Grindhouse: Auto zabiják

Holky jsou hot (možná až moc) a ten, kdo jim bude celou dobu koukat jenom na pusu se časem možná bude nudit. Pindají o hovně a proto většina lidí smete dialogy jako slabinu. Jenže ten kdo brousí očima třeba po Warrenově baru, kde visí spousta plakátů, stojí fajný jukebox a nalévá se tam dobré pití, pochopí že Quentin to má sakra dobře promyšlené. Do toho holky sem tam utrousí podezřele známou repliku z jiného filmu a každému komu to pálí dojde, že tady má někdo zatraceně dobře nastudované dějiny (nejenom) braku. Ač je mi pulpová estetika docela vzdálená, užil jsem si s Quentinem tuhle rozkošnickou jízdu stejně dobře jako Stuntman Mike svoje auto. (14.10.2007)

A white-hot juggernaut at 200 miles per hour! Death Proof je ženský film v ryze mužském žánru, který si JE toho rozporu plně vědom. Dokazují to dialogy, v nichž jsou četné reference na exploatační klasiky let 70., při kterých se dozvíme, že jedna z hrdinek sice hraje ve filmu o roztleskávačkách (!), ale stydí se za to, protože je to skoro porno. Nebo nejmužnější ženská postava, představovaná čím dál tím víc sexy Rosario Dawsonovou, při gaunerovském rozhovoru v restauraci odhalí, že nezná Vanishing Point. Dodatečné poškození není tak rušivé a nekazí výsledný zážitek z filmu jako u Rodrigueze, chybějící missing real je zde vložen chytře, protože i když tak přijdeme o potenciálně zajímavý "lap dance", zkrátí se tím expozice. Subžanr slasherů je zde osvěžen tím, že nezabíjí šílenec se zbraní v ruce (ať už nožem či motorovkou), ale autem. Kurt Russel je opravdu zatraceně cool a dá upomenout na plisskenovské období (nejen jizvou na stejném místě, v jakém v dobách Útěku z NY míval pásku přes oko), skvěle vyjadřuje vyšinutost postavy drobnými náznaky, akorát v závěru ta zbrklá změna charakteru a až okaté přehrávání mi moc nesedlo. Závěrečná honička, která se nese v tradicích Bullitova případu či Útěku, svým minimalismem, rukodělnou prací, přehledností v nasmínání a důmyslným vygradováním a odlehčením ve správnyćh chvílích je jednou z nejlepších, s jakými se můžeme ve filmu setkat. Akorát i když vizuální tarantinovské trademarky potěší (dlouhé záběry či fetiš na nohy), při některých dialozích je cítit opájení se schopností napsat výtečné dialogy a fakt, že takhle by ta postava nikdy nemluvila (patrné u Rotha). Jinak Death Proof obstojí na rozdíl od Planet Terror jako samostatný film a styl 70. let je zde vystihnut naprosto dokonale, bez vysmívaní. (21.04.2007)

Jako líbilo se mi to hodně, ale v určitých momentech to prostě byla Tarantinova onanie. První půlka skvělá, ale v té druhé mě to kecání o Vanishing Pointu už fakt nebavilo a chtěl jsem, aby zas přijel Kurt Russell. Tu černobílou část si Quentin taky mohl odpustit, protože to moc cool nebylo. Ale teď už musim fakt jen chválit. Hudba jako vždy perfektní, honičky a bouračky fakt měly grády a bylo tam plno pěknejch dobře hrajících bab (utkvěla mi roztomile blboučká Mary Elizabeth Winstead). Mno a samozřejmě naprosto úžasnej Kurt Russell. Kaskadér Mike mu sednul dokonale, akorát ke konci nemusel kvičet jak podsvinče, myslel jsem že ta postava je větší drsňák. Jsem zvědavej co Quentin natočí příště, mě osobně se Death Proof líbil víc než oba díly Kill Bill. (10.07.2007)

Těžko mě může nudit něco víc než hospodský holčíčí kecy, to se fakt nedal "kvok, kvok, kvok" a druhá na to "iá iá iá". A bohužel to ještě nebylo všechno. Ano, pamatuju si ještě z kina kdy se filmy promítaly a různě to chrčelo, byli tam jakési černé nebo bíle čáry případně se přetrhla nebo přeskočila páska, fakt zážitek. A tohle všechno Mr. Quentin Tarantino začlenil do svýho filmu, jenže místo aby to vyznilo cool, vyznělo to trapně. Občas mě přišlo, že už Tarantino nevděl kudy dál a tak jakože přeskočil pásek a pokračovalo se dál. Co na tom, že neměl logiku ani děj, ani postavy, Tarantino je přece borec a komu to vadí, tak nechápe, že to udělal úmyslně, že tím vzdává poctu starým filmovým brakům, ale na tyhle kecy já seru. To je jako koukat se na ráno na ČT 2 na pořad Panorama, chvíli koukám na Šumavu, jak tam sněží a vidím lyžaře jak se táhne na vlek, pak střih a koukám na Krkonoše, jak je tam sluníčko a na louce se pasou krávy a pak zase stříh zpátky na Šumavu, ale lyžaře už nevidím, za to vidím babičku, jak si nese do chaloupky čerstvý rohlíky. No nic až bude příště Tarantino vzpomínat na filmové braky, půjdu radši do hospody poslouchat slavistickýho dědka, kterak vzpomíná na časy kdy hrála fotbal snad ještě Klapzubova jedenáctka, to má alespoň nádech upřimnosti. A abych nezapomněl, ze závěrečného chování Kurt Russella se mě chtělo zvracet. Nezbejvá než poděkovat za nádherný záběry na ženský nohy, to jsem si fakt užil.....noo, zas tak dobře, aby mě z toho bolela pravačka, ale ne !!!! a dobře natočený autoscény. (06.08.2009)

"Hej, my jsme nalakovaný nohy a jmenujeme se Q... kchh, kchhhh, ...ntino, a tohle je jen film" říká jakoby poškozeným jakoby filmovým jakoby pásem Tarantino úvodem AutoZabijáka. Udělá rytmem, střihem a hudbou drámo z uspěchané cesty na záchod a již si myslí, že budem chrochtat blahem. Já ale na ty filmy o filmech moc nejsem, ač vypadají krásně jako plakáty z let dávno minulých. Může si vyumělkovaně žvanit jak chce, je-li to o ničem, je to o ničem. Hloubku, legraci ani jinak vyvolaný zájem v tom, že ženské kecají jako chlapi a chlapi jsou submisivní jako filmové cuchty, nevidím a nevnímám. Tarantinovské kecy mi nikdy extra zábavné nepřišly a za výjimečné je považuji hlavně proto, jak umí ničit atmosféru. Z násilí, v němž si ten panáček libuje, dělají namísto děsivých aktů jen další punchlines. Naneštěstí ty slabší. Silná *. (08.11.2010)