Nebezpečně výbušná trhavina

Když něco napíše Anders Thomas Jensen, tak je to prostě pecka. V současném dánském filmu se točí úzká skupinka lidí (včetně dvou hlavních protagonistů "Bomby"), kteří ale stále přichází s něčím novým a to je paráda. Všichni sice víme, že lidé od filmu jsou egomaniaci a realitní agenti, že jsou pošuci, kteří to nemají v hlavě v pořádku, ale v Sprængfarlig bombe se tomu můžeme znovu a znovu smát. "Fucking fuck. Našli nás." "Fuck. Musíme uniknout francouzským oknem na jižně orientovanou verandu." (05.03.2010)

Místní komentáře znějící na způsob, že to je bomba, nevídané, skvělé, rozstřelující a já nevím co ještě, mě navnadily na bezvadnou komedii, kde se budu od začátku do konce jen a jen bavit z tak neskonale zábavné komedie. Ovšem nic takového se nekonalo. Asi jsem fakt čekala něco úplně jiného. Originální - ano, chaotické - ano, silně satirické - ano, výsledný dojem - průměr. Nemůžu si pomoct, byla jsem asi naladěná na úplně jinou vlnu. (24.09.2014)

Viděno v kině, silný zážitek tak byl umocněný plným sálem řvoucím smíchy v různých polohách. Tonny je prostáček, který navíc trpí něčím, co připomíná Aspergerův syndrom (ve filmu není řečeno, čím přesně, ale víme, že má tendence při nespokojenosti do všeho a do všech mlátit a bere na to prášky). Když pak vezme svoje děti, které smí vidět jen jednou za měsíc, do kina na pseudointelektuální sračku, na kterou přišlo do kin celých 7 lidí, rozhodne se utracené peníze vymlátit nejdříve z kina, po neúspěchu z režiséra. Po sérii následujících událostí se stane scénáristou i režisérem jeho posledního dílu trilogie a sranda pokračuje. Mimochodem film, který stvoří, mi hodně připomíná tvorbu třeba Roberta Rodrigueze :D Tohle prostě opravdu stojí za to vidět. Inteligentní, vtipný severský film, u něhož mě mrzí snad jen to, že jsem ho neviděl už dříve. (30.07.2014)

Satirická komedie, nebo "fucking fuck! film"? :) Ze začátku rozhodně slibný, parodizace artovek funguje skvěle. Lístky by si za první den stopro koupilo kýžených sedm tisíc lidí, leč postupem času výrazně ztrácí, a jak to vidím já, na poslední čtvrtinu by to bylo oněch filmových dvaadvacet. Převažujícím pocitem po skončení je tak u mě (i přes potěšující obsazení hlavní role Ulrichem Thomsenem) silný rozčarovaní. Zjevně jsem díky současnýmu hodnocení (sedmdesát sedm pro) čekal trochu větší palbu a moje očekávání naplněna nebyla. Což mě mrzí. Fuck(t)! (08.02.2010)

Nebezpečně výbušná trhavina šťourá pod kurníkem filmové kritiky, elitářství i soudobé poptávky po poklescích všeho druhu. Sice všechna prásknutí satirického biče vyznívají jaksi měkce a zanechají ledva povrchové šrámy, ale to hlavní dánská komedie dokáže: inteligentně bavit, s nadhledem zesměšňovat a přitom se nebrat vážně. Což začíná být jev pohříchu vzácný. (24.07.2010)