Skleněné peklo

Společně s Titanicem nekorunovaný král katastrofických filmů, který má naprosto dokonalé herecké obsazení, v čele s vynikajícími Paulem Newmanem a Stevem McQueenem. Skleněné peklo, ač se odehrává v jednom mrakodrapu, má velice poutavý děj, s až hmatatelným napětím, žhnoucí atmosféru a kvalitní hudební linku od Johna Williamse. Obrovská klasika, v 70. letech nenajdeme moc známějších a lepších snímků. Jasných pět. (01.06.2016)

V roku 1974 natočil režisér John Guillermin podľa literárnej predlohy Richarda Martina Sterna a Thomasa Scortia film "Sklenené peklo" (The Towering Inferno). Je to snímok, v ktorom sa objavilo mnoho hereckých hviezd tej doby. Napriek svojej dĺžke (165 minút) je po celý čas divácky atraktívny a zaujímavý. Ničivý požiar, ktorý vypukol v modernom, novootvorenom, stotridsaťpäť poschodovom mrakodrape dokáže ešte aj takmer po päťdesiatich rokoch od svojho vzniku zaujať divákov. Je to výborne, profesionálne natočený, nadčasový film. Klasika medzi americkými katastrofickými thrillermi. Prvý krát som ho videl ako adolescent, niekedy v roku 1985. Urobilo to na mňa silný dojem. Keď teraz naň občas natrafím na niektorej televíznej stanici, tak si ho vždy rád pripomeniem. **** (05.09.2021)

Najlepší katastrofický film ever, ever, ever, ever, ever, ever ktorý si môžem púšťať over, over, over, over, over and over again and forever. Akože fakt. Akože a duo Scortia/Robinson zbožňujem, čítal som aj Prométhea v plameňoch, aj Ponorku. Ale film je proste film, a Fred Astair je famózny, rovnako ako zvyšok obsadenia. Ešte teraz si pamätám, ako som pri niektorých scénach len zostal sedieť s otvorenými ústami (au, moja sánka), absolútne ohromený a ochromený. Technicky brilantné a neskutočne nervydrásajúce. Oscary zaslúžené. 90% (06.04.2014)

(1001) Viděla jsem víc lepších filmů o lidské pýše. Ale pocit zhoubné monumentality z toho divák získá, to zase ano. Já mám u tohohle typu filmů problém s tím, že při takovém množství postav není příliš času ani prostoru pro emocionální investování do osudů a ze všech jsou jenom takové pokusné myšky. Říkám si: "Faye Dunaway neumře, na to je moc slavná, ale tuhle paní neznám, chudák paní, ta někam nejspíš spadne." A takováhle schematizace a objektifikace (pořád nevím, jestli je to opravdové slovo) lidského prožitku mi nedělá dobře. Ten odstup je pro mě ve své podstatě děsivější než všechny plameny a výšky dohromady. Závěrečné zmoudřelé hlášky tří hlavních mužů potom v takovém světle působí směšně a školometsky a míjí se jakýmkoliv účinkem. Kombinaci nejpůsobivější/nejumírněnější/nejpravděpodobnější závěr dějového oblouku u mě vyhrál Fred Astaire - a za povšimnutí stojí to, že svůj "message" předal beze slov a se zvířetem v náručí. Co se týče napínavosti, tak jsem si u filmu pletla šálu a v klíčových situacích mi utekly tři oka, takže čistě z tohoto hlediska by si film zasloužil plný počet bludišťáků. Po zprůměrování mi ale vychází průměr. (25.08.2015)

Skleněné peklo, základní pilíř katastrofického filmu stojí na všech obehraných klišé stejně tak pevně jako samotný žánr na tomto snímku. Během necelých tří hodin režisér John Guillermin stupňuje tempo v intervalu schodů mrakodrapu, aby nakonec dospěl až k samotnému vrcholu v podobě závěrečného „spásného plánu“. Akční scény režírované Irwinem Allenem ani po více než 30-ti letech neztratili nic ze své působivosti, realističnosti a hlavně, napínavosti. Pyrotechnická práce je bezchybná a díky kameře a střihu je povýšena na delikátní záležitost pro fajnšmejkry. Navíc i samotný příběh, byť plný (v dnešní době) okecaných replik, psychologické jednotvárnosti hrdinů a celkové dramatické stavbě plné nejrozmanitějších klišé, je maximálně poutavý a díky bezvadně odvedeným hereckým výkonům je celý tento film povýšen na královskou podívanou bez hluchého místa či minimální porce nudy. Žánrová učebnice! (15.04.2006)