Control
-
Control
-
Control
Drama / Hudební / Životopisný
Velká Británie / USA / Austrálie / Japonsko, 2007, 121 min
Režie:
Anton CorbijnObsah
-
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. (oficiální text distributora)
Anton Corbijn, který se vypracoval na tvorbě hudebních videoklipů předních světových kapel, se pustil do biografického dramatu o svém oblíbenci Ianu Curtisovi, legendárním frontmanovi post-punkových Joy Division. Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali. Komentáře uživatelů k filmu (296)
-
skinnee
O kapele Joy Division som vedel len niečo okrajovo, ale vdaka tomuto filmu moj zaujem narastol. Vynikajuca hudba, vynikajuci vykon Iana ako aj Debie...silne 4* a velka vdaka nahode a STV2, ze som na tento snimok natrafil.(1.3.2011)
-
oGGy
První polovina filmu pro mě byla těžko stravitelná a překonatelná. Jakoby vždy chybělo několik minut s dějem. V časových skocích jsem se zkrátka ztratil. Ale od začátku druhé půlky mě film vtáhl. Jen jsem se díval na zkázu Ianova života, na neuvěřitelný zmatek, na jeho zhoršující se zdraví. Černobílé provedení, kompozice a výkon Samanthy Mortonové vyšvihávají film na čtyři hvězdičky. Tu pátou film postrádá kvůli (pro mě) promarněné úvodní hodince.(13.4.2008)
-
rozbris
Myslel jsem, že tento film nebude moje parketa, ale opak je pravdou, velice se mi líbil, hned bych si to s ním vyměnil akorát, nakonci bych se asi neoběsil a tolik nekouřil, abych byl přece dobrý zpěvák a dostal se na špici pop music:-)(26.4.2008)
-
Balet
26. 06. 2008: Na tohle jsem se zvláštním způsobem těšil. Mám rád fotky Antona Corbijna, takže jsem čekal hezký vizuální zážitek, s hudbou, kterou mám rád. Co jsem nakonec shlédl předčilo veškerá očekávání. Skoro každý frame filmu má potenciál viset na zdi. Že to nebylo až tak úplně o té hudbě nevadí, protože pohled do hlavy Iana Curtise byl mnohem zajímavější v tom, že jsem o něm předtím zas tak nevěděl, vysvětlilo to částečně co, proč a jak tenhle velice kreativní, byť bohužel sebedestruktivní člověk dělal.(26.6.2008)
-
kapibara
Rozervaná duše Iana Curtise, frontmana dnes už legendární kapely Joy Division, zmapovaná filmovými fotografiemi Antona Corbijna. Silný film plný emocí, výtvarné dokonalosti a především hudby. Film si najde diváky především mezi nadšenci alternativnější hudby a taky mezi milovníky fotografie a vizuálního umění, protože po téhle stránce jde opravdu o nadprůměr. Koho zaujala post-punková hudební scéna v Manchesteru doporučuju film 24 hour party people.(10.9.2008)
-
Bafo
Obrazove orgie...(30.3.2009)
-
Phillo
Absolútny zážitok, omamný v mnohých ohľadoch. Reálie, herci, "live koncerty", záver. Joy Division som mal rád, po tomto filme ich zbožňujem. Rovnako ako samotný film, ktorý mi aspoň v piatich momentoch nahnal zimomriavky.(8.11.2009)
-
Hees
Niektoré príbehy píše život. Ale nie vždy sa podarí dať život jednotlivca do filmu. V tomto prípade pocity jednotlivca vo filme nie sú a to je škoda.(18.11.2011)
-
fNdEsIECLE
Anglické vstřebávání kultury je poněkud odlišné od našeho knedlo-zelo-vepř-pivo. V milém secesním kinečku v Leedsu (Hyde Park Picturehouse) se sešli všichni: pankáči, feťáci, homosexuálové, šampóni, důchodci, fotbaloví chuligáni, dělníci, rodiny, aristokracie a jeden slepec. (O tom, že bylo plno, přestože se snímek hrál 3 (4) krát denně několik dní, nepochybujte.) Všem při příchodu hrála (místo reklam) hudba The Smiths a Davida Bowieho (poměrně stylové, vezmeme-li v úvahu, že Bowie byl jeden z oblíbenců Curtise). Při odchodu znělo prakticky jen jedno slovo: GREAT. Opravdu? Control je snímkem dosti depresivním. Sklíčenost navodí již úvodní sekvence - Curtisovy úvahy o smyslu lidské existence (pakliže se dobře pamatuji... a dobře jsem si překládal...). Nicméně ona depresivita je z největší části zapříčiněna tím, že všichni víme, jak to skončí...Největší martýrium divák zažije v samotném závěru, v posledních minutách Curtisova života, takové ticho v kině jste nezažili a již pravděpodobně nezažijete...Snímek, obsahuje i několik vtipných scén (které jsou ale z mého pohledu spíše rušivé...). Relativně si divák odpočine na počátku, při líčení Curtisova mládí, založení Joy Division pod vlivem koncertu Sex Pistol...napětí pomalu roste ... Je to deprese, ale deprese očisťující. Corbijn sice ve svém snímku zachycuje také šeď industriálního Manchesteru a jeho hudební scénu, ale v žádném případě nereflektuje tuto scénu do nějaké hloubky; vše se soustředí na Curtise, i jeho spoluhráči a spolupracovníci hrají druhé housle. (Corbijn také jen okrajově zachycuje přerod kapely od punkových počátků k víceméně popovým písním typu Love Will Tear Us Apart či Atmosphere.) Nejde také ani tak o snímek hudební (či biografický), jako o film milostný. Hlavním motorem děje filmu je Curtisův vztah k jeho dvěma osudovým ženám. Navíc nejsilnějšími momenty filmu (kromě závěrečné scény a kromě scén zachycujících živá vystoupení JD, jež jsou tak živá, až bolí) jsou vyjádření vztahů a pocitů mezi Curtisem a jeho manželkou a Curtisem a jeho belgickou milenkou, (která jsou ponechána beze slov). (Curtis extaticky řádící v televizní premiéře JD při písni Transmission, jeho žena sledující vystoupení v televizi v předtuše blížící se katastrofy; Curtis a belgická novinářka opírající se v křesle o sebe hlavami etc...) Životní výkon odehrál Sam Riley v roli Iana Curtise (mimochodem zpěvák leedské kapely 10 000 Things - stále (?)), jenž se Curtisovi i vizuálně podobá. Nebál bych se srovnat jeho výkon s výkonem Anthonyho Perkinse ve filmu Psycho. Je to především jeho zásluha, že při nahrávání desky Closer (?), již dávno nevidíme herce Rileyho, ale depresemi a epilepsií zmučeného Curtise. Film není přehnaně artistní, ani bohudík hollywoodský. Osobně jsem očekával ještě lepší film, a hlavně syrovější. Vadila mi doslovnost a klišovitost některých situací.Nemusíte být fanoušky JD, ani se vám nemusí jejich hudba líbit, přesto si myslím, že i v těchto případech vám může film něco nabídnout. Corbijn zobrazil Curtise jako punkáče, básníka, slušnáčka a slabocha, který vložil svého génia do umění a své lidství oběsil na oprátce. (podruhé kino čr, tit. 13408): místy méně intenzivní, místy více; očisťující tentokrát nikoliv, zastavuje se mi srdce, Iane.(1.2.2008)
-
baXter
2 hvezdicky jsou predevsim za obraz a herecky vykon a pul hvezdy za hudbu. Zbyvajici pul hvezdy k memu hodnoceni je kdesi v nekonecnu obihajici kolem jmena Joy Division. Do shlednuti toho filmu jsem o Joy Division vubec nic nevedel a neznal a po shlednuti filmu ani nemam sebemensi nutkani na tom neco menit :)(3.3.2008)
-
AIMÉE
Love Will Tear Us Apart(18.3.2008)
-
Ynés
I když naprostý neznalec, vypravila jsem se s přítelem do kina a čekala co se bude dít. Ty 2 hodiny ve mě zanechaly nedefinovatelný pocit vytrhnutí se z reality a začala jsem blíže zkoumat Ianovu osobu. Po několikahodinové studii jsem ale došla k závěru, zasvěcení prominou, že Sam Riley na mě působí opravdověji než skutečný Ian. Možná je to onou vychvalovanou obrazovou složku filmu. Určitě stojí za to vidět, poslouchat a nechat se unášet hudbou, která předběhla svou dobu.(16.10.2008)
-
Mr.Gagarin
Jako celek se mi to líbilo a to ačkoliv jsem s Joy Division neměl doposud naprosto žádnou zkušenost. Co se celkového dojmu týče, je jasné, že závěrem si film získal o něco více přízně. Hudbu jsem si relativně oblíbil a proto jsem spokojený...A co teprve ten sladký pohled Annik!! :) 79%(7.1.2009)
-
atlet
"Snímek s bohatou hudební složkou podle knižní předlohy Curtisovy manželky zaujme i diváky, kteří se s Joy Division doposud nesetkali"...toť je napsáno v obsahu filmu...jak je možné, že jsem se doposud s Joy Division nesetkal? olalaaa, to byl film...plný energie, plný "kurevsky" dobré hudby a neskutečně zahraný hlavní "hrdina" Samem Rileyem!!! Samotný film, vykreslený Antonem Corbijnem, je mozaika poskládaná jakoby z fotografií, některé záběry jsou oku lahodící a celkově černobílý nádech tohoto filmu je neskutečně kouzelný. O Joy Division a jakémsi Ianovi Curtisovi jsem se dozvěděl jen díky tomuto filmu a jsem za to rád! Úžasná ukázka toho, jak láska a sláva dokáží zničit život. Ještě teď mi zní v uších nezapomenutelné songy Joy Division...hmm, možná je to proto, že právě teď mi moje MP3 a sluchátka zpříjemňují večer právě touto kapelou :)(26.1.2009)
-
PollyJean
Joy Division byli moje srdeční záležitost dlouho před tím, než vznikl tenhle film. Proto jsem se dlouho bála na něj jít, aby mi nezkazil obraz, vystavěný pouze na hudbě a na pár faktech. Nebylo proč se bát. Sice mě trochu zklamalo, že se film orientuje hlavně na zpěváka a jeho osobní život, a že se jedná spíš o poetickou piedestalizaci než o cokoli jiného, ale budiž. Anton Corbijn staví svou poctu zpěvákovi zvolna a civilně, v některých momentech nezapře svoje povolání fotografa a vytváří překrásné a působivé obrazy. Je sice pravděpodobné, že skutečnost se od Corbijnova pohledu dost lišila, ale když přihlédnu i k jeho odvaze poslat takovýhle film do světa, aniž by se zajímal, jestli se mu náklady vrátí...(17.5.2009)
-
Rssa
Hodně kvalitní snímek o leadrovi Joy Division, nemá vynucenou pachuť jako třeba Ray, moc příjemná podívaná. 80 %(17.10.2009)
-
KOZEL84
No tak tohle byl jednoznačně nejnudnější životopisný film co sem viděl.Kurva trvat to dýl,hodil sem si to taky.Nemám páru kdo to byl Ian Curtis a název Joy Division sem možná někdy letmo zaslechl.Ještě nikdy se mi nestalo abych po shlédnutí filmu o nějaké kapele (zpěvákovi...) neměl vůbec chut' poslechnout si víc jejich hudby (dokonce i The Doors sem si po filmu poslechl).Těžko pátrám v paměti jestli sem někdy slyšel monotonější zpěv než ten Curtisův (Rileyův?) a hudba,která je celou dobu jen''tududududududdydydydydadadaddudududu'' mě taky zrovna na prdel nedostala.Víc jak půl filmu se řeší Curtisova nevěra a jeho depka z toho.Ukažte mi kurva jednoho věrného rockera (nebo punkera to je fuk)??!Jako životopisný film absolutně tuctové a zajímavých momentů je tady asi jako barvy.(4.9.2010)
-
Itar
TOP100 || Pro mě jeden z nejinspirativnějších filmů vůbec. Vyvedená biografie kultovní kapely s přesvědčivými herci, zručnou "fotografickou" kamerou, podmanivou hudbou ... a navíc ve slušivém černobílém hávu.(28.1.2011)
-
sona123
Joy Division jsem neznala a děkuji tímto Corbijnovi za seznámení. Asi by se mi kapela líbila...Černobílá filmu víc než slušela. Britská angličtina byla nádherná, ještě že jsem film viděla s titulky! Celé to bylo depresivní a ponuré. On asi chudák Ian depresí trpěl, kromě té epilepsie. Antona Corbijna znám od U2 a tak mě nepřekvapuje, že se mu povedlo výtečně vybalancovat hudební složku, nezapráskala všechno ostatní, ani jí nebylo málo, nijak nerušila, právě naopak, byla zdařilá...a závěr, ten byl nečekaný a nečekaně nádherně zpracovaný.(19.8.2011)
-
shabazza
Asi jsem se zamiloval do té čisté depresivní postpunkové poezie. Frontman legendárních Joy Division v celé své temné nedokonalosti a s duší obnaženou až na dřeň samotného pekla.(3.2.2012)
