Černá labuť
-
Black Swan
-
Čierna labuť
Drama / Thriller / Mysteriózní / Psychologický
USA, 2010, 104 min
Režie:
Darren AronofskyHudba:
Clint MansellObsah
-
V psychologickém thrilleru Černá labuť, zasazeném do prostředí newyorské baletní scény, zavádí vizionářský režisér Darren Aronofsky diváky na fascinující a mrazivou cestu do nitra mladé baleríny, která se kvůli své vytoužené roli v Labutím jezeře stane až děsivě dokonalou. Snímek sleduje příběh Niny (Natalie Portman), baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou (Barbara Hershey), která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy (Vincent Cassel) rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre (Winona Ryder), Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily (Mila Kunis), která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí. “Labutí jezero” totiž vyžaduje tanečnici, která umí zahrát jak nevinnou a noblesní Bílou labuť, tak Černou labuť, která představuje lstivost a smyslnost. Nina je dokonalým ztělesněním Bílé labutě, ale Černá labuť je její povaze a projevu vzdálená. To ale rozhodně neplatí pro Lily... Mezi oběma tanečnicemi se rozvíjí podivně zvrácené přátelství, které ale ničí vzrůstající vzájemná rivalita. Nina se nechce své vysněné role vzdát, ale při naplnění svého snu může překročit hranici, zpoza které už nebude návratu do normálního světa. (oficiální text distributora) -
Baletka Nina (Natalie Portman) sní o roli labutí princezny a tu od divadelního režiséra Leroye (Vincent Cassel) po jistém přesvědčování skutečně dostane. Role se však skádá ze dvou částí: z křehké bílé labutě, kterou se Nina ztělesňuje naprosto přirozeně, a temné vášnivé černé labutě, která je svou povahou pro Ninu téměř nedosažitelná. Tlak ze strany Leroye, pocit konkurence ze strany tanečnice Lily (Mila Kunis) a hlavně vlastní touha po dokonalosti postupně stírají hranice mezi Nininým životem a rolí, kterou se snaží ztvárnit. Skrze nespočet detailů je divák, spolu s hlavní protagonistkou, vtažen do smrtící spirály událostí, kde již není jasné, co je realita a co se odehrává pouze v Ninině mysli. Je jasné, že cesta za dokonalým ztvárněním obou labutí, vede Ninu nezvratně k vlastnímu konci. (Mxaxnxax)
-
Nina (Natalia Portman) je baletka a má políčeno na roli labutí královny v představení Labutí jezero, kde bude muset hrát dvě role. Bílou a Černou labuť. Nina bez problémů ztvárňuje bílou labuť, ale režisér Thomas Leroy (Vincent Cassel) má pochybnosti o jejím ztvárnění černé labutě. Tu však umí představit její konkurence Lilly (Mila Kunis). Obě baletky se spřátelí, ale Nina má brzy pochybnosti. Nechce náhodou Lilly ukrást její roli? Co je vlastně skutečnost a co její představivost? Začne boj mezi Bílou a Černou labutí. (Kryšpín)
-
Hlavní postavou filmu Darrena Aronofského je ambiciozní sólistka baletu Nina (Natalie Portman). Ta touží získat hlavní roli v Labutím jezeře, které se režisér Tomas Leroy (Vincent Cassel) rozhodl pojmout netradičně, a to tak, že Černou i Bílou labuť zatančí jediná baletka. Nina roli opravdu dostane, ale během zkoušek začne propadat beznaději, že nezvládne obě tak rozdílné polohy ztvárnit - a navíc se s ní začnou dít podivné věci. Příběh je psychologické drama s prvky thrilleru a hororu, v němž hlavní hrdinka musí soupeřit o přízeň režiséra s ne tak dokonalou, ale o to impulzivnější kolegyní Lily (Mila Kunis), vzdorovat milující matce, která si v dceři realizuje svou nenaplněnou kariéru, ale největší zápas musí svést se svou myslí, která jí připravuje ty nejtěžší překážky v cestě za vysněnou dokonalostí. (lola3121)
Komentáře uživatelů k filmu (2 249)
-
Cival
Pohlcující, intenzivní a výtečně gradující. Finále je strhující smrští vjemů, řízenou vynikajícím režisérem, jenž baletní prostředí (a předlohu) absolutně využil. Přesto je Černá labuť malinko chudší a prvoplánovější než přechozí Aronofskyho počiny, protože líčí akorát přímou proměnu neživé porcelánové panenky v její černý protipól.(29.12.2010)
-
Houdini
Oscar 1 : Herečka HR - Natalie Portman + 4 nominace: Nejlepší film, Režie, Kamera, Střih ... ... ... .. Zlatý Lev - výběr(28.12.2010)
-
Lima
Nevzrušivá hra na psychologicky sofistikované umění. Sice místy lehce dráždivá, zajímavým baletním prostředím neokoukaná, ale pořád jenom hra. Někdo by měl Aronofskymu ozřejmit, že není novým Kubrickem pro 21.století. Náročnost baletního řemesla obdivuji, stejně tak Čajkovského magickou hudbu, ale tenhle film je tak prázdný a používá tisíckrát omleté hororové postupy, až je to k uzoufání. Hype roku.___PS: Nebýt Natalie Portman, která do své role vložila tolik svého úsilí, jdu s bodováním ještě níž.(25.12.2010)
-
Galadriel
Jeden z nejsilnějších zážitků posledních let... Více najdete v mé recenzi na filmserveru.(24.6.2011)
-
Tosim
Mila Kunis rules.(1.3.2011)
-
Tetsuo
Balet není krásný.(26.1.2011)
-
Isherwood
Kamenujte mě, ale Aronofsky se potřetí opakuje a už to nebaví. Sice opět klade důraz na fyzično a rozklad duše i těla, ale chybí mi tam nějaký výraznější moment, který bych u něj ještě neviděl. Rozdrásané prsty sice bolí, ale spíš jsem tam viděl to pseudoumění, kdy se elegantně našlapuje po špičkách okolo, ale k jádru se nedojde ani jednou. Ty metamorfózy v závěru mě spíš nechtěně pobavily, než že bych cítil nějakou gradaci, nedejbože katarzi. Ale že se tomu tleská vestoje, docela chápu.(26.12.2010)
-
Matty
Natalie turning bitchy. Krásně krutý film. Nejen k „audreyhepburnovsky“ křehké hrdince, ale i k divákovi. Nedostává se nám žádných vodítek, co je sen a co skutečnost. Dovídáme se to teprve zpětně. Třebaže Aronofsky dávkuje informace s největší pečlivostí a teprve dodatečně odůvodňuje přítomnost zdánlivě nepodstatných situací, stále ponechává dost prostoru představivosti, což umožňuje číst Černou labuť na úrovni fyzické, psychologické i metafyzické. Symbolickou hodnotu lze přisuzovat i každému z nemnoha vizuálně odlišených prostředí. „Hřejivý“ domov s převahou růžové jako minulost, od které se Nina chce odpoutat, nemocnice (s Beth) jako budoucnost, ke které míří a chladně šedivé divadlo coby prostor, kde hrdinka musí svůj boj mezi tím, čím byla a tím, čím by být chtěla, svést. Balet je zde podobně bolestivý a zničující jako ve Wreslerovi wrestling, Aronofsky ale zároveň dokázal vystihnout až nadpozemskou ladnost tohoto tance. Obdivuhodné – vzhledem k syrové, použitím „pronásledovací“ kamery až dokumentaristické realističnosti. Podobně kompetitivní prostředí samozřejmě nepanuje jenom v zákulisí baletní scény, kult krásy, soustředění na povrch (který zde tak (ne)spolehlivě odrážejí všudypřítomná zrcadla) jsou každodenní výzvou. Chceš uspět? Buď děvka. Portmanová podává vrcholný výkon fyzický, o její stěžejní proměně nás ale spíše než gesta/slova zpravují její oči. Nevinnost a ustrašenost předchází takřka děsivému odhodlání. Když konečně dosáhla svého, říkal jsem si společně s ní „It was perfect“. Skoro. Nejsem si zcela jistý, jestli je Černá labuť velkým filmem, který se vydává za béčkový erotický (či lépe „tělesný“) thriller, nebo jen tím thrillerem, ale vzhledem k tomu, že nasazování uměleckých masek a nerozlišitelnost pravého od falešného sama tematizuje, vyhrála by tak jako tak. 90% Zajímavé komentáře: Adrian, kiddo, Marius, castor, Sobis87, Lavran, Cushing, snoopik, Orthank, Traffic, Silhouette, Man Seger(16.2.2011)
-
Djkoma
Černá labuť je spíše černou kometou, která na konci roku ozářila filmové nebe a za pět minut dvanáct zachránila jinak průměrnou sezonu. Darren Aronofsky přináší další střípek do své skládačky lidských závislostí a jeho režijní styl se stále vyvíjí. Intenzivní deprese a paranoia z Pí a Requiemu s zneklidňující kamerou z Wrestlera ještě prohlubují potlačovanou sexualitu a touhu uspět baletky Niny. Tu famózní Natalie Portman obdařila krásou, potřebnou křehkostí a ve správný moment také naprostou změnou chování. Všechny složky se výborně propojují a podporují, takže příběh o baletce, která se stává svou vlastní postavou, získává netušeně mrazivou atmosféru a graduje do závěru, který málokoho nechá klidným. Co dál? Ignorujte to číslo vpravo nahoře a nenechte si tenhle film zkazit. Za žádnou cenu. A teď si jdu zamluvit lístky na balet... PS: Darren nabral směr "nový Polanski"? V porovnání s Repulsion působivější a divácky atraktivnější.(24.12.2010)
-
Renton
Scénář: Andres Heinz, Mark Heyman, John McLaughlin .. Spící sexualita je zlo. Přímá, pohlcující a ve svém finálním dějství famózní psycho podívaná. Velký kus skvělé práce odvádí tandem Darren Aronofsky, jakožto řemeslně precizní a zajímavý tvůrce, kterého výtečně doplňuje práce kamery s hudbou a jeho diva Natalia Portman, sahající svým výkonem po velkých ovacích. Kytky na pódium létají zaslouženě - pro oba. 90%.(22.12.2010)
-
Malarkey
Jednoduše řečeno. Když bych vyměnil Natálii Portman za Mickeye Rourkeho a přejmenoval film na Wrestler. Tak uvidím totožný film. Tedy, v jeho nejzásadnější podstatě. Morální hodnoty jsou úplně jiné, životní příběh je také jiný a důležitá část režisérývhc filmů, povahy jednotlivých hereckých rolí, jsou také naprosto jinde. Celý ten film je vlastně neskutečně jiný, ale uvidíte sami, že až ten film dojedete, budete nad tím přemýšlet uplně stejně jako nad Wrestlerem Mickey Rourkem, který minulý rok za naprosto odzbrojující výkon Oskara nedostal. Uvidíme tedy, jak to bude s Natálkou, která podle mě po Leonovi předvedla svůj druhý, životní výkon. A takových výkonů za život tolik není. Škoda, že se Černá labuť podle mě hrozně dlouho rozjíždí, ale postupem času jsem se do filmu dostával hloubš a hloubš a závěrečná scéna mi v srdci pulzovala ještě chvíli po shlédnutí. Darren Aronofsky to natočil přesně tak, jak to natočit umí. Clint Mansell mu opět "složil" muziku nejlíp, jak dokáže a ve všech ohledech to představovalo další rys jedné lidské povahy v koláži filmů samotného režiséra, se kterou se setkáváme každý den. A tou je protentokrát dokonalost.(27.1.2011)
-
Cervenak
"It was perfect." Strhujúce. A obdivuhodne odvážne - natočiť adaptáciu Labutieho jazera ako mainstreamovo-oscarovo sa tváriaci eroticko-paranoidno-schizofrenický thriller... Ufffff, kto na to dal Darrenovi prachy? Psychologicky hutné, sexy bizarné, s šikovnými hororovými fintami a famóznymi hereckými výkonmi (vo všetkých úlohách, ale Natalie si ide pre Oscara). Gradujúce s každou ďalšou minútou a v závere už priam extatické. No a samozrejme geniálna réžia a fantastická práca s kamerou (hoci niektoré ťahy už poznáme z Wrestlera - čo je zároveň jediná drobná výhrada). Krásných čistých 10/10.(23.12.2010)
-
larelay
Tazko hodnotit dalsi skvost Darrena Aronofskyho bez toho, aby to vsetko nevyznelo ako klise a lacny pokus o fundovane a vystizne hodnotenie. Black Swan je uplne iny, ako jeho doterajsie filmy, pricom ale prekonal a dotiahol svoju vlastnu dokonalost a svoje remeslo na uroven, kedy ho tazko dokaze niekto v dnesnej dobe porazit. Black Swan je neuveritelne temny a nervydrasajuci thriller, kedy som sa bala viac, ako pri akomkolvek horore, ktory som za poslednu dobu videla. Uzasny obraz rozpoltenej, narusenej a nestastnej osobnosti, ktora je ochotna pre slavu urobit vsetko, ma o jednej v noci absolutne uchvatil, mala som problem este par hodin zaspat. Dufam, ze Darrenovi tentokrat Zlaty Oscarko neujde, dufam, ze ani Natalie, hoci jej vykon ma na rozdiel od Mily trochu iritoval, ale to je moj osobny problem s Natalie. Kazdopadne posledne slova Bielej labute na konci filmu vyjadruju presne to, co o tomto staci napisat: "Perfect..." Ano, tento film to o sebe bez debaty moze tvrdit a rovnako aj Darren, ked sa pozrie kazde rano do zrkadla.(20.12.2010)
-
woody
Nikdy bych neřekl, že tak slibné téma jako přeměna baletky v labuť (kór, když je to komplet vykradený Polanski) se dá pojmout vážněji než kremace vlastní babičky. Aronofsky to dokázal, velebme jej!(15.2.2011)
-
Adrian
Pre Aronofskeho znova studia dichotomie "posadnutost-zavislost", znova v odlisnom zanrovom usadeni a znova je to vyborne. Pouzitie zrkadiel ako reflexnej plochy zneistujucej uhol pohladu i vyznamovu rovinu skutocnost-predstava nie je samozrejme ziadne novum, ale vo filme je plne funkcne a tym pre mna aj opodstatnene. Najviac ma fascinovala gradacia pribehu a hlavne skvelo namixovana ruchova stopa, ktora film robi intenzivne fyzickym, transgresivne prenasala do mojho vedomia premenu hlavnej hrdinky ako i kazdy pohyb sprevadzany zachvevom neistoty, bolesti ci utrpenia. A stale dufam, ze Aronofskeho vlastna "posadnutost-zavislost" na filme bude raz vyuzita aj pri spracovani romanu Theodora Roszaka s nazvom "Flicker", pretoze filmova adaptacia tejto knihy je reziserovi sita na telo.(23.12.2010)
-
Enšpígl
Měl jsem k filmu značnou nedůvěru, myslel jsem si, že půjde o balet a na to vážně nemám nervy, čumět přes hodinu a půl na vyvinuté genitálie baleťáků v bílých elasťákách, jenže zvědavost s čeho že je Květula tak nadšená mě nakonec těžce porazila a včera jsem si to na labuť z vesela štrádoval. Vlastně on to balet je, ale balet s vlastníma démonama. Celou dobu jsem si říkal, co to ten film mele za kraviny, fakt jsem nechápal proč tam je to či ono, abych v poslední čtvrthodině procitnul a z tlukoucím srdcem si říkal no ty krávo, tak to je hustý. S jednotlivých scén bych zmínil společný tanec Vincenta s Natálkou. Hrozně se mě líbilo jak se Vincent Natálky dotýkal, byla z toho cítit vášeň, opravdovost, fakt nádherně zahraný. Tím se dostávám k hereckým výkonům. Je jasný, že tenhle film patří Natálce, když jsem si přečetl co všechno pro roli obětovala, opravdu velký respekt, miluju tu holku a jestli za tohle nedostane ceny, tak ať si z toho nic nedělá, protože se mnou se za odměnu, jak tady zahrála může vyspat kdy bude chtít. Pořád mám v hlavince ..pohled na prince, pohled na publikum a....., nádhera tolik síly a emocí co bylo v jednom záběru, v jednom pohledu... a o tom vlastně celá Labuť je. Je o jediným pohledu, který dokáže zodpovědět všechny ty předchozí proč, co to má znamenat, jak je to možný a další otázky, který se řadily v mé hlavě do fronty a čekaly až přijdou na řadu.(17.2.2011)
-
verbal
odpad!Když nám Portmanovic Natálka vyrostla ze svého pedofilního šarmu princezny Padmé, její Padedé je naprosto ohyzdné a Pádekatr totálně plochý. Když přeceňovaný egomaniak natočí s jeblou baletkou předvídatelný dokument o castingu na Lebedinoje ózero, člověku to až zahýbe statistickými tabulkami, kolik je tu najednou obdivovatelů anorektických "krasavic" a hochů v pitkáčích s obříma koulema. A to při posledním sčítání tvrdili, že jsou jich tu stále všehovšudy čtyři procenta! Toto je naprostý audiovizuální teror a čiré utrpení a doporučuji americkým tajným službám nahradit jím waterboarding v Guantanamu. První arabáš, kterému to pustí, prostě musí pod pohrůžkou opakované projekce vyžvanit Ládinovu adresu i s GPS souřadnicemi. Něco jako, když vás vaše maloměstská matka vytáhne v desíti na to Čajkovského veledílo online, navleče vás do těsných, hnusných tesilek, utáhne vám motýlka, až vám modrá hrtan a ještě vás nutí, aby se vám to líbilo! Navíc je Herr Aronofski kýčovitý jako panenka s porcelánovou hlavou a Natálku, dle toho jak se celý film tvářila, vážně podezírám, že si v rámci naturalistického herectví ten kolík do prdele opravdu vrazila. Ne, dělám si srandu, ve skutečnosti byla naprosto příšerná, nepřirozená a tvářila se jako zevní genitál. Normálně bych jednu dal alespoň za Kundisovic Milku, ale musím tady trochu srazit teplotu. Z toho Plijé Verbal blijé.(26.12.2010)
-
Marigold
Ačkoli se Černá labuť zdá být uhnětena ze stejného těsta jako Wrestler, je to pravda pouze na půl. Ano, povrchově to celkem sedí - pojetí je vlastně podobné, intimní kamera na tělo, nemilosrdné detaily, dlouhé tracking shoty, výjevy mrzačení ve jménu pošetilé touhy (opět je to touha vyjádřená burácejícími davy). Nelze ale přehlédnout, že Černá labuť je v jednom důležitém ohledu film Wresterovi protikladným. Zatímco Wrestler byl filmem, kde nitro hrdiny zůstávalo skryto a šlo o až dokumentární záznam pozvolné zkázy, v Černé labuti je všechno vnějškové, bolest se vepisuje do hororově expresivních scén, hrdinčiny psychózy jsou až "freudovsky" zesílené a akcentované různými snovými chimérami. Všechno, co je uvnitř se děje zároveň navenek a divák je tak lapen v osidlech nespolehlivého vypravěče. Kde končí skutečnost a začíná Ninina fantaskní projekce je občas složité dešifrovat. Některé scény jsou až podezřele konvenční (dobře je to vidět na všech těch hororových lekačkách a zjeveních) a nemohl jsem se zbavit dojmu že pro všechen mutující povrch uniká Aronofskému to, co ve Wrestlerovi nebylo vidět, přesto to bylo až fyzicky cítit - intimní rovina bolesti "z touhy" vedoucí k závěrečnému velkolepému gestu sebezničení. Labuť je v závěru takřka antická, ale ani zdaleka mě nezasáhla tak, jako Randyho poslední "ram-jam". Všechno je tu na svém místě (famózní kamera, zničující Natálka i skvostný hudební doprovod), přesto se extáze nedostavila. Myslím, že Aronofský dokázal v minulost jít hlouběji - i bez teatrálních rekvizit.(17.1.2011)
-
Radek99
Darren Aronofsky je jeden z nejobdarovanějších režisérů současného filmu. Poprvé ale musím jeho filmu vytknout tu všudepřítomnou snahu o velké umění, poprvé mi u jeho snímku přišla z podtextu více než zjevná a párkrát místy skoro až křečovitá, přesto má Černá labuť tolik strhujících míst a tolik silných momentů, že se nelze k zhlédnutému vymezovat neutrálně, neřku-li negativně, je to skutečně silný a ve svém konceptu umělecký film. Velké umění je ale jinde. Mám totiž pocit, že sám režisér se s Černou labutí popasoval podobně jako její titulní hrdinka, jen si prostě nebyl sto ,,fyzicky nebo duševně ublížit", aby do svého filmu dostal to nejlepší. A bez té ochoty jít na dřeň to prostě nejde. Emoce tu totiž nejsou upřímné, ale jen absolutně efektní, neboť jejich zdrojem je jen precizní přístup pana režiséra, nikoliv skutečná hloubka v příběhu a ve filmu. Jestli někdo o Černé labuti napsal, že je to (jen) skvělá nadstavba divadla a baletu, měl pravdu. Coby taková nadstavba funguje rozhodně dokonale. Efekt je nebývalý. Jen pod tím vším ukrytý příběh je až příliš prvoplánový. V Labutím jezeře by nevadil, v celovečerním vážně míněném filmovém dramatu trochu ano...(5.1.2011)
-
Superpero
Byl jsem z toho nervní. Neustále koukat na vynervovanou Natalii Portman, jak se hroutí a pseudohororově to kupuje nebylo úplně příjemné. Film klade důraz na ženskou (nejen) hygienu rozměrů až eyeswideshutovských a někdy to není pěkný pohled. Vždycky jí tam něco krvácí u umyvadla, nebo jí zas psychomatka stříhá nehty, nebo má halušky a ke konci jsme se už s tátou smáli, co se jí zase stane. Konec byl ovšem strhující a celý film je díky mnoha baletním scénám opravdu estetická podívaná. Chápu, že to byl asi záměr udělat divákovi ten zážitek trochu nepříjemný, aby se vcítil do její postavy, ale já dám vždycky přednost příběhově pochopitelnýmu zkrachovalýmu wrestlerovi, před zadaptovanou multivýznamovou psychobaletkou. A největší ovace si stejně zaslouží Čajkovskij a jeho nesmrtelná hudba.(25.12.2010)
