Režie:
Igor ChaunScénář:
Igor ChaunHrají:
Petr Čtvrtníček, Igor Chaun, Dominik Miškovský, Richard Gere, dalajlama Tändzin, Alfred Strejček (vypravěč)Obsahy(1)
Po dokumentu Tibet, dalajlama, poselství další a již úplné zpracování zážitků z cesty Igora Chauna, Petra Čtvrtníčka a štábu České televize po Indii v roce 1998. Dokument je sestaven jako záznam prožitých událostí: šokující výjevy současné Indie se střídají se zážitky bezbranných turistů a s obrazově stylizovanými pasážemi, přibližující-mi duchovní tradici Indie. "Indičtí hinduisté, džinisté a buddhisté považují indickou zemi za posvátnou: přebývá v ní tři sta třicet milionů bohů a bohyní. Indická náboženství nepovažují příslušníky jiných vyznání za nepřátele. Setká-li se Ind s uctíváníhodným bohem jiné víry, zahrne ho mezi bohy své..." Spolu s cestovateli navštěvujeme svatá místa hlavních indických náboženství - islámu, hinduismu a buddhismu a pokoušíme se o zdánlivě nemožné: Pochopit Indii a proniknout do jejího duchovního života, krásy, skryté pod nánosem bídy, odpadků a přelidněnosti...
Cyklus Cesta do Indie je tak spíše než klasickým cestopisem jakýmsi záznamem myšlenkového procesu turisty – jednotlivce. Sledujeme cestovatele od jeho počátečního úžasu nad vším indickým přes jeho smíření se s odlišnostmi Indie až po náznak konečného vhledu – do náboženských a mystických souvislostí, které Indie nabízí… První část má podtitul Úžas. Cestovatelé přijíždějící do Dillí jsou fascinováni indickou realitou. Objevují se lidé – stíny, cestovatelé je nazývají pekelníky! Zprvu jen škleb a odmítání jsou pro ně jedinou ochranou! Následuje přejezd do muslimské Agry a návštěva Tádž Mahalu. Příjezd do Váránasí, města mrtvých. Štiplavý dým ze spalovaných nebožtíků stoupá k obloze a malí chlapci si pouštějí papírové draky… Ve druhé části s názvem Smíření se s Petrem Čtvrtníčkem ocitneme na Ganze, s indickými nebožtíky na kremačním břehu, s Richardem Gerem v tibetské svatyni a s Jeho svatostí dalajlamou mezi tibetskými uprchlíky... V třetím díle nazvaném Vhled se zúčastníme meditace pod Buddhovým stromem Bó.
(Česká televize)
Recenze (29)
Všechny cesty vedou do Váránasí a tento dokument je čistá pocitovka, kterou stojí za to prožít na vlastní kůži. Chaun moc dobře ví o čem točí a ačkoliv místy s horlivostí žurnalisty poukazuje na věci, na které v praxi často nenarazíte, můžete jeho vizi indické reality věřit. Všechny cesty totiž vedou do Benáres... ()
Inspirace: trilogii jsem musel vidět znovu a znovu, abych si skutečně potvrdil, že Chaun, Čtvrtníček a vlastně i Richard Gere vážné tvrdí, že za pěti smysly jsou i smysly další, které nepopisuje biologie, fyzika ani chemie. Jsem tomu rád a nadchlo mne to. Stejně jako mne překvapila drsná realita Indie. Z reportáže z pohřebních obřadů se mi dělala husí kůže. ()
Trága, tenkrát jsem ještě nebyl na CSFD, abych tomu mohl dát odpad a po letech jsem přeci jen trochu smiřlivější. Nejhorší je část, kdy potajmu na patnáct způsobů natáčeji Manikarnika ghat, přitom se stačí dohodnout s rodinou zemřelého na finanční kompenzaci a celý obřad je možné nafilmovat. Existují dokumenty (maně si vybavuju jeden německý přibližně ze stejné doby), kde je to celé bez dramatických schovávaček zaznamenáno. Tento příběh sáhiba, kterak k osvícení přišel, je i s odstupem času komickou karikaturou, která zaujme tak maximálně někoho ze zájezdu all inclusive do Tuniska. ()
Dokumentární unikum, filozofickou- sociologický pohled na odlišnou kulturu a mentalitu, pohled lidský, prožitkový, nikoli klasický odtažitý a hodnotící. Chaun nabízí niterné, meditativní pocity, snahu pochopit odlišnou mentalitu, odlišný svět - vstoupit do něj a ukázat jak tento svět snad vypadá uvnitř a co nabízí po duchovní stránce. Aby toho však nebylo příliš najednou, je duševně - prožitková rovina příjemně vyvažována humorným nadhledem a cestovními zážitky - to celé tvoří unikátní dokument, který stojí přinejmenším za vidění. ()
U Sidhárthy, to je ale >zase(?)< sračka! . . . Kvintesence ubožáctví celebřitních sáhibů v homevideu z cesty do Indie a zpět. Do toho rádoby poučené nad věcí mudrování rejži Chauna, prokládané záběry na ksichtění č. Č. a zbylých protagonistů. Tři hodiny ničemného ničeho o ničem na účet ničeného diváka... . . . Velmi mě pobavil názor z komentáře Rheda - cituji: "Dokument se tváří jako amatérský a přitom překypuje profesionalitou." Jo, tak hlavně že překypuje. Jen tou časovou stopou, jejíž jediný účel je d.m.s.n. opět tradiční: Co nejvíc nakrmit čudláky z peněz nuceného poplatníka televize >kemoušské< služby. . . . Jedna hvězda tedy jen za tu hrstku skutečně dokumentárních záběrů, které vešly by se do pěkného půlhodinového >medailonku z cest< , zbytek pak je zase čuročirý hnus hoden spláchnout do špíny Gangy, jaký umí jen protekční režisérská nula jménem Igor Chaun... °-/.. A je úplně jedno, jak si v tom popřevratovém kulturním socializhnusu kluci veřejnoprávně přicmrndávají... - - - P.S. Sranda pak je číst tu ty zanícené komentáře, vymýšlející si zdůvodnění těch úžasných hodnocení... Tomu říkám vrtění chujem... %-] - - - - - (Poprvé viděno a samosebou zapomenuto kdysi na patoku ČT, hodnocení 19.5.2011 po repete a znovupřipomění na >chujním prostoru< 183., znechucený komentář zde jako devátý - 19.5.2011) ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Zajímavosti (2)
- Název dokumentu odkazuje na film Cesta do Indie (1984). Oba snímky řeší stejné téma, tedy srážku s naprosto jinou kulturou a utrpění toho, čemu se říká kulturní šok. (sator)
Reklama