Román podvodníka

Skutečně příjemné překvapení.. Zaujmě netradiční forma. Po celou dobu je děj vyprávěn a komentován hlavním hrdinou, který tak filmu udává tempo (a že občas vypráví skutečně zběsile rychle). Ve filmu se objevuje velké množství různých experimentů, pokusů o inovaci filmového vyprávění a zajímavých nápadů.. Co se samotného příběhu týče, tak ten nabízí spoustu absurdního humoru i zajímavých podvodnických vychytávek, to vše podáno velmi svižně. Docela příjemný průlet životem jednoho člověka v 76 minutách :) (07.08.2010)

Na Román podvodníka jsem mrkl ze zvědavosti, protože je to jedna z mála klasických francouzských komedií zařazena v (i zde propagované) knize „1001 filmů, které musíte vidět, než umřete“, a také že si tohoto filmu cenil Pierre Tchernia, který se o něm v jednom rozhovoru vyjádřil jako o inspiračním vzoru pro svou Doživotní rentu, pokud jde o doprovázení příběhu napříč léty vypravěčem, i s vypůjčeným nápadem krátké úvodní retrospektivy ze současnosti do minulosti pozpátku. Podle Tcherniova vyjádření si humorný příběh ve filmu přímo vyžaduje podobné postupy, aby diváci byli do vyprávění pohlceni a současně věděli, že sledují „pouze“ příběh, nikoliv realismus. Inu, budu jeho teorii věřit, neboť Tcherniovy sedmdesátkové komedie na mě skvěle fungují a zejména v Doživotní rentě si s mluvícím vypravěčem náramně vyhrál, propůjčil mu během filmu několik podob a okořenil množstvím vtípků. Stejně kladný postoj v tomhle směru už žel nedokážu zaujmout k Románu podvodníka, který je často tolik naplněn nekonečnými voiceovery (kdežto první trvá snad 15 minut!), až mám pocit, že se Sachovi Guitrymu na svou dobu novátorský nápad příliš vymkl z rukou. Dnešním pohledem se nemohu ubránit dojmu, že mj. právě v nadměrném používání mluveného vypravěče už tato komedie hodně zestárla, ač dojmu jistého zestárnutí jsem se nevyhl ani u pár jiných scén. Našlo se pár nápadů, které mě pobavily, např. přehlídka převleků hlavní postavy v hale, pak mě potěšila i scéna ze šantánu se zpěvačkou, aneb autentické hudební vystoupení v takto starém filmu mě dokáže upoutat skoro pokaždé, ale skvělé pasáže se pro mě často střídaly s těmi, kde jsem se buď trochu nudil nebo vnímal hodnotu primárně historickou. Rád bych viděl časem od Guitryho víc, tak snad tohle nebyl přímo strop jeho tvorby. [60%] (05.09.2023)

Velmi netradiční komedie jednoho z největších francouzských komiků meziválečné éry - Sachy Guitryho. Ten jako padesátiletý muž vzpomíná na svůj dobrodružný podvodnický život, který začíná poněkud černohumorně, když kvůli ukradené malé sumě z kasy rodinného obchodu nedostane večeři, ale tím jako jediný přežije hromadnou žampionovou otravu jedenácti zbyĺých jedenáct jejích členů a stane se sirotkem. Zjišťuje, že jediné štěstí v životě nachází ve zločinu a tím začíná jeho cesta přes Paříž či Monako, na níž se setká i s několika zajímavými ženami. Hlavní inovace zde tkví v tom, že film je většinu stopáže němý a komentuje jej hlavní postava, zvukové jsou scény z její současnosti, kdy o sobě píše memoáry. Zajímavé zkratky, prvky dokumentu (o Monaku), překotné tempo a závěr plný triků a převleků dávají filmu živější tempo než u většiny francouzských dobových filmů. (06.06.2009)

Snímek, kde je rozhodně zásadním prvkem forma. V podstatě celý film je vyprávěn voice-overem, což je prvek, který vás prostě upoutá. Připomene vám to úvod "Amélie", ale na druhou stranu to není zase tak imaginativní a tak vtipné. Na filmu je hodně znát, že tvůrce měl rád divadelní estetiku, která se do filmu výrazně promítla. (14.08.2014)

Po Foolish wives z rokov 20tych tu máte znova Monte Carlo z dôb dávno minulých. Znova je tu podvodník a znova mu držíme palce. Guitry ma zaujal okrem tu spomínanej formy ešte prevlekmi, možno aj pri tomto filme sa inšpirovali tvorcovia Ružového Pantera. Ono je to na jednej strane úplne mŕtvolny film, pretože je absolútne statický, keďže sa jedná iba o opis pomocou voiceoveru, na strane druhej vďaka strihu pôsobí nesmierne dynamicky. Trochu to pripomína formou Rampu z rokov 60tych, ale s humorom. (17.09.2015)