Letní čas

Asi bych šel na plné hodnocení, kdybych občas necítil až přílišnou doslovnost některých scén. Filmařsky je to však brilantně zvládnutý snímek (už jen samotný vývoj postav, prostředí a rozpracování mizanscény je dechberoucí), který zároveň dokáže klást i velmi zajímavé otázky (a to i docela mimoděčně). (15.11.2010)

francouzsky přesné.Rodina řeší pozůstalost po matce a kupodivu jeden respektuje druhého.V pozůstalosti jde hlavně o umění takže se film může zdát nudný ale jde hlavně taky o vztahy k němu.Záběr kdy matka odchází sama po schodech k prázdnému domu mě dost dostal.Jinak opět pěkné prostředí exteriéru kolem domu a interiér domu který až k vám dýchne nostalgii. (17.02.2017)

Na Assayasově impresionistickém rozjímání ve stopách Čechova mi vadil jen rys společný tolika francouzským filmům - (nevědomé ?) okázalé předvádění příslušnosti k vyšlechtěné, elegantní, sebejisté rase, která se pozná na první pohled po úsměvu, účesu, kroku, hadřících.... Ale možná ze mě mluví čecháčkovský komplex. Všechno ostatní v "Letním čase" se mi líbilo, včetně procházky po Musée d´Orsay. (14.09.2014)

Emoční nářez. Film, který na to zpočátku nevypadá, ale proniká až do morku kostí. Všichni jednají racionálně, někteří bez většího pohnutí, jiní dovnitř pláčou. Dostal mě samotný závěr filmu, kdy opuštěný dům živelně zabydlí nová generace. Ten vpád bezstarostného mládí je výmluvný. Nenápadný příběh, který se dotkne každého, kdo něco podobného zažil. (25.11.2016)

Příjemné prostředí, milí, dobře zajištění lidé, kteří nemusejí řešit existenční otázku a povídání o všedních věcech, za kterým se skrývá něco komplikovanějšího. Začátek vpravdě rohmerovský. Pokračování je smutnější. Nijak zběsilé dění dává do pohybu zděděný majetek. Pro laiky jenom staré krámy, pro odborníky hodnotné artefakty, pro ně hmotné kusy minulosti. Assayas sleduje „cestu“ tohoto dědictví nezaujatě, nechává na nás, co si budeme myslet o třech sourozencích (3 telefony mi přišly jako podlý dar, jako pojistka, že Helena zůstane spokojeně tam, kde je) a spoléhá, že se emoce dostaví s našimi vlastními vzpomínkami. Nemáte-li nač vzpomínat, je to problém, ale mne závěr, kdy si i zástupkyně mladé generace uvědomí, oč s tím starým barákem přichází, regulérně dojal. 80% (22.11.2011)