Obsahy(1)
Na psychiatrickou kliniku přijíždí pacient. Ošetřující lékařka (Z. Adamovská) zjistí, že jde o příslušníka StB (J. Hanzlík), odsouzeného k smrti. Proto, jak se jí zdá, simuluje paranoidní schizofrenii. Jen tak má totiž šanci přežít. Na lékařku je vykonáván soustavný nátlak, aby pacienta Matlochu odhalila jako simulanta... Dramatické svědectví o zneužívání psychiatrie při likvidaci politických odpůrců. Scénář na motivy novely Z. Frýbové byl původně napsán scenáristy J. Dietlem a J. Matějovským v roce 1969, k jeho realizaci však v té době už nedošlo. Televizní inscenace tak nakonec mohla vzniknout až po více než dvaceti letech – v roce 1990. Televizní inscenace zaujala porotu na mezinárodním televizním festivalu Prix Italia. (Česká televize)
(více)Recenze (27)
Televizni inscenace, ktera vubec nenabizi odpovedi na otazky plynouci z deje. Clovek vlastne nic nevi a nic nevi od zacatku az dokonce. Na druhou stranu divaka zahlti atmosferou, atmosferou nejenom 50 let, kdy nic nevedet je stejne nebezpecne jako vsechno vedet. Drama spise psychiky nez akcnich scen a nejenom proto, ze se dej uzavrel do psychiatricke lecebny. Opet, televizni dilo je treba hodnotit v ramci zanru. Uzavreny pavilon neni hollywoodsky krimi thriller akcni velkofilm, je to televizni inscenace z pocatku 90 let a jakozto televizni inscenace vymackla z nametu a scenare absolutni mozne maximum. Vyborna rezie, skveli herecti hraci, od Hanzlika pres Adamovskou, Nemce, Hanicince Vlacha k Pyskovi ci pani Syslove. Nelze nepochvalit filmovou hudbu. Za mne vymacknutych maximum mozneho sto pro. ()
Ať někdo natočí pořádný remake...! Skvělý příběh, ale podprůměrné televizní zpracování (dokonce se ani příliš nesnažili účes herců přizpůsobit 50. letům a delší vlasy u mužů v mnohých záběrech vytrhávají diváka z děje; hodně jde znát natáčení v atelieru). Jediné, co je dotažené do dokonalosti jsou kreace Němce a Haničince, projev Hanzlíka je spíš jen "dostačující". ()
Zajímavé psychologické drama z prostředí léčebny, jež byla využita pro nátlak a vydírání ze strany státu. Nepohodlní lidé byli šikanováni, včetně jejich okolí, které k tomu přišlo dost nevinně. Každý se s následky zvůle režimu vypořádal trochu jinak. Konec byl sice useknutý, ovšem pochopitelný a smutný. ()
Československé televizní drama podle románu Z. Frýbové odehrávající se v roce 1957 v psychiatrické léčebně. Scénář byl J. Dietlem a J. Matějovským napsán už v roce 1969, avšak snímek se podařilo jako mnoho jiných realizovat až ve svobodné době o dvacet let později. Na uzavřené oddělení pro duševně choré je umístěn bývalý příslušník StB Matlocha (skvělý J. Hanzlík, přestože v dramatu pronesl pouhá dvě slova), trpící psychickou poruchou, jež se projevuje totální apatií. Vzhledem k tomu, že je Matlocha odsouzen z politických důvodů k trestu smrti, jeho bývalí kolegové z řad státní bezpečnosti v čele s majorem Kovaříkem (ledově chladný F. Němec) a vyšetřovatelem A. Pyškem se domnívají, že pacient svou nemoc pouze simuluje, aby se vyhnul šibenici. Následuje tvrdý nátlak, včetně nechutného výslechu plného vydírání a jiných typických komunistickým praktik ze strany StB na mladou ošetřující lékařku Sládkovou, aby ono podezření ze simulace nepohodlné osoby potvrdila. Doktorka Sládková v podání výborné Z. Adamovské, jež si skutečnou diagnózou není jista, se proti své vůli dostává do závažných existenčních problémů a zrůdnosti stávajícího režimu prokoukne až příliš pozdě. Všemocná StB kromě jiných provokací dokonce nasadí k Matlochovi svého člověka (I. Řezáč) předstírajícího duševní chorobu, majícího za úkol všemi prostředky odhalit a prokázat jeho simulaci. V dalších rolích se objevili P. Haničinec jako ošetřovatel Tomášek mající s StB zkušenost z minulosti, ošetřovatel se sadistickými a bezohlednými sklony O. Vlach, ředitel kliniky E. Cupák, primář J. Pleskot či otec doktorky J. Hálek. Po roce 1989 se autoři filmových děl nemuseli obávat různých postihů od vládnoucí strany a mohli tak ukázat minulost a realitu komunistického vládnutí natvrdo a bez příkras. Uzavřený pavilon je tak jeden z mnoha podobných kvalitních snímků, jež se po Sametové revoluci objevily a z jejichž dechberoucích, desítky let utajovaných pravdách o režimu se mi rozklepala kolena. Hodinové dílo režisérky Anny Procházkové jsem sledoval s nebývalým zájmem, díky dusivé atmosféře kliniky a ještě dusivější snaze StB s nekonečně dlouhými prsty zbavit se nepohodlného člověka nelze hodnotit jinak než maximálně. ()
Nejdrsnější televizní inscenace kterou jsem kdy viděl. Krásná Zlata Adamovská, která tehdy šla z role do role ale málo kdy dokázala hrát jinak než jak ji můžeme vidět i v tomto snímku, přesto to nijak nevadí, protože příběh který se okolo ní odvíjí a do něhož je postupně také zapletena je neskutečně mrazivý. To podtrhuje jednoduchá ale účinná syntezátorová hudba Jozefa Revalla, ne nepodobná ze Svobodových filmů Papillio nebo Prokletí domu Hajnů. Tohle bych pouštěl těm tzv. CHCIMÍRŮM kteří se okolí pořád snaží přesvědčit o tom, že tu žijeme v nějakém novém totalitním režimu...! Ještě jedna perlička, Jaromír Hanzlík si tehdy kolem roku 1990 opravdu "přišel na své" s postavami politických vězňů z padesátých let. Nejprve mu je ve snímku Jen o rodinných záležitostech prováděno rektální vyšetření prstem, v Uzavřeném pavilónu je zase krmen hadičkou zasunutou do nosohltanu. Těžké chvíle špičkového herce. ()
Galerie (7)
Zajímavosti (1)
- Scénář byl napsán Janem Matějovským a Jaroslavem Dietlem již v roce 1968. Realizace však díky režimu proběhla až o celých 22 let později. (sator)
Reklama