Hra na válku

Nedokážu si vůbec představit, jaký kalibr musel být tento fiktivní dokument v době svého vzniku. Svět si teprve pozvolna zaceloval rány z posledný války, zejména ekonomické dopady se tvrdě projevovaly v následných letech a jejich dekádách. Jenže už od padesátých let se objevila hrozba nové války - atomové. Nový nepřítel byl neskutečně silný a začala přetlačovaná západního světa s Ruskem - kdo má víc atomovek. The War Game je fiktivním dokumentem, který je poplatný své době. Nacházíme v něm soubor rad i instrukcí a nařízení jak se chovat při evakuaci, případně jak se chovat pokud zrovna nejsme v epicentru dopadu jaderné pumy. Celkem věrně znázorňuje co způsobuje radiace, žár i tlakové vlny doprovázející výbuch. Na základě zkušeností přeživších obyvatel z bombardovaných měst v Německu (konkrétně Hamburku, Drážďan, Brém atd...) je celkem věrně popsán efekt ,,ohnivé bouře'' ke kterému došlo při zapálení bombardovaných měst. A Britové, jejichž RAF tyto bouře působila o tom něco sakra vědí... Suma sumárum, jedná se velmi syrový dokument, který i přes svoji archaičnost působí děsivě... Vše je totiž ukázaváno na civilním obyvatelstvu Kentu. Mne nejvíce píchlo u srdce, když se rozezněly sirény v Kentu a lidé se běželi schovat do domů... Jenže, studená válka je pryč a atomový věk také. Sice se atomovkama čas od času chrastí, ale každý ví, že armády mají v arzenálech mnohem ničivější a sofistikovanější zbraně. K čemu by bylo nepříteli území, na které chce vstoupit, nebo které chce zničit, nechat spálit a na dlouhá léta nechat radioaktivním? Dnes jsou bohužel zbraně, které jdou mnohem dál. Umí jen zabíjet vše živé a neničit atd... ----- ! I tak ale je toto na 4 hvězdy. Vůbec se nedivím , že tento znepokojivý fiktivní černobílý dokument povolili vysílat až v éře Gorbačova a nikoliv Chruščova... * * * * (20.03.2014)

Scénář: Peter Watkins .. Zapovězený předchůdce televizních snímků Day After či Threads. Svojí formou více sází na dokumentární konfrontaci, kdy lidé rozmlouvají do kamery a popisují nastalé hrůzy a problémy přežití při jaderném konfliktu. Do toho spousta inscenovaných situací a komentář, shrnující holá a krutá fakta. (14.10.2007)

Co je to filmový žánr, resp. každá jiná myšlená kategorie, která nám má umožňovat ulehčit si poznávání světa? Každopádně něco, co má mít jen pomocnou funkci, a odvrhnout ji poté, co se ukáže, že předmět zkoumání spíše svazuje a pokřivuje, než pomáhá objasňovat. Stejně tak je tomu s žánrem "dokumentu" - i když bych tomu příliš váhu nepřikládal, např. zde na čsfd u tohoto filmu žánr dokument uveden není. Tak co to tedy je? Přenechám vynález této nové kategorie filmovým vědcům, ale její formulování je ve 21. stol. nezbytností, vždyť s dichotomií "objektivní realita" vs. "fikce" může dnes pracovat snad už jen metafyzik. I u Watkinse je to zcela patrné - hypotetická "objektivní" (protože se opírající o vládní regulativy, vyhlášky apod.) rekonstrukce se postupně přetváří ve fikční (protože se nikdy nestal) příběh (a je to příběh - autor přeci fabuluje!). Ale ani to není příběh úplně imaginární - je to přeci logicky konzistentní domyšlení oné vskutku objektivní rekonstrukce. Navíc, i Watkins zjevně manipuluje s city diváka (např. výpady proti anglikánské církvi jsou zcela arbitrární, i když trefné), a to určitým předem vytčeným směrem - to by přeci "objektivní dokument" dělat neměl, v něm přeci sama za sebe mluví sama "fakta". Chce to tedy vynalézt novou kategorii, nový žánr, jež postihne to, co je v dokumentu fiktivní, a naopak ve fikci objektivně/ materiálně reálné. (10.03.2015)

Děsivá fikce a ve své době zcela opodstatněné varování před následky jaderného střetu obou mocenských bloků. Film v mnohém připomene válečné fantasy drama It Happened Here ze stejného roku, v jeho případě se však jedná o reminiscenci na druhou světovou válku a fikci invaze německých vojsk do Británie. Watkins se více věnuje samotným obětem, jadernému dopadu. Asi nejděsivější je výpověď lékaře rozdělujícího oběti do tří skupin podle postižení... (12.02.2011)

Najlepší pseudodokument, aký som kedy videl. A nie len vojnový. Vlastne je lepší a autentickejší, ako mnoho reálnych dokumentov a hraných vojnových filmov, ktoré sa musia zaoberať vymyslenými postavami a ich dramatickými oblúkmi, čím sa stráca autentickosť filmu. O War game pomaly nikto nechyroval, takže ho vrele doporučujem každému filmovému fanúšikovi, ktorý si chce doplniť vzdelanie niečím originálnym a nekonvenčným. (20.07.2012)