Control
-
Control
-
Control
Drama / Hudební / Životopisný
Velká Británie / USA / Austrálie / Japonsko, 2007, 121 min
Režie:
Anton CorbijnObsah
-
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. (oficiální text distributora)
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. Komentáře uživatelů k filmu (288)
-
kleopatra
Pokud jde o Joy Divison jsem like a virgin, nehodnotím, co a jak bylo nebo nebylo a na čem si režisér vylámal zuby nebo dostál cti ... z hlediska historie kapely. Jednodušší už jsem to mít nemohla, jen jsem se dívala a poslouchala, chvílemi polkla nebo - když někdo pronesl mou větu, protože se mu zrovna stalo, co někdy mně - uronila slzu. Bezpochyby nejvíc na mě zapůsobil Sam Riley ... zahrál Iana Curtise jako anděla, který měl smutné oči, i když letěl nahoru. Měl hudbu, lásku, slávu, přesto byl na sebe sám a ta osamělost neřvala, jen tak tiše černobíle sténala a to bylo to, co se mi na Control moc líbilo.(30.4.2008)
-
don corleone
Zajímavosti: Film byl nejprve natočen barevně a pak byly barvy převedené do černé a bílé. [--] James Anthony Pearson, který hraje Bernarda Sumnera se naučil hrát na kytaru za dva měsíce. [--] Sam Riley hrál v roce 2002 zpěváka skupiny "The Fall". Rob Gretton mu v jedné pasáži řekne, že by to mohlo být ještě horší, že by mohl být třeba zpěvák v kapele "The Fall". Stejně tak nepřehlédneme plakát na koncert této kapely v každém místě, kde vystupují Joy Division. [--] Všichni herci, kteří představují ve filmu skupinu Joy Division se naučili hrát na své nástroje, takže scény, kde hraje kapela živě nejsou ze záznamu, ale hráli opravdu samotní herci. [--] Když jde kapela poprvé do televizního studia, varuje je Tony Wilson, že je ustřihne, když budou mluvit sprostě a dodá, že o tom ví své. Ano ví, Tony Wilson dostal padáka z televizní stanice Granada, po té co mluvil sprostě do mikrofonu, o kterém nevěděl, že je zapnutý. [--] Režisér si vzal na natočení filmu půjčku a zaručil se svým domem.(27.2.2008)
-
Matty
Zkurvený bary jsou zkurveně nudný. Zkurvený kluby jsou zkurveně plný zkurvenejch holek a zkurvenejch kluků se zkurvenou vraždou v očích. Zkurvenej chlápek je zkurveně pobodanej, když čeká na zkurvenýho taxíka. Zkurveně zůstáváte ve zkurveným domě. Zkurvený sousedi si zkurveně stěžujou… Film, který nemohl být lepší. Film, díky kterému jsem začal mít rád hudbu Joy Division. Film, který říká spoustu věci, pro které sám nedokážu najít slova. Film. po jehož skončení jsem se cítil přesně jako ten Warholův obraz pověšený na zdi. Vzhůru nohama. 90% (více) Zajímavé komentáře: Jordan, J.Connor, Heraldika, fNdEsIECLE(26.3.2008)
-
Renton
Scénář: Matt Greenhalgh .. Zkurveně tuctová hudební biografie.(27.3.2008)
-
Malarkey
Je těžké, aby mě zasáhla biografie někoho, o kterém vlastně vůbec nic nevím, i když tento film to docela i zdařile dokázal. Control se snaží vyprávět o zpěvákovy kapely Joy Division, která se po jeho smrti rozpadla a vznikla trošičku známější (řekl bych) kapela New Order. Fakt ale je, že započali éru něčeho nového, neokoukaného, a to se počítá. Samotný život Iana Curtise je podle mě relativně průměrný život, ve kterém se udělá plno chyb, které se nedají napravit, které mrzí, i plno věcí, které život naplní, přikořeněné nevyléčitelnou nemocí, takže je rozhodně na co koukat. Černobílá kamera přikresluje tehdejší dobu a ukazuje posledních pár let života zpěváky, kterému leze život po žebříku od desíti k pěti a divák se nestíhá divit, jak na tom už tahle troska vlastně je. Ani muzika nebyla špatná, všecko to mělo zajímavý spád, škoda, že jsem toho o kapele nestihl zjistit trošku více, dříve než jsem viděl tento film, možná bych se na to koukal z úplně jiného úhlu než jsem se koukal doposud.(31.10.2008)
-
AngelAngie
Jeden z mých nejlepších přátel je tak obří znalec a milovník hudby, že jsem sama na sebe hrdá, že někdo takový v mém životě je. A právě tenhle můj kamarád mi pořád říkal, že tenhle snímek chce vidět - samozřejmě jsem mu jej opatřila, ale sama jsem se nemohla rozhoupat na něj kouknout, na hudební filmy moc nedám a na ty, kde je hudba, která není mému srdci ani trochu blízká, už vůbec ne. Tenhle snímek je ale tak výborně natočený, že na všechna ta NE jsem zapomněla a jen si vychutnávala krásnou kameru, výborný příběh a i si podupávala do rytmu. CDčka si určitě shánět nebudu, přesto to byl silný zážitek a překvapila mě přítomnost Samanthy Morton - patří k mým nej. herečkám a tady opět zářila.(5.8.2008)
-
Radek99
Specialista na hudební dokumenty a klipovou tvorbu Anton Corbijn natočil skutečný černobílý polodokumentárně laděný skvost, jeho Control je opravdu sugestivním návratem do šedivého Manchesteru 70. let, ale především ponorem a vhledem do narušené psychiky a zraněné duše frontmana kultovních Joy Division. Onen záměrný posun od dokumentu mapujícího historii kapely k psychologické studii epilepsií postiženého Iana Curtise je tou hlavní ranou do černého (coby klasický dokument je koncipován souběžně natáčený snímek s názvem Joy Division). Sam Riley zvládl roli narušené legendy skutečně mistrně a řada momentů diváka doslova strhne (taneční kreace při vystoupeních, únava z popularity atd.). To, že mu role rockové hvězdy sedí, dokázal již v dalším kultovním hudebním filmu Nonstop párty, kde hrál paradoxně roli frontmana konkurenčních The Fall. Kde snímek Control získává na autentičnosti nejvíce, to jsou exponované pasáže živých vystoupení a téměř autentická produkce hudby Joy Division, zasazení jednotlivých písní a jejich textů do kontextu života Iana Curtise coby odrazu životních peripetií hlavní postavy byl skutečně povedený tvůrčí tah. Je cítit, že režisér točil o někom, koho miloval a ,,důvěrně" znal. Sugestivní film... Podobné filmy: Joy Division(12.11.2009)
-
T2
║Rozpočet €4,5milióna║Tržby USA $872,252║Tržby Celosvetovo $8,009,646║(23.1.2009)
-
movie
Vizuál vládne! Ale dějově to občas vázne a napříklád druhá půlka filmu už mě trochu nudila. I když kouká se na to hezky a spousta momentů je výtečných (obzvlášť některé rekonstrukce koncertů Joy Division, ze kterých mrazí). Pokud se podíváte i na 24 HOUR PARTY PEOPLE, budete mít kvalitní vzdělání! 70%(9.4.2008)
-
Subjektiv
He's lost control. Maybe he has never had it. Jeden z mála opravdu dobrých životopisných filmů, neutápějící se v tupé slepé adoraci, lítosti nad tím, jak nám všem bude chybět či jak ten jeho nebohý konec byl smutný a tragický. Divák má při něm volnost, může mlčky pozorovat Ianův život, má možnost ho soudit i nesoudit, každý dle své povahy a chuti. Může v něm vidět člověka, který ze všech sil bojoval s těmi tisíckrát vzývánými, zprofanovanými "vnitřními démony", ale i slabocha, který nedokázal než vylévat svou neschopnost, ovšem i občasné radosti, do textů písní Joy Division. Ale vždy má možnost cítit, že ony texty odráží jeho život. Silné ****.(15.8.2009)
-
CheGuevara
Ian Curtis je velice interesantní osoba a to tvrdím, přestože mi Joy Divison moc neříkají a celý jejich žánr jde potichoučku kolem mě. Navíc Anton Corbijn nestaví pomníky a ani nekorunuje padlé krále. Naopak k látce přistupuje s otevřenou civilností, čímž u mě získává body navíc. Velice ztísněná biografie.(10.4.2008)
-
Melies
6 / 10 Joy Division je poézia pomaly krvácajúca dolu chodníkom, sýtočervený pramienok drobiacej sa ľudskosti uprostred rozrastajúcej sa šedi; poézia divoká i krásna, atmosférická, melancholická, trochu teatrálna, odťažitá a vysiaca uprostred chladného hannetovského vákua. Bohužiaľ, zatiaľ čo títo chalani ju hľadali v otvárajúcich sa ranách (nielen) britskej hudobnej scény, medzi ohlodanými paberkami recyklovaných riffov a neodvratnej punkovej implózie, Corbijn ich na oplátku vracia späť do stuchnutej minulosti, zrieka sa farieb a textúr a nazýva to depresiou, poctou svojim idolom. Ako rozprávač sa upiera čisto na Curtisa, čoby ústredný *ZAKAŠLANIE* element, a kapelu necháva v prachu za sebou. Tým sa, pravda, nutne vzďaľuje od onoho živelného epicentra diania, pretrháva dôležité nitky a z filmu robí naháňanie bubákov skrývajúcich sa v spevákovom podvedomí. Čo je úplne v poriadku, je to jeho autorský zámer, problém však nastáva, keď sa mu v tomto útržkovitom mikrosvete, ktorý zrejme mal byť “Madchesterom” sedemdesiatych rokov, nepodarí zasadiť všetky Curtisove traumy do vierohodnejšieho, snáď plnšieho kontextu. Nádejný materiál sa tak stáva režisérovým tápaním od neurózy k afektu a divák má v konečnom dôsledku pocit, že za všetko môže, obrazne povedané, nešťastná love story. A Curtis ako 'prorok urbanizačného rozkladu a odcudzenie sa' (viď. oveľa zábavnejší a informatívnejší 24 Hour Party People) sa v tom všetkom beznádejne stráca a len si tak smutne hľadí do prázdna a píše básničky. Aby som však nikomu nekrivdil, určite za to nemôže Sam Riley, ktorý z plytkejšieho scenáru vytiahol maximum a svojej postave prepožičal nádherne krehkú, neistú charizmu. Plus, jeho podobnosť s predlohou je do očí bijúca, čo je ostatne prípad aj zvyšných členov kapely a ich predstaviteľov. Stále to však nič nemení na fakte, že film ako taký postráda osobitejšie kúzlo a až na pár Bowieho plagátov a kvázi zasvätených kecov o Buzzcocks človek nemá pocit, že je súčasťou scény, niečoho väčšieho, ako je on sám. Nulové referencie na iné kapely a hudobnú scénu vôbec, Manchester vyzerá ako rumunská metropola a nie ako priemyselný diamant vyklovaný z kráľovskej koruny, nehulí sa tu, nešuká sa tu, no ale hlavne, že je to čierno-biele. A tým sa vraciame späť na začiatok. Nie, Control nie je zlý film, len šnorchluje tam, kde sa mohol hĺbkovo potápať. A to je na projekt, okolo ktorého sa podľa všetkého točilo mnoho zasvätených (súčasný New Order, Curtisova manželka, vlastne aj sám Corbijn) trochu málo.(6.4.2009)
-
Lynn
Prokletí básníci...(19.12.2010)
-
Morien
Bacha, budou spoilery. A budu taky sprostá, mám teď takovou náladu. Vysoce depresivní film, po kterém jsem vymyslela definici génia. Génius je ten, co se oběsí ve 23 letech a zůstane po něm něco dalšího kromě nedokouřené cigarety. Hudba, se kterou film velice zručně pracuje, je hutná jako vzduch a stejně zkurvená. Bolí to, když nedýcháme, a když dýcháme, tak to bolí a bolí tím víc a dýl. Poetická mluva rozeřvaný duše vábí jednu sortu lidí a tu druhou odpuzuje. Zelená a červená mají stejnou barvu, takže jak se kruci pozná, který srdce krvácí.(1.9.2010)
-
Falko
BAFTA Awards - 1: Cena Carla Foremana za najslubnejsi objav roka - scenarista Matt Greenhalgh + 2 nominacie: Najlepsi anglicky film / Najlepsia herecka vo vedl. ulohe Samantha Morton(8.9.2011)
-
castor
„Těžký“ život rockové hvězdy, manchesterská hudební scéna, partnerské problémy, milostný trojúhelník.. epilepsie, frustrace a rezignace.. plus tragický odchod (v rozpuku sil) spoluzakladatele punk-rockové skupiny Warsaw, později známé jako Joy Division, Iana Curtise = zajímavé festivalové sousto pulsující vnitřním životem!!(2.9.2008)
-
Mahalik
Ian Curtis byl unavenej člověk. Jasně, byl i dobrej zpěvák, ovšem když se soustředíte na jeho vnitřní pocity, zjistíte, že se dostal tam, kam vůbec nechtěl. Jeho depresivní nálada, pocity smutku, štěstí, však stáli za mnou. Jako kdyby byli za sklem a já je nějak podvědomě ani nechtěl přizvat k sobě. Proto nehodnotím. Control je pro mě úžasným příkladem geniální nudy. Scény, které zásáhnou do lidské mysli tu však jsou. Ale já na tohle nemám....(11.1.2009)
-
kinej
Cotrol je nalaďen na stenou vlnu jako hudba Joy Division. Lépe by film o Ianu Curtisovi natočit nešlo. Stejně jako jeho hudba i tento film skýtá jakousi temnou a smutnou krásu utopenou v moři beznaděje. Pro mě se tento film stal neodlučitelnou součástí fenoménu Joy Division, je to plnohodnotný díleček v mozaice jejich díla. Jelikož jsem s dílem A. Corbjina obeznámen, byl jsem velice zvědavý jak dopadne jeho první film a rozhodně jsem jen a jen příjemně překvapen. Temné, bezútěšné, ale krásné záběry jakoby vyjadřovlay Ianův stav mysli. Téměř každý záběr je v promyšlené kompozici a nezapře režisérův hlavní job. Sam Riley je geinální. Film je také spravedlivý, ukazuje jaký má to, co postihlo Iana, devastující účinek na všechny v okolí. Na manželku s dítětem, na milenku, na nadějnou kapelu a hlavně na něj.(22.9.2008)
-
Molly
Ian Curtis. Zpěvák a textař. Člověk. Control je jeho biografií, mnohem víc je však poctou jeho osobnosti a talentu. Režisér Corbijn nabízí jedinečnou možnost nahlédnout do Curtisovy rozervané duše zmítané láskou a nenávistí, bolestí, depresemi a strachem z vážné nemoci. Přijměte tu nabídku, nebudete litovat.(23.5.2008)
-
Rosomak
Tak suše vyprávěný film jsem už dlouho neviděl... Control je skoro až dokumentárními postupy natočený film, který ale asi mainstreamové publikum nemá šanci ničím oslovit..(30.4.2008)
