Grindhouse: Auto zabiják

Auto zabiják nejenže byla uváděno jako dvojfilm s Planetou Teror, ale samo o sobě připomíná double feature (zejména ovšem v uncut verzi, která vyšla na DVD). Dvě povídky s různými postavami, vlastní gradací, dlouhou „retardační“ dialogovou sekvencí a nápadně odlišnou texturou a mezi nimi černobílé intermezzo. První, stylisticky špinavější a zároveň nedokonalejší část (rušivé střihy a zoomy, špatné rámování) má blíž ke slasheru a zároveň jde o ultimátní podívanou pro fetišisty s fixací na ženské nohy (dlouhé ženské nohy vidíme buď naživo, nebo na různých plakátech od začátku a pointu představuje jejich výsostně neerotické „vytržení“ z kontextu). Druhá část je stylisticky úhlednějším (jasné barvy, dialog řešení po vzoru Gaunerů kroužením kamery okolo postav) kaskadérským filmem vrcholícím dlouhou automobilovou honičkou. Není to ale jen Russellův zabiják na čtyřech kolech, který obě poloviny spojuje. Teprve jejich spojení naplňuje konvence rape revenge filmu. Skupina žen je nejdříve znásilněna (autem) a jiná skupina žen ve feministickém finále následně (autem) znásilní agresora (spojení mezi sexualitou a automobily je dost zřetelné i bez hlášek o ojíždění zezadu, kterými Kim doprovází narážení do Mikeova auta). Přestože tuhle přehlídku exploatačních subžánrů a režisérových obsesí považuji za nejméně soudružný Tarantinův film, zároveň jej obdivuji jako jeho nejsmělejší narativní experiment, který jde v záměrném neuspokojování diváckých očekávání dál než jeho oceňovanější počiny. 80% Zajímavé komentáře: Bluntman, Arx, V-Ray (01.06.2007)

Holky jsou hot (možná až moc) a ten, kdo jim bude celou dobu koukat jenom na pusu se časem možná bude nudit. Pindají o hovně a proto většina lidí smete dialogy jako slabinu. Jenže ten kdo brousí očima třeba po Warrenově baru, kde visí spousta plakátů, stojí fajný jukebox a nalévá se tam dobré pití, pochopí že Quentin to má sakra dobře promyšlené. Do toho holky sem tam utrousí podezřele známou repliku z jiného filmu a každému komu to pálí dojde, že tady má někdo zatraceně dobře nastudované dějiny (nejenom) braku. Ač je mi pulpová estetika docela vzdálená, užil jsem si s Quentinem tuhle rozkošnickou jízdu stejně dobře jako Stuntman Mike svoje auto. (14.10.2007)

Očekával jsem překvapení ze strany QT, který měl další šanci jak mě usadit a přesvědčit i mě, že je Bůh. Nepovedlo se mu to (už po několikáté) a já se opět směji jeho dílu jako některým předešlým. Ten smích však není to co by si on představoval, ale smích nad jeho snahami být velkým kultovním pánem ameriky. Jeho kult mě naprosto minul a krom vydařených KB 1 a 2 v jeho filmech nevidím nic výjimečného. Možná je pro někoho příběh DP zajímavý, ale pro mě je spíše nudný a zdlouhavý. Sledovat jak se černošky předhánějí v nadávkách, stěrech a tancování ala striptérky mě už na stará kolena moc nebere. V druhé částí DP se konečně ukazuje Rosario Dawson, ale ta mě dost zklamala ( to se netýká faktu, že zůstane oblečená...). Ani sám Kurt Russell není zrovna terno, i když furt lepší než kdyby to za něj zkusil vzít Travolta. Druhá část je úplně jiného rázu, protože se otočí role a sledujeme v závěru dokonce akční automobilovou honičku se zajímavým koncem (opět jsem se smál, jak by si žádný režisér nepřál :)). Musím uznat, že pár scén, které jsou složeny z rozhovoru lidí a různých pohybů kamery, někdy přímo extra dlouhé, se mu podařili. Asi je to už osobní, ale QT není můj střed vesmíru a nikdy nebude, ale komu se líbí jeho postoj a humor rozhodně nic proti gustu. (03.09.2007)

Cinefilie á la Tarantino. Death Proof, vyznání lásky k filmům a ženám, vzniklo nejspíš hlavně pro potěchu svého tvůrce. Že se mu nepodařilo nadchnout pro filmy svého srdce i diváky je smutné, ale bohužel logické. Kdo dnes zná Dirty Mary Crazy Larry nebo Vanishing Point? Komu to vadí? Oproti kratší verzi, jenž byla součástí grindhouseovského dvojprogramu, je přidáno několik scén, které s vyjímkou lap dancu nic zásadního nepřinášejí. 90 minut je exploitačnímu žánru přeci jen blíž. Tolik k slabším stránkám. Zbytek je nádherně stylová kombinace tarantinovských dialogů, fetišistických záběrů na krásné a (nebo) zajímavé ženské (u mě vedou jasně Rosario Dawson, Vanessa Ferlito (lap dance!), Rose McGowan - i když tmavovlasou ji mám radši - viz Planet Terror a pozoruhodná je rozhodně i Zoe Bell) a výtečných, poctivě staromódních automobilových honiček. A Kurt Russel vyloženě září. 90% P.S. Update po dvou letech: s každým dalším zhlédnutí lepší. A skvěle vybraná muzika neskutečně šlape. Jak to ten Quentin dělá, že mu filmy takhle zrají??? P.P.S. O další rok později pořád skvostné. Škoda, že to národ čsfd není schopen docenit. (14.09.2010)

Nějaká ta šikovná režisérská libůstka, tradičně poslouchatelný soundtrack a sem tam milé cameo. Víc mi Tarantino nedal a touhle zoufalou podívanou mě tak maximálně naštval. Dvě úplně stejné party načančaných přitroublých kočiček s dialogy otravnými tak, že i rozhovory z horších režisérových scénářů se zdají na úrovni geniality. A k tomu na dlouhé minuty mizející hlavní záporák, díky kterému je vidět jeden nesexy taneček a jedna utahaná automobilová honička. Pošuk z videopůjčovny na čas přišel o nápady a stává se znovu pouze pošukem, který se rád dívá na poněkud zvláštní filmy. Neberu mu to, ale ať se v tom případě nechvástá nálepkou jakýchkoli "nej". S odstupem více než dekády jednoznačně nejhorší tarantinovka, naštěstí znamenající čiré dno, od kterého se šlo odrazit jedině vzhůru, naštěstí rovnou o spoustu pater. (14.03.2008)