Nunui yeowang

Podle místních komentářů to musí bejt pecka, tak jsem se na to těšila, a plna očekávání jsem se do toho pustila. Mé očekávání zamrzlo asi u 5. dílu, ale já pokračovala dál. Nelituji toho, ale ani nejsem kdovíjak nadšená a poctěná, že jsem tohle dorama zhlédla. U posledního dílu mi prolétlo hlavou, že vlastně její brácha umřít musel, jen aby z toho bylo ještě větší drama a aby v tom bylo ještě více utrpení. Nemůžu si pomoc, ale s hlavními hrdiny jsem se nesžila, do děje se jim mě podařilo vtáhnout asi 2x, jinak jsem na to koukala jako někdo, koho se to naprosto netýká, což je u dorama tohoto typu špatně, řekla bych. Neměl by tady člověk plakat a smát se s nimi? Ano, občas jsem s nimi smála, ale nedojali mě v zamýšlenou chvíli ani jednou. Hudba mi chytlavá nepřišla, přišla mi stejná jako v Coffee Princi, ne, ještě víc byla podobná Full Housu a ještě, ještě víc, Love to Kill. Možná jsem se na to až moc těšila, ale hlavně také nemám ráda hrdinky, které neustále křičí a mlatí všechny kolem sebe. P.S.: pokud nesnášíte jehly a dělá se vám při pohledu na ně špatně (obzvláště když ji někomu zapichují do paže), tak si dejte pozor u posledního dílu, je to tam vidět docela detailně ;-) Mně je to jedno, ale kamarádka se u toho málem složila... citlivka :-D Přeloženo. (09.03.2010)

Seriál mířící přímo do srdce. A míří vážně dobře. Ústředí dvojka je úžasná, zejména Bo-ra dokáže být nádherně drzá, namyšlená a protivná, nicméně cizí jí nejsou ani emotivní výjevy, přeci jen uvnitř je to křehká, hodná a nešťastná dívka. Sice se mi nelíbil její módní styl, ale to už je otázka vkusu, já si na extravagantnosti prostě nepotrpím. Charakter postav se zdařil, vedlejší postavy už příliš ne, mimo ty hlavní dva ten zbytek už nijak neoslní. Emotivní příběh na téma vnitřních traumat není vůbec špatný, téma Sněhová královna vnáší do celého dění jakousi pohádkovou ikonu, bohužel jisté telenovelovité prvky se ani tomuto dílu nevyhýbají, takže množství náhod, zapírání, zatajování událostí či citů někdy přesahuje rozumnou mez. Ale největším nedostatkem celého seriálu je předvídatelnost – vše je od samého začátku až příliš přesně a průhledně narýsované, tudíž vás vlastně nic nepřekvapí. Samotný závěr rovněž nepovažuji za zdařilý, z medicínského hlediska už vůbec ne. Přes všechny ty výtky ale stále jde o emotivní a zábavný kousek jež řadím mezi ty lepší dosud zhlédnuté i pro velmi povedený soundtrack. (01.05.2019)

Já vím, že jsem zpočátku frflal. Vím, že jsem si stěžoval na telenoveloidní vizuál a nesnesitelnou postavu Bo-rai. Můj názor se ale v průběhu poupravoval a posledních pět šest dílů jsem neskutečně hltal a chtě nechtě musel svůj pohled přehodnotit. Nebývale silná závěrečná katarze se skutečně dostavila. 75% (25.08.2010)

Hlavní hrdina je velkej sympaťák, naproti tomu hlavní hrdinka – ve všech podobách, ve kterých se zde mihne – naprosto nesnesitelná. Po shlédnutí čtyř dílů si dám chvíli pauzu, už na to nemám nervy. Nicméně mě cosi nutí zjistit, jak to dopadne. Některé záběry mi připadaly hrozně legrační – například x-násobná sekvence obrazů pojednávající o vznikajícím a utužujícím se přátelství chlapeckých hrdinů, jinak řečeno: jak se z nepřátelství zrodilo přátelství. Nebo metoda zobrazujících se vzpomínek formou obrazů, doprovázená slovy vzpomínané osoby a detailním záběrem tváře přemýšlejícího. Ale..., nechci jenom pomlouvat, svoje kouzlo to opravdu má, některé dialogy jsou fajn a u tý otřesný holky předpokládám, že se asi změní a že je to jenom póza. Dala bych přednost, kdyby to nebylo tak "nervydrásající", ale toto k asijským filmům patří. P.S. Po shládnutí dalších pěti dílů zjišťuji, že přestože mě to štve, film si mě "nějak podmanil" a ztrácím averzi k hlavní hrdince. Sympatie k hlavnímu hrdinovi mají stále vzrůstající tendenci. Bude následovat i P.P.S. - po shlédnutí celé série. Zvedám hodnocení. (02.06.2010)

Co jsem si to zase pustila?! Já, která se celý život smutným příběhům vyhýbala. Tohle je Nae meori sogui jiugae mezi seriály. Snad poprvé v životě jsem se bála posledního dílu a celou dobu jsem čekala na zázrak. Je to přece pohádka, ne? :^O Nějak nevím, co bych měla psát dál. Prostě jsem na šrot a ani k tomu nepotřebuju flašku něčeho ostřejšího. Jak Hyeon Bin tak i Seong Yu-ri byli úžasní, takže jsem jim věřila každé slovo a gesto. A nechtěla věřit, že vlastně "jenom" hrají. Děj nedrhnul snad ani na vteřinu. K tomu nádherný soundtrack... No nic, já fakt nemám slov, protože jak mě při sledování bolelo u srdce, to se popsat nedá. Jdu něco vyhodit z topky a zapsat se do fanklubu seriálu... (24.07.2012)