Sláva filmovému tvůrci!

Po Takeshis druha sebareflexia na dekonstrukciu (nielen) vlastnej tvorby a kultury z ktorej vychadza. Zanrova prechadzka Kitanovou predchodzou tvorbou sa postupne transformuje do skecovej sarady. Subezne s tym zial aj sviezost komicko-kritickych sekvencii v samolube sebaopajanie a zbytocne natahovanie x-plicitne sa vrsiacich sekvencii s identickym podtextom, ustiace do straty divakovho zaujmu. Diagnoza stavu Takeshiho mysle v zavere z ust doktora je totiz divakovi uz davno jasna aj predtym... (03.12.2007)

Slava filmovemu tvurci je po Takeshis dalsim Kitanovym filmem, ktery sam tvurce popsal jako "creative destruction". Jedna se skutecne o destrukci, ktera je kreativni, ci o destrukci tvurce ["crator destruction"]? Predem upozorneni - k uplenumu vychutnani Slavy filmoveho tvurce je nutne znat nejenom valnou vetsinu tvorby samotneho Takeshiho Kitana vcetne jeho televizni prace, ale byt i natolik sbehly cinefil, ktery krom orientace v tom vysokem, rekneme transcendentalnim umeni ma prehled o vsem tom pokleslem, rekneme transgresivnim._____ "Resenancni umelec", ktery prochazi napric pribehem se svou loutkou, jez za nej zaskakuje v nasilnych anebo pro tvurce ne az tolik zazivnych scenach, v prvni polovine destruuje sam sebe, kdy se snazi natocit dalsi kitanovku. Pak si rovzpomene, ze se zarekl, ze uz to neudela a nesklouzne k uzivani zbrani, popr. nasili, prechazi v druhe polovine k pokusu o natoceni zanrovych podivanych, jez ale nesou autoruv rukopis. Vse je zavrseno dlouhatanskym dada pribehem, jehoz humor tezi z trapnosti. Otazkou ale stale zustava, komu nalezi onen hlas naratora?_____ Kitano uz nepotrebuje pred sve jmeno davat "Beat" pokud vystupuje ve filmu i jako herec, uz je zcela sam za sebe, cloveka pisiciho knihy, malujiciho obrazy, delajici vysinute japonske zabavni televizni show a tocici filmy s velice jemnym, az absurdnim smyslem pro humor. Vsechny tyhle profese jsou ve filmu tematizovany a vsechny v zaveru vytrisknou v prehlidku ohromne fantazie [copak onen malir nenamaluje svuj obraz?], postava rezisera, herce, komika, moderatora, spisovatele i malire je definitivne zlikvidovana a vznika jedna z nejlepsich persiflazi, jake kdy byly natoceny, a pro divaka pak prani, aby bylo vic umelcu jako Kitano anebo Kaufman, kteri se ze sve filmarske a scenaristicke krize dokazi takhle utahovat a dospet az do godardovskeho stadia. (03.12.2007)

I když se zdá, že si Kitano střílí sám ze sebe, strefuje se především do diváků. Když totiž filmový Kitano dokončí zvažování, kterou žánrovou cestou se dále vydat, nechá diváky přes hodinu sledovat fantasmagorický sled absurdně ztřeštěných gagů. Ten navíc přímo označí jako to nejlepší, co mohl natočit a jako jednoznačný výsledek pečlivého zvažování aktuálních trendů a diváckých požadavků. ___ Více v recenzi na Rejže.cz. (17.03.2013)

Kitano pokračuje v sebereflexi a natáčí film o vlastním tvůrčím přešlapování. Krvavou gangsterskou scénu utíná v polovině s odkazem na svůj dřívější slib, že gangsterky už točit nebude. Zhruba v první půlce filmu tak inscenuje jiné potenciální žánry (horor, romantiku, ozuovské kino, historický bojový film atd.), často se sporným parodickým efektem, a opět jeden za druhým záhy odepisuje s tím, že takové filmy prostě točit neumí nebo nemůže. V druhé půlce se tedy zkouší usadit v jakési bizarní urbanistické komedii, jež je spíše sledem epizod volně spojených jak dvojicí potrhlých žen (jedna má na ruce nasazenou plyšovou husu, druhá nosí na zádech plyšovou žirafu), tak režisérem samým a jeho nafukovacím „dvojníkem“, který ho provází celým filmem: panák slouží tvůrci jako odcizené (veřejné) druhé „já“ a taky "kaskadér" v bolestivých scénách. Výsledkem je fragmentovaný výtok filmařovy mysli, povyšující bezradnost na umělecký záměr. Jedinou jistotu v něm představuje Kitano-herec s kamennou tváří – bez ohledu na aktuální žánr a roli (ať je bojovníkem, milovníkem, domácím násilníkem nebo v sudu vařeným novomanželem, Kitanův výraz se téměř nemění). Rozhodně méně významný Kitanův film, i když jako plýtvání celuloidem stále těží z kvalit plýtvajícího: Kitana částečně ospravedlňuje jeho chlapská přímočarost, občas vyloženě jasnozřivá imaginace a hlavně suchý smysl pro humor. Oddechovka především pro nejvěrnější kitanovce. (07.10.2007)

80% - Další film po Takeshis, kde Kitano autobiograficky a sebereflexně rozebírá sebe sama. Je to sice zábava, ale Takešiho fandovi neujde skutečnost, že se nám režisér ve své touze po "8 1/2 - efektu" poněkud zamotává do pěstování kultu osobnosti. Kantoku: Banzai! je ledově chladný, ale dobře koukatelný film, který ale zhořkne v momentech, kdy Takeshi zesměšňuje své předchozí filmy, a jejich fanouška tím zraňuje. Scéna s Kikujirovským mimozemšťanem se mě docela dotkla :o) Moc doufám, že se Takeshi vzpamatuje ze svého filosofujícího egocentrismu, a přestane točit filmy výhradně o sobě. I ten nejlepší vypravěč může začít koktat, má-li popsat svůj vlastní příběh... (13.05.2008)

Kde Takeshis bylo dadaisticky zábavné, Sláva režisérovi je nepochopitelná a šílená. Přitom začátek, kdy Kitano zkouší točit různé typy filmů a nějaký zádrhel mu to překazí, je výborný. Jenže druhá půlka a celistvý film se zvrhává v nepopsatelné cosi, u čehož jsem se častěji nudil než bavil. Ale schválně si při vstupní prohlídce všimněte, jaká jména jsou napsaná u výsledku vyšetření. (06.04.2008)

Scéna v tělocvičně, kde je Takeshi Kitano prezentován jako mistr bojových umění, neměla chybu. (26.03.2011)

Takeši Kitano opět trochu jinak a před kamerou ještě několikrát jinak... Nejvíc mě bavil jako komik v bílém sáčku s veřejným společenským projevem, z jednotlivých krátkých filmů se mi zase líbily nejvíc mini příběhy z 50. let v japonské vesnici z Takešiho dětství. Sláva filmovému tvůrci! mi svou formou poslepených či volně propojených krátkých snímků a filmových skečů s často neotřelým ztřeštěným humorem připomínala filmy z dílny Monty Pythonů. Kitano si od počátku s parodickým nadhledem střílí sám ze sebe i své předchozí tvorby, stejně jako z brakové produkce, Hollywoodu či japonské režisérské legendy Jasudžira Ozuho a nakolik se mu nepodařilo vyhnout svým typickým prvkům násilí (jakkoliv si v úvodu jasně klade v rámci svého alter ega za cíl natočit cosi odlišného), projevuje ve své parodické smršti po většinu času nesmírnou kreativitu ve víru nejrůznějších žánrů včetně grotesky, horroru či sci-fi a většinou mě jeho zdejší filmařské i herecké eskapády sledovat bavilo. Menší problém spočívá v tom, že ne vždy Kitano dokáže udržet míru, některé parodické výjevy daleko bláznivější, než většina brakových příhod z pera jistého Merlina z Acapulca, na můj vkus už občas mírně balansovaly na hraně lacinosti až trapnosti a směrem k závěru Kitano ujel totálně (maškaráda s velkým červeným penisem byla už na mě moc). A jako většina filmů složených ze skečů bez celistvého příběhu, ani tenhle se nevyhl slabším místům. Mnohokrát jsem se bavil a film mi rychle utekl, nicméně nevyvrcholil takovou myšlenkou nebo výustěním, které by mě dostalo do transu a omluvilo do jisté míry to, čím mi snímek zároveň místy nesedl. Zatím tedy uděluji „jen“ silné 3 hvězdičky. [70%] (05.11.2022)

Rozprávať o tomto filme takeshiho kitana ako o sebareflexií s určitou dávkou surrealizmu je namieste ale musím podotknúť že je to aj niečo viacej. Kitano sa dal na umelecké hľadanie. Tak vytvoril umeleckú trilógiu, ktorej glory to the filmmaker! je druhým dielom so zameraním na filmovú tvorbu a snaží sa byť odpovedou čo všetko v dnešnej dobe film dokáže ukázať a akým spôsobom. Na začiatku sledujeme Kitanovho hrdinu, ktorému skrátka osud na poli filmov nepraje. Nech sa snaží o romancu, drámu, horor alebo akčný film nedostáva sa mu patričného uznania a práve pred týmto nepochopením jeho osoby si vytvoril seba samého ako bábku do ktorej sa vždy schová keď ide do tuhého. a v tomto prípade sa mu osud znepríjemniť jeho cestu ako sa len dá. Neskôr sa s tejto sebareflexívnej časti dostávame k samotnému príbehu, v ktorom vystupujú pamätné postavičky kitanovho sveta. Šialený profesor , ktorý je strašne vtipný, matka s dcérou ktoré sa snažia prežiť v tomto svete a každá je svojim spôsobom bizarná, dvojica kuchárov, ktorý cestovinovú polievku ochucujú švábmi , karate inštruktor a mnoho ďalších pri ktorých som sa naozaj bavil. a práve to zachraňuje tento kvázi umelecký film s vôd priemeru. pretože aj keď tomu chápať nebudete, je sa na čo pozerať. Kitanov naplno využíva či už americké alebo japonské kultúrne hodnoty, zablúdi aj k Wendersovi a mnoho ďalším. Celkovo je to opäť o hľadaní šťastia a o tom ako dokáže nepriezeň osudu zničiť veľkého umelca a aj keď nakonci vyzerá všetko ako má byť a vy si poviete - tak nakoniec sa mu to predsa len podarilo - ste na omyle, pretože nič nekončí pre umelcov šťastne. Ale o tom film je aj nie je. skôr je to o tých možnostiach a o spôsobe akým sa k tým možnostiam dostať a v tomto prípade je všetko zosynchronizované ako to mám rád. pretože Kitanovu tvorbu zbožňujem nejako sa mi týmto filmíkom dostal pod kožu. takže skoro 5* pán kitnao. (07.12.2008)

Epizodická žánrová pastiš, ve které se režisér ztrácí sám v sobě. (15.08.2011)

Na me to byl uz mozna mooc velkej ulet. Zacatek vypadal slibne a musim uznat ze dost veci me pobavilo, protoze znam jeho predchozi tvorbu. Ale po te co se po nekolika nepovedenych pokusech Beat Takeshi rozjizdi pribeh dvou zen a v tomto momente zacal muj zajem znacne opadat. Bylo tam par zajimavych a vtipnych mist ale film po druhe pulce upada a ja poradne nevedel kam se ma film vlastne ubirat. Radim tento snimek mezi jeho slabsi kousky. Myslim ze by Beat Takeshi mel zrusit slib, ze uz nenatoci zadnou gangsterku. (11.03.2008)

Druhý z filmů, jež kreativně destruují dosavadní Kitanovu kariéru. Jestliže Takeshis podráželi diváka, celý film stál na prolínání snu a reality a byl destruován (přinejmenším zdánlivě) zevnitř, byť se ukázalo, že v posledku tu žádná hloubka není (záměrně) a zůstává jen vnějšek. Zde je naopak vše od začátku jasně nastavené: už jen tím, že hrál-li v předchozím filmu Beat Takeshi dvojroli, zde ma naopak plastového dvojníka sebe sama. A hned první záběr, kdy tato figurina zajíždí do tunelu na elektromagnetickou rezonanci, je tak naprosto zcizující, stejně jako následný komentář rámující a popisující Kitanovy snahy o natočení filmu poté, co vyhlásil konec s násilnými jakuzárnami. Celý film je vlastně sledem nezdarů v různých žánrech, přičemž Kitano sebereflexivně každý ze zde představených segmentů nějak připodobňuje některému svému filmu či svým trademarkům (ať už formálně či obsahově) a přitom ukazuje jak málo stačí aby z nich byly naprosté nepodarky. Jeden z v tomto ohledu nejpozoruhodnějších momentů přichází, když si uvědomíme, že film, který jako první začíná fungovat a dostane o trochu delší stopáž, neodkazuje na žádné z jeho režijních děl, ale na film Krev a kosti, kde ovšem Kitano ztvárnil snad nejsilnější roli své herecké kariéry. A zde se právě ukazuje, jak moc si je Kitano vědom toho, že jeho zvláštní tvůrčí přístup k věcem prolíná napříč herectvím i režírováním a jeho osobitá kombinace stoicky minimalistického projevu s extrémním násilím, toto podivuhodné rošťáctví prostupuje i filmy, kde "jen" hraje a v jistém smyslu jim dává jednotného ducha jen silou své osobnosti. Když se konečně cestou přes (mimojiné) jakuzárnu, ozuovský film, romanci či J-horror dostaneme k tomu "pravému příběhu" (mimochodem v žánru sci-fi, kde je vše ještě umělejší než ta trocha CG efektů, kterých se tu dočkáme), nejde též vposledku o nic jiného než o sled gagů. Ale Kitano tím neukazuje nic míň než to, že dokáže i ze svou ujetě televizní stránkou vtrhnout do celovečerního filmu (kde byl tento druh humoru sice téměř vždy přítomen, ale pokaždé nějak tlumen či vyvažován) a dokažé po sobě zanechat opravdu pořádnou spoušť (o té se už ale nebudu rozepisovat, abych někomu nezkazil zážitek z konce, který sice rozhodně není nikterak narativně moivovaný, natož vypointovaný, ale rozhodně patřičně úderný!) (14.12.2007)

Musím přiznat, že tahle dadaistická sebereflexe- jakkoliv upřímná a svobodná- mě příliš neoslovila :/ (07.11.2016)

..obcas treba poznat hranice a neprekracovat ich prilis..a tiez, na moj vkus pan kitano opomina to, co robi komediu komediou: timing.. (06.12.2007)

Druhy Kitanuv experiment v rade, kde rozebira sam sebe, ale zatimco "Takeshis" bylo spravne Lynchovsky haluzni a celkove kompaktni, tohle je az prilis nahodna smesice vseho co Kitana zrovna napadlo. Ze zacatku to sice vypada slibne na jakousi vtipnou kolaz neuskutecnenych reziserovych projektu, ale nekde v pulce se to zlomi a vypada to, jakoby se Takeshi definitivne zblaznil. Dobry naznak je ten, ze to alespon bere s humorem, coz dokonale potvrdi posledni veta filmu. 4/10 (30.12.2010)

T. Kitano to ma tazke, podarilo sa mu uspiet velmi svojskym sposobom natacania filmov, aj ked to bolo viac kvoli drsnym gangsterom ako kvalite filmov, necudo, ze najviac fanusikov ma kitano medzi fanusikmi tarantina. lenze kitano je ozu, transcendentalny umelec, od svojho vrcholu, hana-bi sa snazi co film to iny smer a vzdy to robi svojsky. kantoku banzai je druhym pokusom o dekonstrukciu sameho seba, dekonstrukciu humoru, japonskej kultury, dekonstrukciu svojich fanusikov. robi to dobre, vzdy velmi dobre, ale ziada vela - uzasnu trpezlivost a intuiciu. maloktory z jeho fanusikov toto ma. takeshis bola podivna lyncovska fantazia, surealny sen, kantoku banzai je skecovy humor. prva polovica je ironickym komenatrom celej takeshiho tvorby, pokusov napredovat dalej. druha polovica je infatilny televizny humor na temy naznacene v prvej polovici. prva polovica obsahuje explicitne filmove pokusy o romancu, sci fi, samurajsky film, nostalgicky film, ozua, atd... druha polovica tuto kitanovu dekonstrukciu sameho seba dalej dekonstruuje skecovymi vystupmi. tazky pristup, ktory vyzaduje viac nez len vnimat prvoplanovy humor skecov, ale je potrebne citit co tym kitano asi vsetkym myslel. a ako to ma divak, ktory kitana inac, ako cez jeho filmy, vediet? ako ma divak, ktory videl len filmy vediet, ze rozdelenie filmu na dve polky, filmovu a televiznu je odkaz na dve ulohy kitana, kitana v japosnkeho znamehao ako televizneho bavica a kitana, vo svete znameho ako artoveho filmoveho rezisera? kitano je majster, bohuzial, smer ktorym sa vybral je pre neznaleho divaka primitivny a neuchopitelny. kantou banzai je cosi ako barnesov flaubertov papagaj, post moderny zivotopis, kde nie je jasne, co je skutocnost, co fantazia, co rekurzia fantazie, co z toho je zivotips sameho seba, co litererneho hrdinu, co zivopis umelca, kto je kym., kto komu kedy kde ako a preco? musi vas bavit nestalost a neuchopitelnost, aby ste tento film ustalili a uchopili. musia vas bavit kitanove filmy, kitanov zivot, a hlavne proces tvorby filmu ako takeho. (27.11.2007)

Ten nápad mi je hodně sympatický a trochu mi i připomněl Kentucky Fried Chicken, akorát v jiném podání (skrze to, že je to sestavené z ukázek z filmů z různými žánry, které by Kitano mohl natočit - a japonský humor je taky někde jinde, co si budeme), takže s tímhle jsem určitě problém neměl. Z těch jeho absurdních nápadů či parodií určitých žánrů a diváckých očekávání mě bavilo jak co, ale většina fungovala dobře, ačkoli nemůžu říct, že bych se u všeho smál. Ne všechno se mu taky povedlo dokonale podat - třeba parodie na Ozua (kterou jsem tu nečekal, sice jsem o ní věděl, ale povedlo se mi zapomenout :D) by chtěla ještě dopilovat, obzvlášť ten konec, ale i tak Kitano vystihl jeho styl docela věrně. Problém ale mám především s tím, že něco je zbytečně dlouhé a právě závěrečná povídka, která je sice sci-fi a na kterou jsem byl zvědavý nejvíc, u mě bohužel dopadla jako ta nejméně vtipná a nejutahanější ze všech. Měla i světlé momenty, ale nudě jsem se u ní prostě nevyhnul. Díky tomu mám celkové dojmy průměrné, i když si to určitě budu ještě dlouho pamatovat, ale na vyšší hodnocení to stejně bohužel nevidím. Zatím to nejslabší, co jsem od Kitana viděl, ale rozhodně nemůžu říct, že by to bylo špatné. Jen jsem od něj viděl lepší filmy než tenhle. 3* (12.07.2023)

Scary Movie v Kitanovom prevedení, ale bavil som sa kráľovsky. (03.12.2007)

Sakra ! Čekal jsem kravinu, ale tohle mě zatraceně bavilo. Bohužel jsem se díval s anglickýma titulkama a tak cca 1/6 filmu mi unikla, co na plat. Tohle bylo správně ujetý...) (01.11.2011)

Příjemná oddychovka se spoustou narážek na Kitanovy filmy i dějiny japonské kinematografie a kultury obecně. Ke konci už bohužel příliš rozvláčné a pro diváka, který nemusí japonský humor asi i nesnesitelné. btw: všimli jste si, že když na začátku projíždí figurky CT diagnostikou, tak u snímků jsou jmena slavnych japonskych režisérů? (04.04.2008)