13. komnata - Série 2 (2006) (série)
Režie:
Simona OktábcováObsahy(1)
Zpěvačku Yvonne Přenosilovou pro veřejnost objevil režisér Miloš Forman při práci na filmovém dokumentu Konkurs. Své publikum si posléze získávala jednak účinkováním v Divadle Semafor, jednak sólovými nahrávkami (Roň slzy, Boty proti lásce, Javory, Mně se líbí Bob, Pomalu a líně?). V roce 1965 stála u zrodu divadla Apollo (s K. Gottem, K. Hálou a P. Filipovskou). Po roce 1968 žila až do začátku 90. let v Německu, kde pracovala nejprve u společnosti British Airways, později jako redaktorka českého vysílání Rádia Svobodná Evropa, kterému zůstala věrná i po přestěhování redakce do Prahy.
Životní příběh Yvonne Přenosilové je plný událostí a třináctou komnatu bychom v něm našli více než jednu. Náš pořad ale není ani o emigraci, ani o problémech stárnoucí zpěvačky. Je to vyprávění o ženě, která má zásadní problémy se svým synem.
Pár let po revoluci se rozhodovala mezi rolí matky a návratem do vlasti. Mezi synem a prací. Svobodná Evropa se tehdy stěhovala do Prahy. Stejnou nabídku dostává i Yvonne Přenosilová. Synovi Maximovi zařídila studium na rakouském gymnáziu v Praze, vyřídila potřebné dokumenty. Několik dní před odjezdem se čtrnáctiletý Max sešel se svým otcem. Co si tehdy řekli, Yvonne dodnes neví. Max oznámil matce, že s ní do Československa nejede, a že se stěhuje k otci. Yvonne měla pár dní na rozhodnutí. Nakonec do Prahy odjela sama. Udělala chybu? Zničila tak jejich vztah definitivně?
Dnes žije Yvonne sama ve svém žižkovském bytě. Prakticky nemá práci, občas je vyzvána ke koncertování nebo ke vzpomínkové besedě. Většinu peněz stejně mění na eura a posílá synovi do Mnichova.
Pořad 13. komnata se stal příležitostí, aby se matka i syn spolu setkali a navzájem si vyříkali své pocity.
Průvodcem na nelehké cestě do skryté komnaty Yvonne Přenosilové je její mladší kolega z rozhlasu, redaktor Aleš Cibulka.
(oficiální text distributora)
Recenze (7)
Cyklus jako celek hodnotím průměrem. Yvonne Přenosilovou díky jejímu mírně vulgárnímu projevu a, řekněme, humpoláctví, od jisté doby nemusím. ()
Divácká přitažlivost závisí zejména na osobnosti, o které zrovna díl je. Ale přesto hodnotím tento cyklus jako celek a ne pouze jeho jednotlivé díly. 50% ()
otec Yvonne Přenosilové: "Vzal jsem si krásnou a blbou ženu. Krása odešla." ()
Tento cyklus dokumentů (medailonků či profilů) o neřestech či potížích známých osobností hodnotím jako celek, jako projekt. Pravda, některý dokument je lepší než jiný, ovšem to jistě záleží na tom, jak dobrý, špatný, či pestrý příběh si pro nás připravil daný protagonista. [8/1O] Yvonne Přenosilová: neznám / vadí mi / neutral / mám rád ()
Yvonne Přenosilová pro mne představuje zpěvačku tří songů, jinak nic. Kromě slova jako emigrantka ve mě nci jiného neevokuje. Rozhodně ne skvělá zpěvačka. ()
Zpěvačka tří songů, emigrantka, vulgární, humpolačka – možná jo... Ale třeba taky talent, který nedostal prostor – už nikdy se nedovíme, co by z ní bylo, kdyby... Posluchači se tváří zklamaně, ale její osobní zklamání je určitě větší. Myslela, že utíká za štěstím a ono jí také uteklo. Jak se říká: až projdeš moje cesty, vyšlapeš moje vrcholy a prožiješ moje prohry, můžeš mě soudit. Pro mě zůstane Yvonne nejlepším ženským hlasem 60. let u nás. Síla, barva, hloubka... i dnes mi z něj naskočí husí kůže. Když jsem jako dítě slyšela – „Pozor, boty! Pochodem vchod!“ pokaždé jsem pochodovala po baráku a na každým jukeboxu v barech ROHáckých zotavoven jsem hledala tuhle píseň. Taky dnes v autě pořád poslouchám jak půjdem spolu do sklípku a mně se líbí Bob a zejtra už ti sbohem dám... To k Yvonnině zpěvácké kariéře. Co se týče dokumentu – nezaujal pro slabé zpracování. Ráda bych se toho dovědela mnohem víc, přesně jak na začátku uvádí – Yvonne má těch 13. komnat v životě hodně. (P.S. Nejsem dítě 60. let jak by se mohlo zdát. Pouze jsem na 60. letech vyrostla a jsem za tvorbu – jak hudební, tak filmovou – té doby vděčná.) ()
Jeden z dílů, kde se ukazuje skutečná 13. komnata. Problémy s alkoholem nebo nemoc (v cyklu tak často prezentované) podle mě nezasáhnou člověka tak, jako ztráta syna. A že se vlastně až po letech matka se synem snaží bolavou situaci rozklíčovat, musím hodnotit jako čin hodně odvážný. Nejen pro hlavní aktéry, ale i pro tvůrce cyklu. Přenosilová i Cibulka do toho šli a ustáli to. ()