Sharitsův další "barevný" film opět radikálně napadá veškeré smyslové senzory a na dřeň odhaluje podstatu filmového média v duchu čistého strukturalismu. Jak kdysi řekl Henry Hills, Sharits vychází z konceptu nerealizovaného barevného filmu, jímž chtěli futuristé radikálně změnit tradiční pojetí kinematografie. Sharits (pravděpodobně) nevědomě navazuje na odkaz futuristických vizionářů v ortodoxním rytmu flick flick...(5.7.2008)