Ne touchez pas la hache
Don't Touch the Axe
Režie:
Jacques RivetteKamera:
William LubtchanskyHudba:
Pierre AllioHrají:
Jeanne Balibar, Guillaume Depardieu, Bulle Ogier, Michel Piccoli, Remo Girone, Marc Barbé, Julie Judd, Barbet Schroeder, Thomas Durand, Beppe Chierici (více)Obsahy(1)
Vévodkyně z Langeais si ráda hraje s muži. Ač sama vdaná, snaží se svést uzavřeného a nevyzpytatelného generála de Montriveau, muže věrného bonapartistickým ideálům. Generál vévodkyniným rafinovaným svodům zakrátko podlehne... Znamená to však její vítězství? Příběh dvou lidí spalovaných vášněmi, které nedokáže uhasit katolická víra, klášter, ba ani samotné mnišské roucho. Příběh lásky, věčného a univerzálního motivu všeho, co se odehrává mezi mužem a ženou, zasazený do počátku 19. století. Režisérský veterán Jacques Rivette opět našel inspiraci v literárním díle Honoré de Balzaca, tentokrát v románu s názvem totožným se jménem hlavní hrdinky. (ČSFD)
(více)Recenze (19)
Zlatý Medvěd - výběr ()
Motivace vidět tenhle film ve mně vzklíčila po té co Gerard Depardieu v jedné své knížce mluvil moc krásně a otevřeně o svém vztahu k Guillaumovi. Říkal jsem si, že bych rád viděl nějaký filmek, kde Guillaume hraje hlavní roli abych věděl. No nechal jsem si poradit od lidí co maj ve filmu dost dobrej přehled, tím samozřejmě nemyslím zdejší přechytralý ptakopysky, ale skutečný filmfrajery a po větší diskuzi mně byl doporučen tenhle Balzcacův románek. Samotnej děj já mám přetnut na dvě půlky, u první jsem si říkal, no jasně takhle to chodí a u druhý, no jasně, takhle to nechodí, ale mělo by. Filmu tedy hlavně dialogům je potřeba věnovat pozornost, protože pak divácký zážitek hodně povyroste. Posuzovat herecký výkon Guillaume, bylo dost těžké neb zejména v počátku jsem si v jeho roli představoval jeho tátu a měl jsme dojem, že on by do své postavy dal víc emocí, víc sebe jak je u něj zvykem, jenže postupem času mě mně Guillaumovo herectví doslova ohromovalo a mám pro něj jen dvě slova, absolutní špica. Ovšem Jeanne Balibar byla ještě o flus lepší. Čili herecky je tenhle film majstryštyk, ovšem celkově si pan film ve své stopáži umí vybírat i oddechový čas a to je docela škoda. ()
║Rozpočet $-miliónov║Tržby USA $282,749║Tržby Celosvetovo $982,795 ║ ()
Balzacův román, pojatý veskrze rivettovsky aneb jak podle tohoto režiséra s nezaměnitelným rukopisem může vypadat kostýmní romantika typu "ona ho přiláká k sobě a pak dělá, že o něj nestojí - jeho trpělivost přeteče a naopak je to on, kdo si začne hrát na netykavku a ona se souží žalem - aby se pak nakonec soužili oba dva" (mimochodem - skvěle trefný přenesený význam věty "Na tu sekyru nesahejte." pochopí každý aspoň trochu vnímavý divák)... V Rivettových filmech bývá obvykle přítomno "něco", co divákovi říká, že ten který snímek je svým způsobem výjimečný, aniž člověk pořádně ví, čím by to vlastně mohlo být - a to je zde bohužel tentokrát jen v minimální míře. Rivette je zde sice dobře rozpoznatelný a Guillaume Depardieu je naprosto neodolatelný (ta nešťastná amputovaná noha na síle jeho hereckého projevu nic neubírá, možná naopak), avšak tentokrát to prostě nějak nestačí. Ovšem je pravda, že v samotném závěru si režisér zahraje na totálního sviňáka a diváka si se škodolibým úšklebkem dokonale vychutná - takže za to, za autorovu opětovnou názornou ukázku "umění nenudit" a za výborně ztvárněnou hlavní roli ty 3,5* nakonec zaokrouhluji nahoru. Nic to však nemění na faktu, že na jindy velmi intenzivního Rivetta je toto přeci jen trochu slabší kousek... ()
[LFŠ 2008] Zpracování Balzacovy předlohy považuji za velmi dobře provedené z filmařského hlediska - herci, kamera a režie - vše v pořádku. Největší chybu spatřuji v samotném příběhu, který mě nijak nezaujal, spíš naopak... ()
Další (tuším třetí) Rivettova adaptace Balzaca nás zavádí do Paříže časů Restaurace (Francie už má Napoleona plné zuby a k moci se dostávají opět Bourbonové). V rámci své Lidské komedie se Balzac tentokrát zaměřil na podivný souboj mezi hrdinným generálem Montriveauem a vdanou pařížskou paničkou - vévodkyní z Langeais, přičemž Rivette tímto příběhem oživil plátno způsobem, který je vlastní pouze velkým režisérům. Ve vizuálně působivém a do nejmenších detailů propracovaném historickém dramatu Rivette skvěle zprostředkoval atmosféru první poloviny 19. století a život tehdejší pařížské smetánky, znuděnost aristokracie, bezohlednost maskovanou rouškou společenských konvencí, pokrytectví i tragiku nenaplněné lásky. Celý příběh je rámován rokem 1823 a generálovým hledáním své lásky na jakémsi ostrově, kam odešla do vyhnanství jako jeptiška. Film se poté odvíjí retrospektivně ve zdánlivě jednoduchém schématu - vévodkyně sbalí zajímavého muže, ale vinou svého chování, jež vykazuje typické neurotické znaky, se vztah komplikuje a mění se na doslovný zápas mezi dvěma naprosto odlišnými postavami, které se nestanou milenci, ale spíše soupeři... Víc se mluví, než jedná, a není divu, že generálovi dojde trpělivost... Film se odvíjí ve velmi pomalém tempu, kamera je spíše statická, zajímavý je efekt občasných mezititulků, které oddělují některé scény. Síla snímku je podtrhnuta skvělými výkony Jeanne Balibar a Guillauma Depardieu, jehož amputovaná noha i zřetelné jizvy zvýrazňují zkušenosti a útrapy jím hraného generála. Pro mě je tento film nejlepší, ve kterém se Guillaume Depardieu objevil od Všech jiter světa ()
Osobitá adaptace Balzacovy povídky. Dvojice protagonistů (výborní Jeanne Balibar a Guillaume Depardieu) tu hraje své drsné hry s láskou, ostatní k nim tvoří jen pozadí. Film vtipně glosují mezititulky jak z éry němých filmů a vůbec je celý odlehčen humornou nadsázkou. O to víc pak diváka dostane konec. ()
43rd KVIFF 2008 - HORIZONS - Horizonty, AUDIENCE AWARD - Divácká cena deníku Právo (Divácká cena: 1234) - 2.5/122 ()
Romantismus pojatý realistickýma očima. ()
Rivettovým filmům evidentně svědčí spíše minimalistická současnost než koketně nazdobená empírová minulost a to přesto, že i tento film je pastvou pro oči. Kontext klasicistní estetiky však vrhá na Rivettovy filmy zajímavé světlo. Člověk se neubrání srovnaní s obrazy francouzských klasicistů, především J. L. Davida. Bezprostřední podobnost lze samozřejmě najít v kostýmech, ovšem tím srovnání zdaleka nekončí. Mohli bychom konstatovat podobný "formát", shodnou formální čistotu, obdobnou práci s prostorem a se světlem, obdobnou, zdánlivě bezprostřední ale přitom pečlivě komponovanou kompozici. Koneckonců i to, že Rivette své filmy traktuje pomoci mezititulků, fungujících obdobně jako popisky slavných pláten v obrazové galerii napovídá, že podobnost s obrazy není náhodná. Lze zde bez uzardění mluvit o obrazech a to nikoli v divadelním, jako spíše přímo v malířském smyslu. Hovoří-li dnes teoretici umění o tom, že lidé pod vlivem filmu, televize, videa či počítačových her ztrácejí schopnost číst obrazy, pak Rivette diváky svými programově "neakčními" filmy obrazy pro změnu číst učí, neboť jeho filmy jsou úžasnou příležitostí k prostému vnímání s očima dokořán otevřenýma. V dnešní hektické filmové produkci, kladoucí takový důraz na rychlý spád akcí přeplněného děje věc nevídaná... Celkový dojem: 90% ()
Rivette opět spouští kotvu svého zraku na samá dna žitého. Prudká vášeň, nesmírná touha i velká nuda, vše je hodné zaznamenání, když se jimi sytí hladovějící člověk. Režisér rodinovsky klouže po těch svých plochách – slovech, gestech, pohybech, dechu, jimiž o sobě dávají vědět nejen lidé, ale i věci a místa… – ze svého modelu (románu či románku) staví vlastní svět, který je od samého počátku v plamenech, jimiž jako vypravěč nakonec shoří i svědek, jeho divák. ()
Za průměrný snímek nemůže špatná předloha, ale nepříliš dobré zfilmování. Čekala bych víc vášně a emocí. 70% (LFŠ 2008) ()
Z projekce v kině jsem odešel - poprvé v životě. Nevím, v čem byla chyba - nudný příběh, nudná režie, odtažité postavy... Ale přitom výborní herci, krásná kamera, výprava, zajímavé prostředí... No, co naplat. ()
Balzac patří mezi mé oblíbené autory, tato adaptace mi ale moc nesedla. Základní rysy dobře vystihují Balzacovy společenské hrátky jeho románů, ale způsob, jakým bylo dílo přeneseno na plátno, nezdá se mi být vůbec šťastným. Vše působí strašně unaveně, omšele. Nikde žádný náznak nějaké aristokratické noblesy nebo aspoň upřímného snobství. Jeanne Balibarová také zrovna nezvolila správné uchopení postavy, celou dobu filmu se zvláštně potácí mezi přehráváním a lehkou retardací, což na zajímavosti (nebo aspoň lepší stravitelnosti) nepřidá a tak nejlepší složkou snímku bude jistě mladý Depardieu, kterému je charisma jeho otce přímo vlastní. V průběhu té přemrštěné stopáže (ještě natažené vkládáním popisných mezititulků) nejedenkrát mne napadlo, jak by asi film vypadal, natočit ho třeba Joe Wright. 50% ()
Maximálně jedna hvězdička za výpravu. Jinak film vykonal Balzacovi medvědí službu - svou toporností a nešikovností obnažil všechny nedostatky literární předlohy, které jinak síla slov dokáže zamaskovat či překonat, nemluvě o zdravém koření ironie. Tento hloupý snímek neměl nikdy vzniknout - na konci už jsem vážně nemohla a musela jsem se sarkasticky ušklíbat. ()
Mérde, to bylo fuckt hrozivý. Koketující hnus štětka s přitroublym generálkem. Absolutně o ničem. Nejhezčí byly na filmu květinové vázové dekorace. Ještě že byl film viděn v rámci podpory filmovému klubu, jinak by to bylo na provaz jak byl film špatný. ()
Hrůza, děs, strašný. Potřetí v životě jsem odešel z kina (poprvé to bylo rovněž na Krásné hašteřilce, podruhé na Passoliniho Evangeliu sv. Matouše). Kdybych mohl odejít jenom z jednoho z těch filmů, vyberu si tohle. Je to v prvé řadě mimořádně nudné, jsou tam dlouhé, naprosto nefunkční záběry (kdyby Rivette měl peníze na střihače, má z toho krátký film), které bych se nabál nazvat režisérovou vizuální masturbací, herci slaboučcí jak polámaní mravenečci (takhle nějak si představuju ochotníky z města, které už snad není ani na mapě), dialogy jsou navíc takové, že by u nich člověk umřel, k tomu se přidávají opět naprosto nefunkční (tedy funkční, pokud bychom film chápali jako komedii nebo spíš parodii) mezititulky (že předchozí závorka platí, o tom svědčil i smích publika v Ponrepu). Jestli to měl být konceptuální film, jak zhnusit co nejvíce diváků, tak se to povedlo, jestli to měla být sociálně psychologická studie, jejímž cílem bylo sledovat tolerantnost diváků v různých koutech světa, tak to svůj účel taky splnilo. Pokud to byla absurdní komedie, převažující svou absurdností nejlepší Havlovy hry nebo Čekání na Godota, pak to taky mělo něco do sebe. Pokud to ale byl vážně míněný film, tak by měl Rivette okamžitě vrátit peníze, rozkopat kameru a už nikdy, nikdy nic nenatočit. ()
Ve své podstatě je film jen romancí, ale zároveň výbornou studií destruktivního vztahu. Ona si jej nabrnkne, aby vypadala zajímavě ve společnosti, udržuje si však od něj odstup, protože jej považuje za pouhé povyražení, ale nic víc. Jenže generál je typ romanticky rozervané postavy a nechce být hraběnčinou hračkou, chce opravdový vztah bez přetvářek. Člověk by se až divil, jak romantický námět lze z předlohy "realisty" Balzaca vytěžit. Postava generála de Montriveau je typickým zástupcem vášní zmítaného jedince, vévodkyně oproti němu zastupuje urozenou dámu, která upřednostňuje společenský kredit před citem. Najít si milence je pro ni společensky únosné, oddat se mu už však ne. Jistěže takovýchto příběhů je v literatuře i kinematografii na tucty, ovšem přiznejme si, kolik z nich jde opravdu do hloubky? Kolik z nich přesně sleduje rozklad vztahu až do trpkého konce? Většina filmových romancí ulpívá na povrchu a ve výsledku nejde o nic jiného, než kdo s kým spí. Rivette však ukazuje, co se děje v duši každého člověka, a to na jeho filmech oceňuji. ()