Grindhouse: Auto zabiják

Auto zabiják nejenže byla uváděno jako dvojfilm s Planetou Teror, ale samo o sobě připomíná double feature (zejména ovšem v uncut verzi, která vyšla na DVD). Dvě povídky s různými postavami, vlastní gradací, dlouhou „retardační“ dialogovou sekvencí a nápadně odlišnou texturou a mezi nimi černobílé intermezzo. První, stylisticky špinavější a zároveň nedokonalejší část (rušivé střihy a zoomy, špatné rámování) má blíž ke slasheru a zároveň jde o ultimátní podívanou pro fetišisty s fixací na ženské nohy (dlouhé ženské nohy vidíme buď naživo, nebo na různých plakátech od začátku a pointu představuje jejich výsostně neerotické „vytržení“ z kontextu). Druhá část je stylisticky úhlednějším (jasné barvy, dialog řešení po vzoru Gaunerů kroužením kamery okolo postav) kaskadérským filmem vrcholícím dlouhou automobilovou honičkou. Není to ale jen Russellův zabiják na čtyřech kolech, který obě poloviny spojuje. Teprve jejich spojení naplňuje konvence rape revenge filmu. Skupina žen je nejdříve znásilněna (autem) a jiná skupina žen ve feministickém finále následně (autem) znásilní agresora (spojení mezi sexualitou a automobily je dost zřetelné i bez hlášek o ojíždění zezadu, kterými Kim doprovází narážení do Mikeova auta). Přestože tuhle přehlídku exploatačních subžánrů a režisérových obsesí považuji za nejméně soudružný Tarantinův film, zároveň jej obdivuji jako jeho nejsmělejší narativní experiment, který jde v záměrném neuspokojování diváckých očekávání dál než jeho oceňovanější počiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Arx, V-Ray (01.06.2007)

Očekával jsem překvapení ze strany QT, který měl další šanci jak mě usadit a přesvědčit i mě, že je Bůh. Nepovedlo se mu to (už po několikáté) a já se opět směji jeho dílu jako některým předešlým. Ten smích však není to co by si on představoval, ale smích nad jeho snahami být velkým kultovním pánem ameriky. Jeho kult mě naprosto minul a krom vydařených KB 1 a 2 v jeho filmech nevidím nic výjimečného. Možná je pro někoho příběh DP zajímavý, ale pro mě je spíše nudný a zdlouhavý. Sledovat jak se černošky předhánějí v nadávkách, stěrech a tancování ala striptérky mě už na stará kolena moc nebere. V druhé částí DP se konečně ukazuje Rosario Dawson, ale ta mě dost zklamala ( to se netýká faktu, že zůstane oblečená...). Ani sám Kurt Russell není zrovna terno, i když furt lepší než kdyby to za něj zkusil vzít Travolta. Druhá část je úplně jiného rázu, protože se otočí role a sledujeme v závěru dokonce akční automobilovou honičku se zajímavým koncem (opět jsem se smál, jak by si žádný režisér nepřál :)). Musím uznat, že pár scén, které jsou složeny z rozhovoru lidí a různých pohybů kamery, někdy přímo extra dlouhé, se mu podařili. Asi je to už osobní, ale QT není můj střed vesmíru a nikdy nebude, ale komu se líbí jeho postoj a humor rozhodně nic proti gustu. (03.09.2007)

Pro někoho nudný, pro někoho ukecaný, pro někoho zábavný. Ať už na vás film působí jakkoli, pořád je to Tarantino se vším, co k němu patří. Jedno se ale Quentinovi upřít nedá, cit pro výběr herců. Pomalu skomírající kariéru dokázal oživit nejednou. V Pulp Fiction to byl John Travolta, v Jackie Brown Pam Grier a Robert Forster, v Kill Bill Darryl Hannah a David Carradine a konečně Death Proof, ve kterém dal šanci vyniknout Kurtu Russelovi. Je pravda, že nový Tarantino je trochu víc ukecaný, občas trochu nudí, je i zábavný... co je ale hlavní, atmosféra a styl sedmdesátek jsou dokonalé, bez zesměšnění. (12.11.2007)

Jako samostatný film tohle dneska NEOBSTOJÍ, to je zcela jasné. Ale jako součást pocty pokleslým žánrům, Rodriguezovým makabrózním předkrmem počínaje, trailery na fiktivní béčka a třeba i obrazem s patinou ohraných VHS pásek se všemi škrábanci a přeskakováním konče (v americké distribuci dokonce po scéně tance na Russelově klíně se zjevil nápis s omluvou za vypadnutí kouska scény kvůli špatnému technickému stavu filmového pásu) to má své neopakovatelné kouzlo (proto rozdělení Grindhousu považuju za fatální chybu). Chápu, že pro mnohé nezasvěcené diváky bude tempo filmu poněkud "vražedné" - holky pindají v autě, holky pindají v hospodě, Arlena zdlouhavě posílá sms-ku svýmu klukovi, holky zase pindají, Arlene OPĚT zdlouhavě posílá sms-ku atd. - a určitě jim to bude připadat jako hodně "špatné", ale dívaje se na filmy, kterým Tarantino vzdává fanouškovský hold, nepochybuju o tom, že to měl pěvně ve svých rukou, věděl co dělá a že to tak "špatné" má i být. Stačí se podívat na Meyerův film "Faster, Pussycat! Kill! Kill!", z kterého Tarantino také čerpal: holky pindají mezi sebou, pindají s chlapama, zase mezi sebou, mezitím sejmou jednoho chlápka a na konci dojde i na nějakou akci. Porovnávání s předchozími Tarantinovými filmy či nadávání na "nudu" je naprostým nepochopením Tarantinova tvůrčího záměru. Prostě si natočil fanouškovskou poctu sobě pro radost a já mu to s chutí sežral. A ta "oldskůlová" automobilová honička na konci byla lahůdková! (25.08.2007)

Holky jsou hot (možná až moc) a ten, kdo jim bude celou dobu koukat jenom na pusu se časem možná bude nudit. Pindají o hovně a proto většina lidí smete dialogy jako slabinu. Jenže ten kdo brousí očima třeba po Warrenově baru, kde visí spousta plakátů, stojí fajný jukebox a nalévá se tam dobré pití, pochopí že Quentin to má sakra dobře promyšlené. Do toho holky sem tam utrousí podezřele známou repliku z jiného filmu a každému komu to pálí dojde, že tady má někdo zatraceně dobře nastudované dějiny (nejenom) braku. Ač je mi pulpová estetika docela vzdálená, užil jsem si s Quentinem tuhle rozkošnickou jízdu stejně dobře jako Stuntman Mike svoje auto. (14.10.2007)