Control

Mno..očekávala jsem od Control asi něco trochu jiného, než co se Anton C. rozhodl natočit - měla jsem za to, že se zde bude nahlížet více na kapelu a celkové prostředí, než na osobu frontmana, asi nejvíc mne ovšem zklamala obrazová chudoba. U Corbijna coby režiséra videoklipů jsem doufala v kvalitní střih, kameru, zajímavé záběry z koncertů, pohledu na industriální Manchester...a ono nic. Přes tohle bych se docela přenesla a překousla i ono zaměření na osud Iana Curtise, kdyby se někdo obtěžoval s lepším psychologickým prokreslením postav. Všichni včetně hlavního hrdiny byli jen zběžně načtrtnuti, což je u snímku, který je převážně niterně zaměřen, dost na škodu. Postupem času to víc a víc únavně ztrácelo tempo a konečné Curtisovo pověšení bylo aktem úlevy nejen pro něj. (26.11.2008)

Řeknu na začátek dvě nejpodstatnější věci a to výtečná hudba a Sam Riley. I když jsem teda určitě o skupině Joy Division něco slyšel, tak post-punk, nebo jak se přesně jmenuje tenhle hudební styl, jsem nikdy neposlouchal. Ale hned od poslechu první písničky, kterých je ve filmu opravdu hodně se mně tahle hudba dostala celkem pod kůži a nějak nechce ven...Nevím, jestli přesně takhle zněla skupina v originále, ale pokud ano, musel to být opravdu hudební zážitek. Je opravdu velmi jednoduchá, ale přitom melodická a nádherná. No a Sam Riley tomu všemu nasadil korunu svým ztvárněním Iana Curtise. Jeho nálady, pocity, vystoupení při koncertech, jeho psychické problémy ztvárnil dokonale a vůbec bych se nedivil, kdyby za svůj výkon dostal nějakou cenu. Jinak bych tenhle film rozhodně neocenil plným počtem, možná to není úplně čistá pětka, ale tenhle snímek se mně včera naprosto trefil do mojí filmové nálady a opravdu se mně moc líbil. No a Samatha Morton jako jeho filmová manželka, tam teda maskéři odvedli obrovský kus práce, vypadá opravdu o 10 let mladší. (03.09.2014)

Výborný nápad staviť na čierno-bielu kameru ktorá podtrhuje pochmúrnu atmosféru celého snímku. Ian bol vybratý aj zahraný skvele, páčil sa mi aj výber Annik - krásne dievča. Film má pre mňa osobné kúzlo, hudba Joy Division ktorej holdujem už dlhé roky nemá chybu a....čo dodať? Hádam len... "Love, love will tear us apart...again." (01.09.2010)

bohužel, jen max. na 70 %.. Sam Riley v titulní roli a vlastně většina herců skutečně bojují za tento film jak o život a scénář je také výtečnej.. problémem byla Corbijnova režie, která je bohužel nevýrazná a nedokáže na diváka přenést tíseň, kterou Curtis ve svých sžírajících depresích prožíval a jeho drama poněkud lacině převádí na to, že si Curtis (v podstatě slaboch) nedokázal zvolit jednu ze dvou žen.. to Haynesovo I´m not there je teda mnohem zajímavější film, ačkoli jsme měl hudbu Joy Division vždy trochu radši než tu Dylanovu (12.02.2008)

Úchvatná záležitost a jeden z těch filmů, kterým by barva rozhodně neslušela tak, jako oldschool vzhled. Nádherně to doplňuje ponurost filmu. Sam Riley hraje jako o život a jestli to zpíval on, tak zpívat umí. Jestli je to playback, tak je to jedno, ale do pódiových výkonů narval úplně všechno. Svýma smutnýma očima táhne film v dramatických chvílích, pošuckým tancem připomínajícím pochod v koncertních chvílích a svými záchvaty ty ostatní záběry. A má skvělej kabát, a to mě normálně hadry nezajímaj ani ve skutečnosti, natož ve filmu. A nápis HATE, když jde do práce na pohovor asi úplně vystihuje jeho názor na všechno okolo. Na můj vkus se ve filmu ale moc řeší jeho láska ke dvěma ženám a už méně jeho epilepsie a celkové vyčerpání ze světa okolo něj. Sice to neoddělitelně souvisí, ale té lásky je tam přeci jen nějak moc. (17.09.2010)