Grindhouse: Auto zabiják

Pokud tímto filmem zamýšlel Tarantino poctu béčkovým filmům z 80. let, tak se mu to myslím podařilo na výtečnou. Nikdo nemohl očekávat nějaký špičkový film, protože ani filmy, kterým vzdal tímto Tarantino hold takové nebyly. Byl prostě béčkové. A jejich béčkovstvím se lidé baví. Já jsem se bavil dobře a Tarantino tak u mě zase stoupnul v ceně, i když to je jeden z jeho nejslabších filmů. Ale kdo jiný s jeho jménem se dnes pustí do jasného propadáku? (13.03.2008)

Auto zabiják nejenže byla uváděno jako dvojfilm s Planetou Teror, ale samo o sobě připomíná double feature (zejména ovšem v uncut verzi, která vyšla na DVD). Dvě povídky s různými postavami, vlastní gradací, dlouhou „retardační“ dialogovou sekvencí a nápadně odlišnou texturou a mezi nimi černobílé intermezzo. První, stylisticky špinavější a zároveň nedokonalejší část (rušivé střihy a zoomy, špatné rámování) má blíž ke slasheru a zároveň jde o ultimátní podívanou pro fetišisty s fixací na ženské nohy (dlouhé ženské nohy vidíme buď naživo, nebo na různých plakátech od začátku a pointu představuje jejich výsostně neerotické „vytržení“ z kontextu). Druhá část je stylisticky úhlednějším (jasné barvy, dialog řešení po vzoru Gaunerů kroužením kamery okolo postav) kaskadérským filmem vrcholícím dlouhou automobilovou honičkou. Není to ale jen Russellův zabiják na čtyřech kolech, který obě poloviny spojuje. Teprve jejich spojení naplňuje konvence rape revenge filmu. Skupina žen je nejdříve znásilněna (autem) a jiná skupina žen ve feministickém finále následně (autem) znásilní agresora (spojení mezi sexualitou a automobily je dost zřetelné i bez hlášek o ojíždění zezadu, kterými Kim doprovází narážení do Mikeova auta). Přestože tuhle přehlídku exploatačních subžánrů a režisérových obsesí považuji za nejméně soudružný Tarantinův film, zároveň jej obdivuji jako jeho nejsmělejší narativní experiment, který jde v záměrném neuspokojování diváckých očekávání dál než jeho oceňovanější počiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Arx, V-Ray (01.06.2007)

Devadesát minut sáhodlouhých dialogů, ve kterých se holčiny trumfují v tom, kdo víckrát řekne "fuck" a bude se tvářit drsnějc. Jinými slovy totální nuda, ke které je potřeba zapíchnout kameru do písku a nechat herečky, aby se v současných reáliích (jsou tu mobily i Lindsay Lohan) tvářily jako že 70s neskončily a ony vážně věří tomu, co vypouštějí z pusy. Uff... kdyby se alespoň Kurt Russell se svým bourákem objevil víc než na pět minut čistého času. Pak bych mohl něco pochválit. Tohle už je vážně na palici, Quentine. Nechceš přejít k psaní knížek..? Pokud možno podpultových. :) Body za tu honičku, ale k čemu to, když trvá deset minut a předchází jí ukecaný balast zahleděný do sebe? (50%) (17.07.2007)

Těžko mě může nudit něco víc než hospodský holčíčí kecy, to se fakt nedal "kvok, kvok, kvok" a druhá na to "iá iá iá". A bohužel to ještě nebylo všechno. Ano, pamatuju si ještě z kina kdy se filmy promítaly a různě to chrčelo, byli tam jakési černé nebo bíle čáry případně se přetrhla nebo přeskočila páska, fakt zážitek. A tohle všechno Mr. Quentin Tarantino začlenil do svýho filmu, jenže místo aby to vyznilo cool, vyznělo to trapně. Občas mě přišlo, že už Tarantino nevděl kudy dál a tak jakože přeskočil pásek a pokračovalo se dál. Co na tom, že neměl logiku ani děj, ani postavy, Tarantino je přece borec a komu to vadí, tak nechápe, že to udělal úmyslně, že tím vzdává poctu starým filmovým brakům, ale na tyhle kecy já seru. To je jako koukat se na ráno na ČT 2 na pořad Panorama, chvíli koukám na Šumavu, jak tam sněží a vidím lyžaře jak se táhne na vlek, pak střih a koukám na Krkonoše, jak je tam sluníčko a na louce se pasou krávy a pak zase stříh zpátky na Šumavu, ale lyžaře už nevidím, za to vidím babičku, jak si nese do chaloupky čerstvý rohlíky. No nic až bude příště Tarantino vzpomínat na filmové braky, půjdu radši do hospody poslouchat slavistickýho dědka, kterak vzpomíná na časy kdy hrála fotbal snad ještě Klapzubova jedenáctka, to má alespoň nádech upřimnosti. A abych nezapomněl, ze závěrečného chování Kurt Russella se mě chtělo zvracet. Nezbejvá než poděkovat za nádherný záběry na ženský nohy, to jsem si fakt užil.....noo, zas tak dobře, aby mě z toho bolela pravačka, ale ne !!!! a dobře natočený autoscény. (06.08.2009)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)