Prach času
-
Skoni tou hronou, I
-
Prach času
-
Dust of Time, The
Drama
Řecko / Itálie / Francie / Rusko, 2008, 125 min
Režie:
Theodoros AngelopoulosHudba:
Eleni KaraindrouObsah
-
Pan A. – americký režisér řeckého původu se vrací do filmových studií v Římě, aby dokončil natáčení filmu, které z neznámého důvodu přerušil. Hlavní hrdinkou je žena, jejíž příběh je inspirován osudem režisérovy matky. Až do konce svého života miluje dva muže, kteří jí lásku opětují. Postavy ve filmu se navzájem ztrácejí a znovu nalézají, míjejí se v čase, prostoru i v běhu nejdůležitějších událostí druhé poloviny 20. století: na Sibiři, v severním Kazachstánu, Itálii, Německu i Americe. Od smrti Stalina přes aféru Watergate a válku ve Vietnamu až po pád berlínské zdi, začátku nové éry i traumatického odmítnutí snů o lepším světě na přelomu tisíciletí. Jako ve snu si A. vybavuje lidi a příběhy minulosti, které je nucen znovu bolestně prožívat. V prázdných berlínských ulicích na úsvitu 21. století se bezhlučně snáší sníh na dobu minulou, přítomnou i na celý okolní svět. (oficiální text distributora)
Pan A. – americký režisér řeckého původu se vrací do filmových studií v Římě, aby dokončil natáčení filmu, které z neznámého důvodu přerušil. Hlavní hrdinkou je žena, jejíž příběh je inspirován osudem režisérovy matky. Až do konce svého života miluje dva muže, kteří jí lásku opětují. Postavy ve filmu se navzájem ztrácejí a znovu nalézají, míjejí se v čase, prostoru i v běhu nejdůležitějších událostí druhé poloviny 20. století: na Sibiři, v severním Kazachstánu, Itálii, Německu i Americe. Od smrti Stalina přes aféru Watergate a válku ve Vietnamu až po pád berlínské zdi, začátku nové éry i traumatického odmítnutí snů o lepším světě na přelomu tisíciletí. Jako ve snu si A. vybavuje lidi a příběhy minulosti, které je nucen znovu bolestně prožívat. V prázdných berlínských ulicích na úsvitu 21. století se bezhlučně snáší sníh na dobu minulou, přítomnou i na celý okolní svět. Komentáře uživatelů k filmu (7)
-
T2
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $433,937║(4.9.2010)
-
canakja
O režisérovi, snažícím se zachytit osud rodiny na filmový pásek. Tvůrce využívá několika otřelých způsobů vyprávění (flashbacky či retrospektivy), které kombinuje tak, že se divák postupem času i v tak primitivním příběhu začne ztrácet. Theodoros Angelopoulos se ukájí v dlouhých (mnohdy i několikaminutových) záběrech, které snad mají diváka vtáhnout do děje, ale vzbuzují spíše "zívací a hodinkový" reflex. Pojetím připomíná naturalistické autory typu Zola a Dickens, jeho hrdina zažívá peklo na zemi, ani vteřinu štěstí a žije jen v bídě a utrpení. Charaktery postav jsou vyšponované do nesnesitelné míry, herci přehrávají a překvapivými výkřiky čirého zoufalství budí i toho nejotrlejšího spáče. Ani výkon Willema Dafoa nemohl tu bídu zachránit. Retrospektivní první půlka ušla, druhá byla zmatená tak, že sem málem zabloudil z kina... Ale jako kultivovaný hoch sem vydržel, a celou dobu si masíroval (prý) ošklivě vyhlížející prosezeniny. A teď k plusům. Prvním z nich je výborná hudba Eleni Karaindrové, dalším je výpravnost snímku a poslední světlá chvíle nastala během závěrečných titulků, kdy sem plácnul ňákou kravinu a s kámošem sme to hrobové ticho ukončili výbuchem smíchu. Následuje spěšný úprk z kina doprovázený opovržlivými i, světe div se, trochu agresivními pohledy přítomných intelektuálů. A za to puntík, protože smích léčí(8.5.2009)
-
Rosomak
V jednotlivých scénách inspirativní ale v celku to prostě nefunguje. Angelopoulos zašel svým "artistním" stylem až za zdravou mez, kdy je každý obraz příliš chtěný a příliš nereálný, aby dovedl diváka k nějakému vyššímu zážitku... A navíc vypráví tak chaoticky, že se v tom orientovat, zabere hodně, hodně práce. Více v recenzi na indiefilm.cz.(27.3.2009)
-
Andreas
Vzhledem k tomu, že drtivá většina režisérů, v nichž něco bylo, vymřela, je pro mě Prach času vůbec prvním (nově vzniklým) filmem, na nějž jsem se těšil do kina. Mám jakoby problém brát Angelopoulosovy filmy jednotlivě, všech jeho 13 (většinou dlouhých) snímků mi splývá v jeden šíleně dlouhý film. Očekával jsem, že Theo naváže na Plačící louku a bude se zabývat poválečnými řeckými dějinami, zejména událostmi souvisejícími s vojenskou juntou. On ale odkazoval na nejznámější světové dějiny, navíc mnohdy tak, že je jen slovně zmínil, občas šlo tedy spíše o časové zařazení příběhu kolem Eleni. Možná se Prach času může jevit, zejména ke konci, až moc sentimentálně, nicméně vzhledem k tomu, že se tu vypráví o ubíhání času, o stáří, o sklonku života, kde vyvstávají nenaplněné sny a myšlenky, že už třeba nespatříte to, pro co jste žili, by to snad ani jinak nešlo. Míru snesitelnosti to snad ještě nepřekračuje. Angelopoulos čím dál tím více obsazuje známe herce do svých děl, což zrovna nevítám, naštěstí se mu daří vybírat takové, kteří na to mají. A to dokonce i v případě Američana. Dafoe je v pohodě, když mu zrovna nezvoní telefony. Eleni: dějiny a životy se možná opakují. Jako předešlé Řekovy filmy je i tento plný mlhy, deště a přechodů přes hranice, z nichž ten "maďarsko-rakouský" byl pro mě nej momentem celého filmu.(8.4.2009)
-
Lyncha
Ony zmiňované nejdůležitější události 20. století jsou často jen naznačené jednou větou, stejně jako vzásadě i všechno ostatní. Těžko říct, o čem ten film vlastně je. Přechody mezi časovými rovinami jsou řešeny zajímavým způsobem, místy až Lynchovským, ale tím je příděl zajímavosti vyčerpán. Za celý život jsem z kina odešla jen ze dvou filmů, ale tenhle se málem stal třetím. Nebudu raději ani počítat, kolikrát jsem se dívala zívajíc na hodinky, kdy to konečně skončí.(28.3.2009)
-
Mulosz
No! V tomto pripade Angelopoulos uz dost tlaci na pilu, ve zhruba petasedmdesati leetch natocil neco jako Putovni divadlo, jenze tehdy mu bylo podstatne mene. Takze obdivuji energii, s jakou se do filmu pustil, snimek je vyborny, nicmene s intenzitou to pretahl az moc. Kazdy autoruv film je velmi pozoruhodny. Nuti divaka pozrone sledovat od zacatku dokonce a nijak mu to neulehcuje napr, tim. ze nestriha pri zmene casove roviny, postavy pri flashbacich neomlazuje atd. Klidne jen tak dal, velmi se tesim na zaverecnou cast trilogie, jen bych si pral mensi kapky.(10.4.2009)
-
blackJag
Jeden film Theodorose Angelopoulose už jsem viděl, Odysseovu cestu - nahrál jsem si ji kdysi z ČT2 protože v tom hrál Harvey Keitel - a musel jsem to dát na několik etap. Tento film je naštěstí "jen" dvouhodinový, zato jde o stejně poctivou artovku, které rozložení do několika částí mohlo pomoci k lepšímu vstřebání ze strany diváka. Takže zatím co v Odysseově cestě před lety uvízl v mlze, úzkosti a časozpytném prostoru Harvey Keitel, tentokrát to zbylo na Willema Dafoe a z pozice hereckého výkonu není potřeba u něho i ostatních (hodně dobrý Bruno Ganz) cokoliv vytýkat. Atmosféra utýrané rozvláčnosti je ale na hraně mezi zajímavým a nudným a to potom nepomáhá ani režisérova schopnost zinscenovat obyčejnou davovou scénu, tak bezchybně zalidněnou, že je to až vyjimečné (srocení davu při ohlášení Stalinova úmrtí, výšlap po dlouhých schodech - mimoděčně připomínající pochod španělských vojáků džunglí v Aguirre, hněv Boží, ...). Hudba: Eleni Karaindrou. 60%(6.6.2009)
