Černá labuť
-
Black Swan
-
Čierna labuť
Drama / Thriller / Mysteriózní / Psychologický
USA, 2010, 104 min
Režie:
Darren AronofskyHudba:
Clint MansellObsah
-
V psychologickém thrilleru Černá labuť, zasazeném do prostředí newyorské baletní scény, zavádí vizionářský režisér Darren Aronofsky diváky na fascinující a mrazivou cestu do nitra mladé baleríny, která se kvůli své vytoužené roli v Labutím jezeře stane až děsivě dokonalou. Snímek sleduje příběh Niny (Natalie Portman), baleríny newyorského baletu, jejíž život je, podobně jako život všech v této profesi, plně pohlcen tancem. Žije s matkou Ericou, bývalou balerínou (Barbara Hershey), která své profesní ambice nikdy zcela nenaplnila podle svých představ a tak teď alespoň nadšeně podporuje kariéru své dcery. Když se umělecký šéf baletu Thomas Leroy (Vincent Cassel) rozhodne pro novou premiéru sezóny, Labutí jezero, vyměnit stávající primabalerínu Beth Macintyre (Winona Ryder), Nina je jeho jasnou volbou. Do souboru ale vzápětí přichází nová tanečnice Lily (Mila Kunis), která na Leroye velmi zapůsobí svou smyslností a pro Ninu se tak okamžitě stává velkou konkurencí. “Labutí jezero” totiž vyžaduje tanečnici, která umí zahrát jak nevinnou a noblesní Bílou labuť, tak Černou labuť, která představuje lstivost a smyslnost. Nina je dokonalým ztělesněním Bílé labutě, ale Černá labuť je její povaze a projevu vzdálená. To ale rozhodně neplatí pro Lily... Mezi oběma tanečnicemi se rozvíjí podivně zvrácené přátelství, které ale ničí vzrůstající vzájemná rivalita. Nina se nechce své vysněné role vzdát, ale při naplnění svého snu může překročit hranici, zpoza které už nebude návratu do normálního světa. (oficiální text distributora) -
Baletka Nina (Natalie Portman) sní o roli labutí princezny a tu od divadelního režiséra Leroye (Vincent Cassel) po jistém přesvědčování skutečně dostane. Role se však skádá ze dvou částí: z křehké bílé labutě, kterou se Nina ztělesňuje naprosto přirozeně, a temné vášnivé černé labutě, která je svou povahou pro Ninu téměř nedosažitelná. Tlak ze strany Leroye, pocit konkurence ze strany tanečnice Lily (Mila Kunis) a hlavně vlastní touha po dokonalosti postupně stírají hranice mezi Nininým životem a rolí, kterou se snaží ztvárnit. Skrze nespočet detailů je divák, spolu s hlavní protagonistkou, vtažen do smrtící spirály událostí, kde již není jasné, co je realita a co se odehrává pouze v Ninině mysli. Je jasné, že cesta za dokonalým ztvárněním obou labutí, vede Ninu nezvratně k vlastnímu konci. (Mxaxnxax)
-
Nina (Natalia Portman) je baletka a má políčeno na roli labutí královny v představení Labutí jezero, kde bude muset hrát dvě role. Bílou a Černou labuť. Nina bez problémů ztvárňuje bílou labuť, ale režisér Thomas Leroy (Vincent Cassel) má pochybnosti o jejím ztvárnění černé labutě. Tu však umí představit její konkurence Lilly (Mila Kunis). Obě baletky se spřátelí, ale Nina má brzy pochybnosti. Nechce náhodou Lilly ukrást její roli? Co je vlastně skutečnost a co její představivost? Začne boj mezi Bílou a Černou labutí. (Kryšpín)
-
Hlavní postavou filmu Darrena Aronofského je ambiciozní sólistka baletu Nina (Natalie Portman). Ta touží získat hlavní roli v Labutím jezeře, které se režisér Tomas Leroy (Vincent Cassel) rozhodl pojmout netradičně, a to tak, že Černou i Bílou labuť zatančí jediná baletka. Nina roli opravdu dostane, ale během zkoušek začne propadat beznaději, že nezvládne obě tak rozdílné polohy ztvárnit - a navíc se s ní začnou dít podivné věci. Příběh je psychologické drama s prvky thrilleru a hororu, v němž hlavní hrdinka musí soupeřit o přízeň režiséra s ne tak dokonalou, ale o to impulzivnější kolegyní Lily (Mila Kunis), vzdorovat milující matce, která si v dceři realizuje svou nenaplněnou kariéru, ale největší zápas musí svést se svou myslí, která jí připravuje ty nejtěžší překážky v cestě za vysněnou dokonalostí. (lola3121)
Komentáře uživatelů k filmu (2 249)
-
T2
║Rozpočet $13miliónov║Tržby USA $106,954,678║Tržby Celosvetovo $329,398,046▐ Tržby za predaj Blu-ray v USA //počet predaných kusov ║ Tržby za predaj DVD v USA $18,334,629 //počet predaných kusov 1,314,448║ Psychadelické a to riadne, Aronofsky prevalcoval svojím poňatím Lyncha, dal príbehu o balete ráznu hĺbku a podstatu, Natalie Portman excelentne, brrrr až nechutné divadielko, skvelá kamera a hudba. /80%/(13.12.2011)
-
Rob Roy
Sakra. Pro Aronofskyho (ého?) jsem si před projekcí chystal místo ve své topce režisérů. Ale tohle je opravdu ta nejohranější banalita - zrcadla (Radka má pravdu, kdo by to byl řekl), klasické twisty, trocha těch nejlacinějších lekaček, lechtivá nahota a klubová sekvence, která nesahá ani po kotníky obdobným sekvencím z jiných filmů. A možná ani nejde o to, že to je ohrané klišé,ale jak je to podáno. Aneb zvukově, hudebně a střihově nejslabší Aronofsky. P.S. V Červených střevíčcích z roku 1948 je mnohem víc obsese a zachycení krásy baletu. P.P.S. Všechna úcta k výkonu Natalie Portman, ale nebýt okázalosti baletních figur (a komerčnoosti projektu) na které se prostě krásně dívá, tak by proti mojí "princezničce" Michelle Williams neměla šanci. 7/10(13.2.2011)
-
J*A*S*M
Po solidním, ale pro mě ne zcela stoprocentně uspokojujícím Wrestlerovi si Aronofsky upevnil svou pozici v mojí topce nejoblíbenějších režisérů. V první hodině je Black Swan Wrestlerovi vlastně dost podobná - sledujeme velmi zblízka (až intimně) jednu osobu v "mezní" životní situaci, cítíme její pocity, cítíme každé její zranění. A ne vždy je to úplně příjemné, Aronofsky umí přenášet bolest z plátna na diváka jako málokdo. Tento "úvod" by byl za čtyři hvězdy. To by mě však závěrečná půlhodina nesměla totálně strhnout, odzbrojit a zdecimovat. Ale totálně. Po zádech mi skoro nepřetržitě přebíhal mráz, třásl jsem se jak osika. Oba zainteresované smysly (zrak a sluch) nebyly schopny vnímat nic než film. Takhle mi letos u žádného jiného snímku ještě nebylo. 100 %(22.12.2010)
-
DaViD´82
Psycho (nikoli psychologická!) aktualizace Labutího jezera pro 21. století v artově-mainstreamovém kabátku s již tradičně tklivě plačící; a jen tak mimochodem i skvěle "samu sebe" hrající; Natálkou. Čekal jsem více baletního zákulisí plného ostrých loktů, intrik i posedlosti a méně rádoby horrorových prvků, s kterými si Aronofsky příliš nepotykal (ehm, zrcadla... to jako vážně Darrene?). Přesto to funguje a navíc to skvostně graduje. ♫ Hodnocení „mansell- čajkovského“ OST: 5/5(18.2.2011)
-
Nathalie
Dechberoucí piruety po mrazivém, dokonale naleštěném povrchu. Jenže Aronofského představa lidské psyché je (jako obvykle) příliš mělká. A až bolestně černobílá.(13.2.2011)
-
Shadwell
Jaká je souvislost mezi Černou labutí, pádem WTC a úbytkem tetovacích salónů v západní Evropě? Velká, protože zápas bílé a černé labutě, respektive úsilí Niny/Natálie probudit v sobě temné impulsivní vášně lze číst i jako obraz odreálněné společnosti, jíž se zoufale nedostává skutečných prožitků, čehož imperativem byl Klub rváčů. Sice dnes díky médiím víme, co se odehrává tisíce kilometrů od nás na druhém konci světa, ale nevíme, co se děje metr od nás a s námi. Uveďme si jako příklad fenomén cutters (osob, většinou žen, které trpí neodolatelným pokušením řezat se břitvou nebo se jinak zraňovat) coby zrcadlový odraz virtualizace našeho prostředí: není ničím jiným než zoufalým pokusem o návrat k naší tělesnosti a k body žánrům, jichž je melodramaticky hororově pornografická Černá labuť syntézou. Sebepoškozování ostrými předměty je proto nezbytné klást do protikladu ke klasickému tetování, které garantuje začlenění subjektu do (virtuálního) symbolického řádu — u cutters jde o pravý opak, totiž o podrobení si reality samotné. Sebepoškozování ostrým předmětem není ani tak projevem sebevražedných sklonů, výrazem touhy po sebezničení, jako spíše radikálním pokusem o (znovu)získání pevné pozice v rámci reality neboli (což je pouze jiný aspekt téhož jevu) o pevné zakotvení našeho ega v naší tělesné realitě, pokusem namířeným proti nesnesitelnému pocitu, že třeba ani vůbec neexistujeme. Cutters obvykle uvádějí, že při pohledu na horkou rudou krev valící se z ran, které si sami způsobili, se opět cítí živí, pevně ukotvení v realitě. A nevychází odsud snad srovnání útoku na Světové obchodní centrum, které narušilo „kansaskou idylu“, s nečekaným vpádem černé labutě do idylicky panenské sféry labutě bílé? Na zhroucení věží WTC lze klidně pohlížet jako na dramatické vyvrcholení „vášně pro reálno". Palčivá touha dostat se reálné věci až na kost skrze pavučinu falešných zdání, která konstituují naši realitu, vrcholí tedy v obdivu k reálnu jakožto čistému efektu zborcení obou věží předvádějící holou nepřioděnou skutečnost. Nejhorší americkou paranoidní noční můrou je zřejmě představa člověka žijícího v malém idylickém kalifornském městečku, v konzumním ráji, jehož z ničeho nic přepadne nepříjemný pocit, že svět, v němž žije, je falešný, pouhý spektákl, který ho má přesvědčit o tom, že žije ve skutečném světě, zatímco všichni lidé kolem něj jsou jen herci a komparsisté v gigantické show. Poslední variací na toto téma je film Petera Weiera Truman Show s Jimem Carreym v roli úředníka z malého města, který postupně přichází na to, že je ve skutečnosti hlavním protagonistou čtyřiadvacetihodinové televizní reality show: jeho rodné město je vybudováno uvnitř gigantického studia, kde ho bez přestání sledují kamery. ____ Nejpozoruhodnějším rysem Aronofskyho bijáku je nicméně to, jak přes zdánlivě povrchní děj nadvakrát klame tělem. V prvé řadě vepisuje dosti mazaným způsobem příběhovou osnovu Labutího jezera do celého filmu, do každičkého jeho koutu, čiliže prince neschopného se rozhodnout mezi bílou a černou labutí představuje Vincent Cassel, zlého čaroděje Rudovouse, který bílou labuť zakleje, zosobňuje Ninina matka, smyslnou Odílii Mila Kunis a panensky čistou bílou labuť balerína Nina žijící stále u své matky a toužící po lásce, jež jediná dokáže kletbu prolomit. O samotné představení tu jde ze všeho úplně nejméně, zápas se odehrává v životě, ne na jevišti. Za druhé existuje pozoruhodná paralela mezi osobním životem Portmanové a postavou Niny, možná ne tak očividná jako u Rourka ve Wrestlerovi, ale o to pádnější. Vždy dokonalá Nina, vždy dokonale připravená a odhodlaná, žel příliš racionální a pranic impulsivní či smyslná přesně kopíruje problém porcelánově chladné, odtažité krásy hlavní představitelky Natálie Portmanové. Podíváme-li se do tváře Natálie, vidíme tam dramatický rozpor – na jedné straně racionální, chytré oči studentky z Harvardu, na straně druhé smyslná ústa ženy vamp, jako by její tvář vznikla složením dvou jiných. Když chce svést Cassela a přinutit jej ke „správné volbě“, volí výraznou rtěnku a oči nechává být, když se stupňuje její šílenství, výrazná rtěnka zůstává, ale nadto se jejím očím propůjčuje punc iracionality zčervenáním bělimy. Klíčová pointa celého filmu je ta, že Natálie sama je taková labuť a všechny její přípravy na filmy a dřívější castingy připomínají příběh z Čajkovského Labutího jezera, které Aronofsky neomezil na samotné představení, ale rozlil jej a rozprostřel do celého filmu. Toto narativní sepjetí Labutího jezera s Černou labutí, respektive provázanost osudu skutečné Natálie a fiktivní Niny považuji za několikanásobně rafinovanější než běžnější způsob, který propojuje vnější s vnitřním stav hrdinů a událostí přes styl jako například výpravný expresionismus kladoucí hlavní akcent na korespondenci duše a výrazu postav, úzké chodby evokující stísňující neklid nebo těkavost kamery coby už poněkud profláklá analogie k mentálnímu stavu Bournea.(8.4.2011)
-
kiddo
Jediné, co hodnocení BS (jak příhodná to zkratka) táhne aspoň trochu nahoru, je můj obdiv k baletu, protože Aranofský svou produkci naleštěných prdů dovádí s každým filmem k čím dál větší dokonalosti. Z každého políčka BS řve nabubřelost a zoufalá snaha o umění, která zákonitě musí selhat, protože primitivními, stokrát obehranými vzorci o rozpadu osobnosti a jejím přerodu nějakého nového vyjádření dosáhnout fakt nejde („za každým rohem bude stínová osoba – když to bylo dobré pro Poea a Dostojevského, žáno - bude to koncipované jako schizofrenní verze Labutího jezera, kde se tanečníci mění ve své postavy, unylou hlavní hrdinku týrá matka svými nenaplněnými sny a zrcadla, kurva, nesmíme zapomenout na zrcadla! Pak všichni pochopěj, že tohle je velký umění.“). V BS není nic, slovy NIC, nového nebo originálního a neskutečně primitivní myšlenka není nijak neobvykle uchopena. BS je nudná sázka na jistotu, která budí dojem, že byla natočena s minimální duševní námahou, a mně nezbývá než doufat, že Aranofský si příště najde podobnou látku jako Requiem za sen, protože tam absence nějakého intelektuálna fakt nikomu opruzeniny dělat nebude.(2.1.2011)
-
tron
„Perfektné. Bolo to perfektné.“ Nezaujalo ma to. U režiséra Aronofského som vždy mal pocit, že mi chce niečo strašne naliehavé povedať, ale nevie to a navyše to vôbec nie je zaujímavé. Takže ČIERNA LABUŤ ma prekvapila v tom, že vlastne ani nechcel nič povedať, len vyrozprávať baletný triler. Mimoriadne fyzicky a psychicky náročné umelecké odvetvie mu poslúžilo na vyčerpávajúcu dvojhodinovú štúdiu charakterov. Najväčší tlak je vyvíjaný na Natalie Portmanovú, v ktorej spoločnosti sa tomu príbehu dá veriť i v prípade, že mu neveríte. Osobne ma Aronofsky najviac potešil „fyzickým humusom“ (niektoré scény ako z MUCHY) a Vincentom Casselom, keďže je jedným z minima amerických režisérov, ktorí mu dali rolu, ktorá ide voči hercovmu stereotypu (v amerických filmoch väčšinou stvárňuje psychopatické krvilačné záporné chlipné postavy sexuálnych deviantov – VYKOĽAJENÍ).(1.2.2011)
-
movie
Překvapivě dobrý transformační psycho thriller. Někde mezi MOUCHOU a DĚSEM V OPEŘE. Cronnenbergovská obsese proměnou a Argentova záliba ve vylidněném horrorovém prostředí. Nevypadá to ale moc jako film Darrena Aronofskyho, což je pro tohle téma asi jen dobře.(24.8.2011)
-
Marius
Aronofsky sa v Requiem dotkol dokonalosti, v Black Swan nenechal nič na náhodu a poriadne ostentatívne a sofistikovane ju znásilnil – a jej sa to páčilo. / Aronofsky nepotrebuje byť novým Hitchcockom alebo Kubrickom, bude Aronofskym / Kto netancoval a nebol so fuckin´ close to the top nikdy Ninu úplne nepochopí, kto Ninu nikdy úplne nepochopí, nikdy v skutočnosti netancoval / Everybody wants to fuck whom and how they like sometimes – you can not contradict nature for eternity and repulse your inner self indefinitely / Famózne je že celý ten psycho efekt je o troch veciach – centrálna kompozícia, zvuková ruchová stopa a zrkadlo. / My soul wept. / Teraz fakt neviem či mám filmu tie Oscary priať alebo nie. Ak ich nedostane bude to dôkaz „alternatívnej mainstreamovej kvality“ ale nemôže snáď alternatíva vyhrať pop ceny aspoň jeden raz ? / Fincher aj Nolan tohto roku ťažko dostali na prdel./ Natálka má našliapnuté k tomu čo odlišuje hviezdu od púhej celebrity...no tak oddnes má výkon Maggie Cheung v Stvorených pre lásku konkurenta. / Rada slovenským distribútorom: CHCEM to vidieť na veľkom plátne...rada ich marketingu : Mila líže Natálku, to musí plniť kasičku./ What you see in the mirror is only what you are, but sometimes, the only person standing in your way to see what you are, is you./ Jediná otázka je...kam s tým v TOP 10 ? / It was simply...PERFECT 10/10 *FILM ROKA 2010* P.S. písané 5 minút po dopozeraní, keď uvidíte, pochopíte.(27.12.2010)
-
Kulmon
Natálko, na konci filmu tvé postavě aplaudovalo plné divadlo komparsistů. Ale neboj, za dva měsíce ti budou aplaudovat tví největší herečtí kolegové, taky ve stoje, až si půjdeš pro zlatou sošku. Dechberoucí herecký výkon! A Aronofsky si minimálně jednu nominaci taky připíše. Můj dojem z filmu navíc umocňuje skvělá hudba - variace na PIČe. Zajímavosti: První diskutované herečky, které měly hrát hlavní roli, byly Rachel Weisz a Jennifer Connelly. *** Na scénáři se pracovalo 10 let. *** Winona Ryder natočila svou roli za 10 dní.(3.1.2011)
-
B!shop
Nejdriv jsem si rikal, co na tom kazdej tak vidi uzasnyho. Proste baletni drama, kde vsichni trenujou na Labuti jezero a hlavni hrdinka se snazi bejt tak perfektni a dokonala, az ma z toho halucinace. Jenze na tyhle jednoduchy myslence vystavel Aronofsky naprosto perfektni a napinavej thriller, takze halucinace postupne pritvrzujou, ke konci uz ani neni moc jasny, co je pravda a co ne a film me tak vtahnul, ze najednou byl konec a ja mel pritom chut jeste tak aspon na pul hodinku. Ale krome toho, ze to je, jak ostatne od Aronofskyho ocekavam, spickove natoceny, hodne taky dela naprosto perfektni hudba. Nevim, jestli to je puvodni hudba z Labutiho jezera, ale to je vcelku fuk, protoze je fakt bezchybna a skvele dotvari napeti. A to ani nemluvim o hercich, paradni Cassel, prekvapive docela slusna Kunis a hlavne naprosto dokonala Portman. Akorat me trochu rozcilovala, jak byla furt takova nestastna a trapila se, ale o tom holt ta role byla. Takze vicemene nemam moc co vytknout, sice bych to asi neoznacil za thriller roku, nicmene slovy hlavni hrdinky, bylo to perfektni a muj baletni oblibenec dostal tezkou konkurenci.(26.12.2010)
-
novoten
Zneklidňující cesta baletním pódiem s atmosférou, která bere dech snad v každém záběru. Aronofsky přišel se svojí verzí duševní temnoty a já nestačím zírat. Hlavně díky hypnotizující kameře a brilantní Natalii se jedná o jeden ze zážitků, které se kvůli jejich sugestivnosti musí z hlavy dostávat téměř až násilím. Je těžké říct jednou větou, proč je Black Swan tak úžasná. Já jenom vím a cítím, že opravdu je.(22.12.2010)
-
EdaS
Mám pocit, že druhá třetina byla trochu méně strhující než zbytek, ale i tak síla. Jak Portmanku nemusím, tak tady tleskám. 90% P.S. Určitě bude zajímavé srovnání s Červenými střevíčky P.P.S. Podruhé už mě to zdaleka tolik nebavilo - hraje to příliš na jednu strunu. 70%(5.3.2011)
-
Eodeon
říkejme tomu třeba nadání, jinými slovy také řemeslná zručnost, přidejme k tomu přísnou sebekázeň a důslednost, oddanost, nejlepší úmysly a nejvyšší ambice a přesto nezbude než to všechno sbalit do zádumčivého závěru: to přeci vůbec nedostačuje! /// z Černé labutě je průzračně jasné, že Darren Aronofsky onen fakt na paměti měl. snad i slavného režiséra pronásledoval jako děsivý stín vlastního možného selhání po celý čas práce na nejnovějším projektu, nepodobný paranoidním bludům, které si lidé občas v záchvatu iracionálního strachu projektují do temných hororových koutů, kam oko nevidí. a otázka se nejspíše stávala tím naléhavější a znepokojivější, čím déle si ji kladl. postačí upnout se ke své vysněné ambici a z hloubi duše vydrat své poslední síly, aby práce umělce dala vzniknout skvostnému dílu, nebo je třeba sáhnout si až na bahnité dno vlastní duše? Nina v podobné snaze zajisté nakonec uspěla; nehledě na jeden ostudný pád, o jejím výkonu nelze pochybovat. sama nezapochybovala, přestože dříve sama sobě byla velkým kritikem. bylo to dokonalé. podal však režisér stejně uspokojivý výkon? zajisté pamatoval na první marný pokus krystalizovat dokonalost samu filmovými prostředky. komorní Labuť nese při srovnání s ikarovsky troufalou Fontánou stopy opatrného poučení. tvůrce svůj film sevřel nejen klaustrofobicky budovanou mizanscénou, ale také osvědčeným soustředěním kamery do převažujících detailů na tvář hlavní hrdinky, popřípadě tváře ostatních postav, dokonale obsazených nejpříhodnějšími hereckými představiteli. efekt to zajisté není o nic lacinější, než prvoplánové hororové lekačky, ale svůj díl práce mistrovsky naplňuje. nejenže tvář právem oceněné Natalie Portman zprostředkuje divákovi téměř všechny přítomné emoce (jakkoliv jsou či nejsou intenzívní v kontaktu s jedinečnou osobností diváka), a které přeci ne, ty záhy dodá její tancující tělo snímané přiléhavou a velmi dynamickou kamerou, ona nás tvář mladičké baleríny přede vším uvede do schizofrenní duše hluboko pod ní. kdo jí pozorně sleduje, neztratí se ani v nejsložitějších zákrutech zdánlivé pomatenosti. /// doopravdy nejde o nic než o hrůzné naplnění smělého uměleckého záměru: ztělesnění zla, pro které bylo snadné najít v životě mladé umělkyně přebytek inspirace, mimo jiné v pokušitelce Lily, pokřiveném zrcadle Beth a v traumatickém soužití s poznamenanou matkou. nejvlastnější téma filmu, totalitu vnitřní reality duše, pak ztělesňuje vyjmenovanými prostředky vedené vyprávění, pro něž selhávají všechny pokusy o uspokojivé rozlišení mezi dějem v doméně hmotné skutečnosti, snu, narkotické halucinaci, optické iluzi, "za" vadou v zrcadle, vsugerovanou tužbou, ať už touží Já, či druhé, temné, či přiléhavěji k filmu: "černé" Já. smyšlené alter ego se vtěluje do lidské bytosti a její někdejší osobnost zůstává jen jednou ze dvou možností lidské identity. sebedestruktivní síly čekají na své odpoutání a zbývá se jen přesvědčit, zda dříve, než dojde k očekávané anihilaci protichůdných tezí, stačí labutí princezna předvést tanec o ambivalenci čirého dobra a zlovolného rozkladu. /// při naplnění tvůrčí ideje Aronofsky přeci neselhal. v okamžiku, kdy obsah díla dosáhl metaforického okraje a výpověď zcelistvěla, vyprávění stejně jako ve Wrestlerovi umlklo. může se zdát, že veledůležitá informace zůstává utajena, ale jedině těm, kteří nesledují stejný proud témat a otázek, jako tvůrci filmu, a s filmem samotným se divácky rozcházejí. zde proti ledabylému způsobu čtení textu nelze nic namítnout, vždyť autonomní realitu i jejich - těchto povrchnějších diváků - duševního prožitku Černá labuť v jádru své struktury utvrzuje. pokud ovšem na základě vlastních dojmů (jakkoliv já sám uznávám mnohé odmítavé výroky jako oprávněné) vztažených nikoliv na své osobní způsoby "dívání se", ale na film samotný - jako kdyby snad mezi obojím existovalo bezprostřední spojení - snímek zatvrzele odmítáte, položte si alespoň otázku vlastní i Černé labuti: je přítomnost podivného zdání vyumělkované zvrácenosti, rozháranosti a tvůrčího pochybení ve filmu zpracovávajícím jako dílčí téma zosobnění zla v nepořádku ... a je vůbec možné pojednat inkarnaci nedokonalosti formou dokonale vybroušenou jako briliant?(31.5.2011)
-
CheGuevara
Okázale prázdné. Navíc Carlos Saura to dokázal dávno před Arofonskym, a bez zbytečných kudrlinek a tisíckrát lépe.(12.3.2011)
-
Arx
Excelentní a ohromující drama, které mi v závěrečné půl hodině totálně sebralo dech a já jen koukal a koukal. Neuvěřitelně strhující a hlavně výborně zahraná role v podání Natalie Portman a Vincenta Cassela. Aronofsky opět nezklamal a jeho rukopis typický pro Requiem pro sen je zde cítit v každém záběru. Do toho všeho samozřejmě stále hrající symfonie z Labutího jezera, která dokonale brnká na nervy. Na druhou stranu musím říct, že tento film je přesně ten typ na který se už divák podruhé nejspíš nepodívá. 90% ale stále je pro Aronofskyho nejlepší dílo Fontána, která mi přišla dokonale originální a jejíž depresivní soundtrack mě i dnes dostává do kolen. Black Swan je pro mě až moc podobný Requiem pro sen. Nezbývá než ale opět uznale pokývnout Aronofskymu. Vynikající!!!(22.12.2010)
-
Flipper
Všetci operenci, traste sa! Väčšina obyvateľstva si pri balete predstaví nechutne stisnutých vtákov v elasťákoch, alebo podvedome jauká pri pomyslení ako ten palec musí bolieť ak na ňom takto stojí. Aronofsky však vidí neskúsenú emo pannu, premeny a la Mucha, lesbické experimenty na drogách. Klobúk dole, pospájať nepospájatelné žánre s mystikou Pí a dráždivosťou Requiemu, ktorý nestráca príťažlivosť je niečo čo sa len tak nevidí. NATÁLKA je taká presvedčivá, až som miestami myslel, že krváca naozaj. Herecky vypálila rybník ani by bol plný petroleju a ak nebude mať tohto roku plešatú sošku osobne postrieľam akadémiu!(25.12.2010)
-
Viktooorka
Z malé šedé frigidní myšky, maminčina mazánka, ustrašené dívenky se má stát „královna“. A kdo jiný ji dokáže proměnit než Aronofsky. Ve spolupráci s Natálkou je úspěch zaručen. Ale nevzali si na sebe velký sousto? Atmosféru pan režisér umí navodit, Natalie dokáže strhnout veškerou divákovu pozornost, jenže mě se v hlavě pořád hlásí ALE. Neustálé vystrašené oči naší baletky dokáží unavovat, pozvolné tempo odstřelí rychlý lépe vystihující přeplácaný konec a „pointa“ je pro mě neuspokojující. I když závěrečné představení bylo excelentní. Druhá projekce mě pravděpodobně nemine.(31.12.2010)
-
Pumiiix
Herecký koncert ( balet ) Natalie Portman, který si zaslouží Oscara!!! Neuvěřitelná gradace, skvělá režie a taky pěkný Vánoční dáreček, děkuji Darrene.(24.12.2010)
