poster

Harry Potter a Relikvie smrti - část 1

  • Velká Británie

    Harry Potter and the Deathly Hallows: Part 1

  • Slovensko

    Harry Potter a Dary smrti - 1.

Dobrodružný / Drama / Rodinný / Fantasy

Velká Británie / USA, 2010, 140 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • M.a.t.t.
    ****

    Finále ságy sa blíži a zároveň, zdá sa definitívne rozdeľuje masy. Ak Yates dokázal takto atmosféricky a pôsobivo previesť tú menej zaujímavú časť knihy, dvojkou" určite nemôže šliapnuť výrazne mimo. Aj keď by si Harry Potter zaslúžil lepšieho scenáristu ako Steva Klovesa, bolo by nefér jeho prácu očierňovať. Do školy sa tentokrát ani nepozrieme a vďaka zmene konceptu a neustálym prechodom lokácií tento krát tempo výrazne nedrhne. Veľa ale naprávajú aj mladí herci, ktorí pod skúsenou režisérskou taktovkou konečne dospeli a uveriteľnosť emočných situácií medzi nimi je asi najhmatateľnejšia v sérii. A s Desplatovými hudobnými motívmi, či výrazne temnejším vyznením v ktorom nechýbajú i prekvapivé momenty to skrátka funguje. Nebyť čitateľ predlohy, možno by môj názor nadobúdal odlišné kontúry ale za týchto okolnosti mi neostáva nič iné len vychutnávať tento zážitok plnými dúškami.(23.11.2010)

  • Zíza
    ***

    Nejslabší díl Harryho Pottera rozdělený do dvou dílů? No potěš, hrabeme prachy, hrabe. A bohužel se to dost podepsalo - první díl je nuda. Pohádka s thriller prvky a náhodami odkrytých hrobů. Je to smutné, ale jako fanynka jsem zklamaná. Hudba, herci, efekty - nic nového a fádnějšího v té roztahanosti. Cihlu na tebe. V druhé dílu se už konečně možná bude plakat, doteď se jen ušklíbalo. Bavila jsem se, když jsem si z toho dělala lehraci. Jinak jsem zívala. Sry, Harry, choval jsi se jako Frodo a to ti neprominu. Slabší 3*.(3.12.2010)

  • genetique
    ****

    Potterovská sága končí vo veľkom štýle a je presne taká, aká mala byť komplet celá séria. Viem, že fantasy čarodejnícke príbehy o chlapcovi s jazvou v tvare blesku na čele boli vždy hravé, rozprávkové a ich feeling mal mať punc infantilnosti, ale práve táto temná atmosféra, tento prístup mňa bavil viac. Režisérsky veľmi komplexné a musím sa priznať, že aj napriek tomu, že sa možno v niektorých predchádzajúcich častiach udialo viac a bolo tam viac dejovosti, tak toto mi ušlo oveľa rýchlejšie, atmosféra je kvalitne ponurá, miestami dokonca strašidelná, napriek tomu to nestráca šmrnc a šarm detskej fantázie, veľa času je venovaného postavám, takže sa nemusíte obávať, že decká budú mať po tomto mesiac horrorové sny. Teším sa na finále. 80%.(17.11.2014)

  • kiddo
    ***

    Kruh se uzavírá a Harry se vrací na začátek, ke kořenům. Žel bohu to neznamená návrat k příběhu o totalitě a odboji proti ní, ale o návrat k vizi Chrise Columbuse. A zatímco o Columbusovi se dá říct, že v podstatě uspěl, neb jeho úloha byla čistě ilustrátorská a nikterak umělecky ambiciózní, o Yatesovi se dá pouze poznamenat, že ve svém úkolu interpretovat a adaptovat selhal na plné čáře. Jednotlivosti filmu jsou režijně nápadité a emocionálně oslovují, Yatesův (jakkoli pomalu nabývám přesvědčení, že hlavním viníkem stojícím v pozadí je Kloves) přístup k adaptaci jako takové je ale zcela chybný; film jede na protivném sentimentu posledního dílu a velkolepého konce, což přece ospravedlňuje zachycování každého detailu z knihy a řazení jednotlivých scén za sebe bez jakéhokoli jednotícího motivu. Výsledkem je dojem, že se díváme na klasickou zpomalovačku z akčního filmu nataženou na dvě hodiny. Poukazování na obdobnou detailnost a „nedějovost“ šestého dílu je nepodložené, neb tam sloužily drobnosti určitému konceptu, který sám byl tvůrčím a velice volným uchopením předlohy; u Relikvií smrti si naproti tomu ani zdaleka nejsem jistá, zda doslovnost má nějaký smysl. Yates dojel na nutnost svázat dohromady volné nitky a tendenci svou a svých předchůdců, a sice „sága není dopsaná, nevíme, jakou roli bude tento detail hrát, proto ho vynecháme a budeme doufat, že se to nakonec neposere“; HP7 je plný scén, v nichž předstoupí postava a řekne: „Já jsem ten a ten, vlastně jsem tu byl celou dobu a teď tu budu dvě minuty čistě pro účel zápletky.“ Netřeba dodávat, že drtivá většina podobného doplňování vynechávek je zcela zbytečná a už teď se zlomyslným potěšením očekávám, jakým praštěným a nutně nefunkčním způsobem bude do osmého dílu opětovně vložen zapomenutý weasleovský bratr. Paradoxně nejlepší je ono přemrštěně kritizované posedávání ve stanu, neb právě tady Yates nejvíc předvádí svou invenci, schopnost vedení herců a aspoň zhruba načrtnout motiv zoufalého disentu. Hodnocení se ustálí po druhém zhlédnutí, až se ujistím, že stejně jako u Ohnivého poháru dobře vím, že je to celé úplně blbě, ale že se mi to i tak vlastně docela líbí. Několik spoileroidních poznámek k zajímavějším aspektům filmu: a) házením hrachu na zeď je sama o sobě skvělá narážka na repliku z Fénixova řádu, tj. I mustn’t tell lies. Jedná se o první a jediný pokus v celé sérii propojit filmy, které doposud stály samy o sobě, do jednoho celku – a právě z důvodu naprosté ojedinělosti se jedná o marný boj s větrnými mlýny. Tato Yatesova snaha je ultimátním dokladem, že příští adaptátor Harryho Pottera bude nucen pracovat se sérií jako s jedním příběhem – už teď při ohlédnutí za natočenými filmy vyvstává smutné poznání, že jediné, čeho jejich tvůrci dosáhli, bylo, že naučili tři lidi docela obstojně hrát. b) Tetsuovo přirovnání HP7 ke Stmívání je v jistém ohledu pochopitelné, třebaže ani zdaleka ne v takovém rozsahu, jak naznačováno. Velká část filmu má skutečně podobu povídání ve stylu „Musíme něco udělat, tak to radši neuděláme a budeme o tom mluvit“. První rozdíl spočívá prostě a jednoduše v tom, že jedna sága pojednává o nezávažných krávovinách, druhá nikoli. Druhý rozdíl pramení z toho, že ač obě série stále dokola opakují jasně řečené a známé emoce, důvod a vyznění je odlišné: emoce v HP vskutku nestojí na nějaké složitosti a emocionální prožívání diváka roste právě s dojmem rostoucí intimity postav a opakování v nové, silnější verzi doprovázené vědomím toho, že pouta postav se postupně utužují prožitými událostmi. Není přehnané tvrdit, že za to může také stále výraznější schopnost herců zprostředkovávat city. Naproti tomu opakované emoce ve Stmívání jsou pouze a jen řečené, nikdy ukázané nebo odůvodněné, a právě proto zcela prázdné. c) finálním dokladem toho, že Yates je ve skutečnosti schopný režisér, je velice inovativní a úžasně režijně provedené pojetí věty knižního Harryho „mám ji rád jako sestru“. Místo očekávaného slzavého a blbě napsaného výlevu se dočkáme bezeslovné taneční scény, v níž si my i postavy nenásilně uvědomíme, že tohle by nefungovalo. d) možným fanoušky kritizovaným okamžikem bude další posun ve ztvárňování intimity, resp. dvě scény, jež značí, že Yates se vědomě pokoušel naznačit kontrast mezi zamilovanou touhou a pouhým vulgárním chtíčem. Nutno dodat, že zde se mu daří jen napůl a Harryho a Hermionina hanbatá scéna bude žel vnímána spíš než jako doklad necitelnosti zla jako primitivní slintání.(19.11.2010)

  • robbiee
    ****

    [imdb: 8.0/10] | me: Spomedzi všetkých "dospelých" dielov, ktoré sme tu doteraz mali považujem tento za najlepší. Yatesovi sa podarilo vytvoriť ten správny odvar atmosféry potrebnej pre zachovanie tajomnosti a mystiky. Nemôžem si pomôcť, ale celkovo som mal pri závere každého z posledných dielov pocit akoby sa nič výrazné počas uplynulých minút neudialo. Tentokrát som sa ale nenudil, pretože všetko čo sa odohralo bolo naservírované a podávané v správne ušitom obale temnoty a tajomna doplnenom zaujimavými vizuálnymi prvkami (three brothers...) "Dobby never meant to kill! Dobby only meant to maim, or seriously injure! "(13.12.2010)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace