Kanibalové

I z hnusu tělního marastu bez duší povstalo dílo opředené mýty a skandály, které mnohé z videorekordérů hltaly, očekávaje neočekávané. Právě ona skandální pověst, ten opar, který se u Cannibal Holocaust drží, jak mouchy nad latrínou, vyplynula mi na mysli, když jsem třímal konečně v rukou tohle DVDčko. Dílo samotné se dá rozdělit do několika etap, bez horských prémií vkusu, mezi kterými se prolínají prvky dobrodružného filmu, pokusů o horor (tohle bych dal do hybridně gigantických uvozovek), střepy z řadového porna a kořením v podobě snuff otevřených záběrů. Jednoznačný záměr být nej, ať už nejpřímočařejší nebo nejautentičtější, je patrný ve stupňování krvavých a brutálních dávek. To samotné však bez jakékoliv atmosféry, surové a v jistém smyslu, díky prostředí Kolumbijské džungle, lehce barvité. Ovšem něco mi přeci jen vehnalo husí kůži v záda a to hudba Rize Ortolaniho. Stále se opakující smyčka doprovázející všechny vyhrocené či drsné scény se překvapivě, postrádaje jakoukoliv razanci a naléhavost, svým znepokojivým, hořkosladkým nádechem zažírá pod kůži a ještě dlouho po projekci zní v uších, v mysli. Ruggero Deodato natočil film, jehož umělecká hodnota je prostě nulová, pseudodokument s nijakým příběhem, mizernými hereckými výhony, ale přesto jde o film, jenž se zapsal do dějin kinematografie, potají kolujíc za plentami prvních videopůjčoven. Pro mě to však bylo obrovské zklamání, ať už co se dostání pověr týče, tak hlavně k té naprosto okaté sázce překovat morální a etické hranice na úkor oné naprosté autentičnosti. Nenechám se tedy oblbnout tím prvním a při hodnocení vsázím na to druhé. Tohle vám soudruzi nežeru! [3/10] (22.06.2006)

Tak fajn... Deodato se pokusil šokovat a povedlo se mu to mírou vrchovatou. Ani ne tak brutalitou lidí vůči sobě navzájem, jako spíš nesmyslným a naprosto zbytečným zabíjením zvířat v přímém přenosu. Vyžívat se v detailních záběrech na kuchání želvy nebo opic (které kvůli zpackané scéně musely být zabity hned dvě) se může snad jen sadista nebo někdo, kdo pro komerční úspěch svého snímku podstoupí naprosto cokoli... Tahle bezskrupulóznost svědčí o mnohém. Deodato se touto saďárnou zřejmě snažil obalit myšlenku, že necivilizovaným divochem nemusí být jen domorodec odněkud z Afriky... ale činí tak docela jednoduchým a velice průhledným způsobem. Hlavní postavy jednají tak nelogicky, že výsledku jako celku nevěřím ani za mák... Uznání si režisér vyslouží snad jen za navození atmosféry a tu neskutečnou autenticitu, s níž nám zobrazuje všechny ty nechutnosti (vyjma zabíjení zvířat - to už je mimo mé chápání). Vlastně se ani nedivím těm, co dali odpad... (14.03.2008)

Chápem, že viacerí talianski hororoví režiséri nie sú úplne normálni, no pokiaľ jedinou emóciou z nejakého filmu zostáva zhnusenie (intenzívne) nad sadistickým zabíjaním zvierat (skutočným), tak akékoľvek posolstvo a kinematografické kvality idú bokom. Deodato by si to mal odsedieť a v chládku čítať fyziológiu zvierat. (10.06.2005)

Film se mi dost líbil, to musím říct hned na začátku. Ne, že bych se někdy nějak vyžíval v násilí nebo ho vyhledával, ale nezatratím něco jen proto, že se tam ukáže pár galonů krve nebo metrů střev. Pravda, násilí tu zobrazují dost naturálně a dokonce opravdu zabijí i několik zvířat přímo před kamerou. Ale já se ptám, komu to vadí? A proč vůbec? Co je horší, sportovní střelec, kterej zabíjí zvířata jen kvůli trofejím nebo filmař, kterej je zabije kvůli filmu a mrtvolky jsou následně všechny snězeny? Co tedy říkáte na všechny ty možné různé kosmetické přípravky, viagry, parfémy a jiný zbytečný sračičky zkoušený na zvířatech (ajo, tamto nejsou želvy ale jen vobyčejný psi a kočky a králíci a je to pro dobrou věc). Co byste řekli, kdyby před kamerou chytili rybu, zabili a vykuchali? Nebo lapli králíka, dali mu jednu za ucho a pak zařízli? Nebo zakroutili slepici krkem? Hnus, jak tady mnoho ostatních uživatelů píše, jsem pravda vůbec necítil. Tedy takto, necítil jsem ho při zabíjení zvířat. Proč? Jsem masožravec a i já pár zvířat na jídlo zabil. Hnus jsem cítil spíš ve spojení s lidma a jejich činama. A občas nedůvěru, protože některé násilnosti na lidech páchané vypadaly opravdu jako skutečné, přestože nemůžu říct, že by si je ti čtyři zmetci nezasloužili a že bych jim to nepřál. Za skvělej považuju nápad, že v první části filmu profesor Monroe hledá celou skupinku dokumentaristů a vidí důsledky jejich chování a až potom, co bylo příčinou. Taky je zajímavý srovnání "civilizovaných" a divochů. Občas jsem netušil, kdo je kterej. Film to určitě není pro děti, ale za nedůležitej ho nepovažuju. Poselství přeci jen nějaký nese, a to abychom se na sebe mohli podívat do zrcadla bez uzardění, abychom se chovali jako zvířata a ne jako lidé. Protože zvířata nikdy nejednají ve vzteku, nenávisti, hlouposti, malichernosti, sobectví nebo z nudy. Zvířata nezabíjejí pro radost, neukájejí se sledováním násilí a reality v televizi, neznají nic z toho špatného, co znamená být člověkem. a přiznejme si, existence člověka přináší vesmíru spíš to špatné. (27.08.2006)

Dlouho jsem se rozmýšlel, jak ohodnotím tento kontroverzní film. Bylo to skutečně těžké, když jediné co se mi promítalo v hlavě, byla vytahovaná a pojídaná střeva spojená s uříznutím penisu na pozadí romantické hudby, jejíž melodii jsem z hlavy dostával snad týden. U tohoto filmu záleží, jakým úhlem se na něj dívate. Pokud pominete nechutnosti v něm vyskytované, dostanete prvotřídní dobrodružný film, jaký jen tak nenajdete. Pokud ale nechutnosti budete vnímat, zůstane vám nekomentovatelné filmové hovno, které se prvoplánově snaží poukázat na to, že špatný člověk se vyskytuje všude, jak mezi kanibaly, tak i mezi senzace chtivými američany. Malá poznámka pro kuřáky, pokud chcete přestat s kouřením, na tento film se raději nekoukejte. 70% (19.07.2008)