Part-Time Work of a Domestic Slave
Obsahy(1)
Roswitha, matka a manželka ze středostavovské rodiny, jež se jen těsně pohybuje nad hranou chudoby, je nucena provádět ilegální potraty, aby uživila rodinu, v níž je manželem vnímaná jako inteligenčně podřadná a nesvéprávná bytost. Poté, co je Roswitha nucena svou živnost opustit, začíná její osobní přerod, po němž se nezištně vrhá do práce na spravedlivějším světě. A brzy získává příležitost prokázat své emancipované schopnosti, protože továrníci se chystají kvůli zmenšení nákladů uzavřít místní továrnu. Režisér Kluge vytvořil film na pomezí dramatu, komedie a dokumentární výpovědi s mnoha nekonvenčními formálními postupy, často ironizujícími tehdejší společnost i vlastní filmové postavy. (Dionysos)
(více)Recenze (5)
Příležitostná práce otrokyně (překlad názvu) ()
(NNF) Formálně pozoruhodný film-esej, který prokazuje Klugeovo zaujetí jak ženskými protagonistkami, tak společensko-politickými otázkami v širším (kulturním) kontextu. Zároveň jsou zde vyvráceny dvě nejčastější výtky, které jsou s jeho díly spojovány - kritika feministek za vyobrazení ženských postav a kritika senzibilistů a auteurských kritiků (např. Rosenbaum) za nedostatečnou krásu a zbavení působivosti obrazu. Ano, hlavní hrdinka - Roswitha - nemá vnitřní život a postrádá hloubku, ale je ukázáno, proč tomu tak je. Může za to společnost a rozdělení rolí v ní, kdy matky mají být doma, aby mohly vychovávat děti, a tak nemají čas pro sebe a na sebe, aby se více angažovaly a měly přehled. Na tomto udržování statutu quo má svůj veliký podíl i kultura, jak dokazují příkladné ozvláštňující prvky na rovině stylu v podobě vkládané dokumentární metráže, záběrů z jiných filmů, obrazů ad. Formální stránka je výrazně napojena na myšlení a náladu Roswithy, kdy v první části, v níž zastává úlohu ženy-matky v domácnosti, je konzervativně usedlá (převažují velké celky, záběry jsou statické a hudba téměř absentuje), zatímco v druhé polovině se opájíme sledem náladotvornou hudbou podbarvených a co do snímání odpoutaných záběrů, když se angažuje ve společenských věcech jako agitátorka. Obraz je tak zbaven působivosti v první části, protože je potlačena i schopnost rozvoje Roswithy, naopak ve druhé nabízí působivé výjevy (záběry z továrny). V Klugeho ROZLOUČENÍ SE VČEREJŠKEM taktéž hraje Klugeho sestra Alexandra a kritizuje se byrokraticko-kapitalistické zřízení, ale příhodnější by bylo srovnání s POD DLÁŽDĚNÍM JE PLÁŽ představitelky frauenfilmu Helmy Sanders - Brahms, kde je taktéž jedním z řešených témat problematika potratů, ale přitom se (roku 1975) říká, že není proč něco měnit. Zato Roswitha musela dva roky před tím prodávat párky balené do pamfletů... ()
"Příležitostná práce jedné otrokyně" - říkal jsem si, že bude mít něco společného se sexem. V podstatě ano, i když zde šlo jen o odstraňování jeho následků. Film je ostrým řezem rozdělen na dvě části; v té druhé se už nevyskytují děti a manžel jen sporadicky; Roswitha se angažuje, zatímco v první části se snaží zuby nehty a andělíčkářským byznysem udržet pohromadě svoji rodinu, především besserwisse, svého manžela. Po vyřešení rodinného dilematu: "Ty si můžeš dělat co chceš, a tak já taky", se angažuje v sociální oblasti, ovšem způsobem: chlapi tady máte problém, tak ho vyřešte! Zatímco v rodině byla "otrokyní", která ji řídila a nesla za ní odpovědnost, stává se "svobodnou, angažovanou a emancipovanou", v imaginární oblasti sociální politiky. Zkoumejme to ale raději z libidinozního pohledu: co jí víc zajímá, těší, v čem se realizuje. ()
Ironický i sebeironický levicový snímek, který dokáže i v odlehčenějším duchu tnout do živého (a nemyslím tím jen velmi hutnou scénu potratu, která musela být ve své době určitě zcenzurována). První polovina filmu je plně "feministická" záležitost: hlavní protagonistka sama de facto živí muže i děti, vinou čehož jí nezbývá čas na vlastní život a seberozvíjení, ona ženská "dvojitá směna" par excellence, nerozporovaná tehdejším koncenzem ve společnosti. Poté, co je Roswitha nucena opustit svoji živnost (všimněme si, že se k tomu neodhodlá sama, ale je jí to dáno vnější nutností), začíná její osobní přerod, téměř negující její předchozí modus existence - Roswitha je v celé anabázi s továrnou vlastně jediná, kdo se snaží o autentickou akci, v čemž opět překonává muže (v plurálu), včetně toho vlastního (v singuláru), kdy je její osobní energie namířena namísto dovnitř do rodiny ven do světa, k sociálně palčivým otázkám. Její začátečnický idealismus je zdrojem řady tragikomických situací, pointa se zachováním výroby v manželově továrně je pak typický příklad fungování naší společnosti: továrna nakonec není uzavřena, zaměstnanci mohou být spokojeni, ale jak se ukazuje, arbitrárně vykonávaná moc vedení podniků dělá z lidí jen pasivní objekty, jež mohou leda tak vyčkávat, zda zítra budou či nebudou mít jak uživit rodinu. Slovy pracovníka tovární ostrahy: "Je mnoho míst, kde se veřejnost může volně pohybovat. Ulice, náměstí, obchodní domy, veřejné záchody, parky..." Ale továrny do seznamu nepatří... /// Jedinečný Klugeho styl - kombinující společensko-kritický dokument s formálními finesami godardovy nové vlny, se vší jeho/ jejich intertextualitou, ironií pomocí filmových postupů (např. kontrastní odkazy na sovětského revolučního "Čapajeva") či (teď již jen klugeovskou) kontrapozicí minulosti a přítomnosti, ať už umělecké či historické. ()
Podivuhodný snímok s kritickým podtextom vtedajšej spoločnosti sa utápa v siahodlhých dokumentaristických scénach a značnou rozpoltenosťou v dramaturgii. Druhý komentár. ()
Galerie (4)
Reklama