek, jehož cca třetinu vyplňují modlitby, je vážně záhadou. V britské minisérii Čas řeší hrdina příběhu stejné dilema jako Anatolij - jak se vyrovnat sám se sebou a s okolním světem, když mám na svědomí lidský život? Britský učitel prochází očistnou zkouškou se ctí, Anatolij zůstává uvnitř přerostlým dítětem, kterého stěny kláštera a bůh chrání před složitostí světa a který až do svého konce nepochopí, co je odpovědnost za sebe, své činy a své bližní. Smutný pohled. Celkový dojem: 40 %. ()
"Ó Gospodin..." Ak vás pravoslávna cirkev veľmi neberie, filmu sa treba vyhnúť, pretože celý film má náboženský podtón. Úvod tomu vôbec nenasvedčuje, je z vojnového obdobia a upútal ma. Také presvedčivé nariekanie a prosba o život sa nepočuje každý deň. Potom, ale film zmení smer a podstatne spomalí tempo a slovo Gospodin zaznie snáď 1000x. Samotár a čudák na ostrove, to je dobrá téma, ale chýbalo mi tam nejaké oživenie. Prosiť Gospodina dve hodiny o odpustenie, bolo už na mňa trochu moc, ale na pozretie celkom fajn. 60%. ()
Na jednu stranu pěkný film, ale na druhou se mu nedá upřít jistá prvoplánovitost s kterou tu Pavel Lungin příběh vypráví. Snaha zaujmout diváka se podepsala na kameře, které je pěkně vyvedená, ale ještě lepší jsou velmi dobře vybrané lokace severního Ruska, které mají nemalý podíl na vyznění tohoto příběhu. Co se týče netechnické stránky filmu, obávám se, že nemohu již tak chválit. Scénář je napsán dost suše, nedokáže diváka překvapit a každý kdo před film usedne už po patnácti prvních minutách ví o co že to tu asi půjde a jak to skončí... "Kterak hříšník odpuštění přišel a v klidu umřel, přičemž stihl ještě pomoct prozřít jeho okolí." Nevyhneme se zde lehkému balancování s kýčem, žádný druhý plán tu není a jde jen o to jestli na tuhle hru přistoupíte. Všechno je divákovi tlumočeno srozumitelnou cestou, žádné otázky, skoro až místo "duchovního" filmu bych tomu dal přídavek "racionální" film:) Mrzí mě to, protože si s tim jistě šlo více vyhrát. Bohužel pěkné obrazy, které vás na začátku upoutají a naslibují pěknou podívanou vás dlouho neudrží ve střehu a pokud nejste nějak zainteresovaní v náboženství, nemá Vám tenhle film nic dát a budete se u něj po chvíli nudit. Pokud jste ovšem "duchovním" člověkem, budete spokojeně kývat hlavou, přestože Vás tenhle film nikam neposune a nepoloží Vám žádné zákeřné otázky metafyzična:)____Tři hvězdičky to ode mě dostává za pěknou výpravu, dobrou hudbu a pěkný začátek. ()
Po shlédnutí se cítím, jakoby mi bratr Anatolij spálil boty a matraci vyhodil do moře. Všem nastavil zrcadlo vlastních nedostatků a to dost svérázným způsobem. Jedni by mohli mít Anatolije za blázna. Druzí za světce. Je v tom však nějaký rozdíl? Jen blázen pro Boha se může stát svatým. Výborný film plný poetiky klášterního života a kopanců pro zamyšlení nad svou vlastní cestou k Bohu. To ticho. Odřízlý ostrov. Každodenní rutinní práce (uhlí). Modlitba. Pokání. Děkování. Život s Bohem. Mnišství není útěk ze světa, ale poodstoupení (a to je rozdíl). Když jsme s věcí těsně na dotek, vidíme ji rozmazaně. Když poodstoupíme, vidím ji takovou, jaká je opravdu. Anatolij pro mě v tomto filmu viděl život takový, jaký je. Ačkoli sám byl nedokonalý. ()
Tohle Rusové umějí asi nejlíp na světě. Film jako z dědictví po Dostojevském o životě zkrouceném pocitem těžké viny, ze kterého je východiskem celoživotní hledání rozhřešení, naprosté zpodivínštění nepochopitelné pro okolí a řešení není jiné než absolutní. ()
Velmi pěkný a optimistický film, který je současně i nečekaně vtipný. To, co se zpočátku jevilo jako hodně temná ruská depka, se posléze přehouplo do zcela jiného filmu, který je inspirativní, hluboký a meditativní, a který v lecčems může připomenout známý snímek Kim Ki-Duka Jaro, léto, podzim, zima... a jaro, jak si už přede mnou všiml jiný kolega. Ostrov je mimořádně působivý svou hudbou, nehostinnými lokacemi i hereckým výkonem fantastického Pjotra Mamonova. Myslím, že by se našly i další podobné filmy, třeba Scorseseho Poslední pokušení Krista, ale zrovna ten podle mě kvalit Ostrova nedosahuje ani zdaleka. Za mě zcela bez pochybností plný počet 5 *. UPDATE 9. 3. 2015 - Na druhé zhlédnutí se mi tento film líbil snad ještě více než prve. Nádherná kamera, hudba, jedinečný humor, optimistické vyznění a dojemný závěr dělají z OSTROVA jeden z nejhezčích ruských filmů, co znám - toto je velkolepý a očistný filmový vyprošťovák, když je člověku smutno na duši. ()
Hudba a obrázky sú v tomto filme čarovné, ale z tej kosy a toho uhoľného prachu ma až oči pálili pred obrazovkou! No, doporučujem mať poruke očné kvapky a syrup na kašeľ... ()
Ako jedna stratená duša na konci života k pokoju prišla. Mňa viac ako deklarovaná spirituálna hĺbka, ktorej prítomnosť sa vo filmoch podobného razenia dokazuje veľmi ťažko, upútala nádhera okolitej krajiny. V nej určite spirituálna hĺbka je. Je mi ťažko sa ztotožňovať s postavou, ktorá blížnemu svojmu spáli deku a topánky, pretože v nich sídli diabol. Navyše je jeho čin odmenený uznaním, pretože ich majiteľ si tak uvedomí vlastnú slabú vieru. Ja by som sa do týchto končín sveta rád vybral na dovolenku, avšak nechcel by som tam stretnúť podobné šialené typy pripomínajúce prestarnutých death metalových fanúšikov. Ostrov je film istým spôsobom nadprirodzený, čo ale automaticky neznamená umeleckejší. Možno ale znalec pravoslávnej viery uzná, že režisér verne zachytil jej podstatu prostredníctvom Anatolijovej duše a jeho chovania. Keď sa to tak vezme, trpel celý život zbytočne. ()
Tak to je pre mňa sila umenia!!! Dokázať tak majstrovsky spracovať hĺbku námetu a vystihnúť pravdu, radosť, pokoj a nádej v sivom každodennom a monotónnom živote sa podarí máloktorému filmárovi. Prenikavá ruská spiritualita nám dá riadnu facku a donúti nás zamyslieť sa nad zmyslom života a nad pojmom POKORA. ()
Umělecký a myšlenkově hluboký pohled do východní spirituality. Drama člověka, jehož si Bůh vyvolil, aby stal jurodivým starcem mezi ruskými mnichy na odlehlém ostrůvku v moři. Režisér Lungin na tomto jednoduchém - a přece tak fascinujícím - příběhu dokázal mistrně divákovi přiblížit křesťanskou (pravoslavnou) víru, sílu pokory a modlitby. Osobně mne tento film zaujal více než Tarkovského Andrej Rublev. ()
Ну что ж, просто ничего не понимаю, ничего не чувствую. ()
Tento film mi priniesol veľké sklamanie. Úvodná scéna ponúkala omnoho zaujímavejšie pokračovania, než bolo to, ktoré som sledoval. Možno mal režisér ambíciu prihlásiť sa k Dostojevskému, Solženicynovi alebo bigotnému ruskému pravosláviu. Urobil to však nudným, odpudujúcim spôsobom a pokazil mi dojem z celého filmu. Jediné, čo som oceňoval bolo to, že to bol ruský film v pravom slova zmysle. Sklon Rusov k mystike je neprehliadnuteľný. Ale to je tak všetko. Tie náboženské bláboly ma iritovali už od prvých minút a nemal som sa prakticky o čo oprieť, aby ma nezdolávala nuda. ()
První polovinu filmu se všichni modlí a druhou polovinu vozí uhlí. To celé je strašně rozvleklé a utahané, ale zato velmi citlivě natočené. Duchovní film. ()
42nd KVIFF 2007 - HORIZONS - Horizonty ()
Veľmi ťažký film pre užšie publikum a až sa divím, že dosahuje tak vysoké čísla, keďže je duchovne a rusky založený a to sú dnes už veľmi bakané atribúty. Ale aj v Poľsku, kde vedia najsprávnejšie, ako nenávidieť Rusko, má film 74%, takže jeho kvalitu postrehli aj tam. Film má svoju atmosféru a mystiku, ale chýbalo mi sebabičovanie pre zavŕšenie odčinenia hriechu, bolo by to efektívnejšie aj teplejšie, než tam bez čižiem po zime chodiť. Inak ak človek získa dojem z filmu podľa situácie z roku 1942, ktorá je silná, potom ostáva sklamaný, že to ide celkom iným smerom. Ale v tej pomernej nude príde aj prekvapenie. ()
V druhé polovině jsem se přistihl, jak nevěřícně hledím. Duchovní očista (v krásné pustině Bílého moře), která připomíná korejské "Jaro, léto, podzim, zima", ale jinak si nevybavuju něco dalšího podobného. ■ Proč si bůh zvolil zrovna mě? ()
Film je o člověku, který zabil svého kamaráda a po zbytek života si nese vinu a tak žije život v jakési sebetrýzni a hledá Boha. Nemůže žít ani umřít - vina jej stíhá kudy jde. Přesto jej mají lidé za světce a chodí za ním pro pomoc. Film, který se tváří jako Boží, přesto se onen člověk s Bohem evidentně nepotkal - nepřijal jeho odpuštění. Umírající člověk, jehož poslední slova jsou "hříchy mě tíží, Bože, přijmi moji hříšnou duši" žil svůj život nadarmo, nic nepochopil. Právě proto totiž přišel Ježíš, aby nás očistil (vzal na sebe naše hříchy) a posvětil, abychom mohli do Boží přítomnosti! Protože hřích k Bohu nemůže! Co z toho, že jiným pomáhal, když si své hříchy nese sám a tudíž jde do věčného zatracení? Tento film podle mého dosavadního poznání nenese žádné poselství a spíše lituji času, který jsem mu věnoval. ()
Tak tohle mě dostalo. Filmařsky, herecky, kamerou, výpravou, hudbou, a v neposlední řadě scénářem a poselstvím... Nejen tím, které je viditelné jako hlavní, ale i těmi v pozadí, těmi náznaky některými... --- Mimochodem, jak tu někteří v komentářích píší, že tohle se dá natočit jen ve spirituálním Rusku, tak možná bych upozornil na Zábranského Dům pro dva, nebo polský film Czisza. a to nemluvím o oněch dvou "klášterních" francouzských. Problém je, že u nás na západě na duchovní filmy nejsou diváci. ()
Ako človek, čo podporuje slovanskú kultúru som čakal, že toto bude extra zážitok, potom, čo som videl tieto hodnotenia a komentáre ešte predtým, než som ten film videl. Prvá polovica bola extra nudná, v podstate hlavná postava vozila uhlie a v tej druhej bolo zopár dialógov a činov. Som veriaci a videl som filmy o napríklad Jánovi Pavlovi II., či Pátrovi Piovi a tu som čakal film o významnej postave pravoslávnej cirkvi, namiesto toho som sa dočkal príbehu o mníchovi, ktorí bol za mlada naivný divoký hlupák a po tom ako si myslel, že zavraždil priateľa sa mal scvoknúť, avšak on v podstate len po väčšine nabral divný humor a stal sa mníchom, čo chce pokáním odčiniť svoje hriechy. Robil rôzne vtípky, podivné veci, z filmu vyplýva, že mal dar na vniknutia, vcítenia a liečenia, ale on sa považoval za hriešneho hlupáka. Na konci filmu zistí, že nikoho nezabil, ale cíti koniec svojho života, ten cítili viacerí veľkí ľudia, ale že až takto presne to mi je divné a naozaj filmové, lebo podľa Biblie človek, čo predpovedal svoju smrť sa narodil ešte za tých biblických čias, takže mi to nejde do kontextu s náboženským filmom. Ten záver s dvojkrížom, vlastne pravoslávnym trojkrížom mi prišiel taký slovanský a pekná drsná krajina ma tiež zaujala, ale film sa vliekol ako sopeľ z nosa a tie scény ma až tak nedojali a silný duchovný zážitok som z toho tiež nemal, narozdiel od iných náboženských filmov. Obyčajný priemerný film. ()