Ghost Stories of Wanderer at Honjo
Recenze (4)
Kadonovi se podařilo ztvárnit poetiku klasických kaidan příběhů a skloubit ji s folklórní komikou mýtyckého mývala tanuki. Zašel ale dál a na svou dobu poměrně funkčně oživil i další yokai bytosti jako rokurokubi, nopperabo a dodnes populární karakasa-obake, které jen doplňují jeho taškařici. A přestože humorné vložky ve filmu převládají, samotný motiv pomsty v nich nijak nezaniká. ()
Klasický kaidan o pomstě, který je od ostatních snímků té doby odlišný jen použitím několika postav japonské mytologie, které filmu dodávají silně humorný nádech a tím ho v mých očích trochu shazují... Postava Tanuki je jako člověka ztvárněna v pořádku, tady nebylo co zkazit, ale jak i píše Oktavianus, ostatní mytologické postavy působí příliš uměle na to, aby je člověk mohl brát alespoň trochu vážně... Na jedno podívání jako zajímavost a zpestření řady kaidanů, proč ne, ale jinak bych se poohlédl po jiném, zejména po vizuální stránce, povedenějším kousku... ()
Hodně pohádkový příběh o klasické kaidanové pomstě. Tentokrát ten pohádkový dojem probouzejí další nestvůry - nejsem tolik honěný v názvech japonských folklorních nestvůr, ale co zde píše JAn, se ve filmu opravdu vyskytuje, googlováním těchto podivností jsem strávil nejednu zábavnou chvilku. jenže jejich zpracování působí natolik nereálně (což nevím, zda je účelem) a na pohled gumově a trikově, že při pohledu na nopperabō, což je taková bytost bez tváře, nevypadá vůbec jako mytologické strašidlo, ale jako člověk v hoodně špatné gumové masce. Příběh je jinak tradiční, ničím zvlášť zajímavý, za pozornost ovšem stojí právě folklorní postavičky. ()
Zhýralý samuraj Gonkurô (Shigeru Amachi - Jigoku, či Tôkaidô Yotsuya kaidan mnohem známějšího Nobuo Nakagawy) zabije, společně se svoji nevlastní tetou svého vlastního movitého strýce, aby nakonec neušel spravedlivé odplaty ducha zavražděného a to za vydatné pomoci tanukiho - psíka mývalovitého (Nyctereutes procyonoides viverrinus), kterému japonská lidová tvořivost přisoudila mimo jiné i dovednost brát na sebe lidskou podobu. Ač film není skutečně nijak úžasný, stojí za shlédnutí právě pro klasický příběh, prostý jakékoli snahy o "modernizaci" tématu kaidanu a také kvůli zde již zmíněném originálním bestiáři japonských yôkai. ()