Grindhouse: Auto zabiják

Ta dokonalost mi došla až po několikáté projekci. Celý DEATH PROOF, to jsou v podstatě dva superdlouhý prcní dialogy, každý z nich zakončen akčně-násilným cumshotem. Miluju čelní náraz se smrti-odolným Chargerem. A mám dojem, že kdekomu při hodnocení ušlo, co je to vlastně "grindhouse". Vygooglete si to;) Ať žije Tarantino po roce 2000. (26.01.2013)

::::::::::::::::::: Je fakt, že v dnešní době se takovýhle film neuchytí. Tenhle film je pocta béčkovým filmům a mne se to líbí !!! Bomba !! PS.: Vanessa Ferlito a Mary Elizabeth jsou nepřirozeně sexy, nejednou se mi posta........(vil).......... stánek ....... proboha......... :-0 ::::::::::::::::::: (10.04.2008)

Naprosto nerozumím délce stopáže. Proč solidní filmovou povídku, která začne až v polovině snímku, zbytečně rozmělňovat zcela zbytečným bezmála hodinovým prologem? Navíc, když po něm stejně dojde k "restartu" a jede se nanovo. V první části sledujeme nezajímavé postavy, trapná camea a rádoby cool dialogy, které nemá šanci zachránit ani snažící se Kurt Russell. V druhé polovině je to v zásadě to samé, ale tam to již funguje především díky sympatickým slečnám a tarantinovským dialogům. Závěrečná automobilová naháněčka má říz i tu správnou atmosféru. Technicky a stylem je to od Quentina vypiplané do nejmenších detailů, ovšem to se dalo očekávat. Je vidět, že má nejen nakoukáno, ale že se zmůže i navíc než-li pouhé napodobování jako Rodriguez. Obzvlášt nápad s posunutým dějem skrze chybějící filmovou cívku je geniální a mnohem lépe využitý než-li u Planety Terror. Celkově mám však z projektu Grindhouse pocit, že kdyby se obě části prostříhaly, tak to výsledku jen a pouze prospělo.Zvláště v případě Tarantinovy části, která sice filmově a stylem je podstatně lepší, ale v zábavnosti naopak za přímočařejším počinem svého kolegy překvapivě poněkud zaostává. (29.06.2007)

Nějaká ta šikovná režisérská libůstka, tradičně poslouchatelný soundtrack a sem tam milé cameo. Víc mi Tarantino nedal a touhle zoufalou podívanou mě tak maximálně naštval. Dvě úplně stejné party načančaných přitroublých kočiček s dialogy otravnými tak, že i rozhovory z horších režisérových scénářů se zdají na úrovni geniality. A k tomu na dlouhé minuty mizející hlavní záporák, díky kterému je vidět jeden nesexy taneček a jedna utahaná automobilová honička. Pošuk z videopůjčovny na čas přišel o nápady a stává se znovu pouze pošukem, který se rád dívá na poněkud zvláštní filmy. Neberu mu to, ale ať se v tom případě nechvástá nálepkou jakýchkoli "nej". S odstupem více než dekády jednoznačně nejhorší tarantinovka, naštěstí znamenající čiré dno, od kterého se šlo odrazit jedině vzhůru, naštěstí rovnou o spoustu pater. (14.03.2008)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)