13. komnata Daniely Filipiové (TV film)
Dokumentární / Krátkometrážní
Česko, 2007, 25 min
Režie:
Petr SlavíkHrají:
Jan PotměšilObsah
-
Senátorka Daniela Filipiová je původní profesí architektka. Její osobní i profesní život se přelomově změnil v roce 1986, kdy po náročné neurologické operaci míchy zůstala trvale odkázána na ortopedický vozík. Tento příběh ale začal už o mnoho let dříve. Do svých patnácti let byla Daniela Filipiová docela normální dítě a neměla žádné zdravotní potíže, věnovala se sportovní gymnastice. Pak jí ale začaly trápit bolesti nohou, jejichž původ se nepodařilo objasnit a tak závodního sportu zanechala. V roce 1977 - to už byla na vysoké škole - částečně na dolní končetiny ochrnula. Dostala se do ÚVN v Praze Střešovicích, kde po mnoha vyšetřeních nakonec zjistili malformaci v páteři, kterou se však lékařům v nemocnici podařilo odstranit. Po několika měsících už zase normálně chodila a dokonce i lyžovala.
Pak dokončila školu, v roce 1983 se vdala a porodila první dceru. O rok později se ale stejný problém opakoval. Tentokrát už podobný zákrok nebyl možný. A tak se v roce 1986 podrobila riskantní neurochirurgické operaci. Risk nevyšel. Daniela Filipiová trvale ochrnula na dolní končetiny. Následoval pobyt v rehabilitačním ústavu v Kladrubech. Na ten Filipiová vzpomíná jako na nejhorší období svého života. Musela se smířit s realitou, že už se nikdy nepostaví na nohy. Odešel od ní muž. Postupně se ztráceli přátelé a kamarádi. Postupně se jí podařilo se s nezvratností svého stavu vyrovnat.
Už v roce 1987 se vrátila do práce. Zaměřila se na bezbariérová řešení. Při adaptaci svého bytu v roce 1989 poznala svého současného muže, po druhé se vdala a narodila se jim další dcera. V roce 1997 Filipiová vstoupila do politiky a následně se stala senátorkou za ODS. Sama se charakterizuje jako zastánce politického stylu "odstraňování překážek". Dnes žije s manželem, oběma dcerami a třemi kočkami v domku v Nové vsi pod Pleší. Je zcela soběstačná. Sama dojíždí do senátu, nakupuje, vaří, dělá veškeré domácí práce kromě věšení záclon a výměny žárovek.
Průvodcem jejím životním příběhem je MUDr. Lukáš Pollert. (oficiální text distributora)
Senátorka Daniela Filipiová je původní profesí architektka. Její osobní i profesní život se přelomově změnil v roce 1986, kdy po náročné neurologické operaci míchy zůstala trvale odkázána na ortopedický vozík. Tento příběh ale začal už o mnoho let dříve. Do svých patnácti let byla Daniela Filipiová docela normální dítě a neměla žádné zdravotní potíže, věnovala se sportovní gymnastice. Pak jí ale začaly trápit bolesti nohou, jejichž původ se nepodařilo objasnit a tak závodního sportu zanechala. V roce 1977 - to už byla na vysoké škole - částečně na dolní končetiny ochrnula. Dostala se do ÚVN v Praze Střešovicích, kde po mnoha vyšetřeních nakonec zjistili malformaci v páteři, kterou se však lékařům v nemocnici podařilo odstranit. Po několika měsících už zase normálně chodila a dokonce i lyžovala.Komentáře uživatelů k filmu (5)
-
sportovec
Bez ohledu na politické sympatie a antipatie, které veřejné působení Filipiové nemůže nevyvolávat, je zřejmé, že tu máme co do činění s mimořádou osobností. Způsob, jakým se dokázala vyrovnat se svým hrůzným hendikepem, je úctyhodný. Snad totéž lze říci i o tom, že bez ohledu na tuto tragickou skutečnost nevzdala nic ze svých životních snah a v žádném případě nerezignovala na svou potřebu plného a šťastného života. Daniele Filippiové je nutno složit hold, který si nesporně a poprávu zaslouží. Hold za zvládnutí nejtěžšího ze všech umění: umění žít.(5.9.2009)
-
petaspur
Inspirativní pořad o překonávání dobře mířených ran osudu do zásadních součástek pohybového aparátu.(12.6.2009)
-
IllIlIlIIl
Divácká přitažlivost závisí zejména na osobnosti, o které zrovna díl je. Ale přesto hodnotím tento cyklus jako celek a ne pouze jeho jednotlivé díly. 50%(11.1.2009)
-
pfa
Tento cyklus dokumentů (medailonků či profilů) o neřestech či potížích známých osobností hodnotím jako celek, jako projekt. Pravda, některý dokument je lepší než jiný, ovšem to jistě záleží na tom, jak dobrý, špatný, či pestrý příběh si pro nás připravil daný protagonista. [8/1O] Daniela Filipi: neznám / vadí mi / neutral / mám rád(12.4.2007)
-
pravo
Neviem prečo sa v rámci ČSFD práve u tohto cyklu dokumentov rozhodlo pre hodnotenie jednotlivých epizód a nezaviedol sa iba jeden profil pre celý cyklus ako je na ČSFD zvykom u jednotlivých seriálov. Nezdá sa mi, že jednotlivé diely majú natoľko rozličnú filmársky odvedenú prácu a to že každá epizóda ma iné obsadenie je v podstate u dokumentárnych seriálov vcelku bežná vec. Pri prečítaní zopár komentárov som nadobudol pocit, že tu už ani nejde o filmové hodnotenie, ale ide o hodnotenie jednotlivých osôb, ktoré sú hlavnými hrdinami jednotlivých epizód. Samozrejme nemienim míňať svoj čas sledovaním kadejakých polozabudnutých či novoobjavených hviezd českého šoubiznisu a tak často tento seriál nesledujem, ale ak sa objaví osobnosť, ktorú poznám a viem či tuším, že jej osud je zaujímaví, tak si to rád pozriem. Ale pozerať každý týždeň na to akou chorobou či iným trápením musela prejsť nejaká celebrita mi príde dosť odpudzujúce. Ak by som mal uviesť hodnotenie jednotlivých dielov v závislosti od závažnosti tajomstva a osobe, o ktorú ide, tak by som musel použiť celú škálu hodnotenia, ale ako neuzavretý celok, ktorým Česká televízia s koncesionárskych poplatkov iba nafukuje množstvo pôvodného českého dokumentu by som hodnotil maximálne ***.(10.4.2008)
