Surfaři

Citlivý příběh o rodině (nefunkční), kamarádech (funkční) a lásce (funkční - někdy). Jen výjimečně si přeju, aby byl daný film delší, ale u dlouhometrážní, během tří týdnů natočené prvotiny Američana Jonaha Markowitze (jinak taky prvního filmu z dílny americké gay kabelovky here!) mě napadlo, že by možná fungoval i jako pilotní díl seriálu. Leč není to tak, tenhle slušně rozjetý, slušně obsazený a slušně natočený sociálně-dramatický kousek o strastech mladého umělce-sprejera/taggera Zacha (nikoli nezkušený, i když hlavně seriálový Trevor Wright) po necelé hodině a půl definitivně končí a na seriál o gay páru vychovávajícím syna si tak budeme muset ještě chvíli počkat. Každopádně je dobře, že Shelter není jen "nějaký kalifornský gay film" a - jak říká i sám režisér - už vůbec ne jen "coming out film o surfařích". Třeba postava Shauna (zkušený Brad Rowe, mmch o 12 let starší než Trevor) totiž nabízí mnohem více, než že "jen" otevře Zachovi oči v tom prvoplánovém, citovém smyslu. V podmanivě nasnímaném San Pedru - a za někdy podbízivé, ale fungující hudby - tak nabízí režisér Markowitz, který film i napsal, hlavně příběh - a i když zpočátku nevypadá příliš originálně, vězte, nakonec stojí za to ho vyprávět i shlédnout. Shelter je nejsilnější v momentech, kdy se moc nemluví a Markowitz může předvést, co umí (až dojemně čisté jsou sekvence o chemii mezi oběma hrdiny, ale i vybrané záběry - scenérie města, snímání moře, sprejování). Markowitz si na pomoc bere obstojné herce a nabízí širokou paletu postav, i když solidně rozvinout nechá jen některé z nich (Zach, jeho bejvalka Tori). Ostatní buď nechává nesnesitelně jednorozměrné (protivná Zachova sestra), jiné zase jen načrtne a bohužel jim nevěnuje víc místa (Zachův nejlepší kámoš Gabe či Zachův otec). Pan Markowitz tak musí směrem na velké plátno urazit ještě dlouhou cestu, ale i tak vykročila společnost here! dobrým směrem, zaplať pámbu za takové filmy. Zvlášť když si třeba vzpomenu na "nějaký kalifornský gay film" Holding Trevor (r. Rosser Goodman) z téhož roku, ale od konkurenční společnosti TLA, běhá mi mráz po zádech. Brr. (25.12.2008)

Velice zajímavé a pozoruhodné gay drama z USA, které mě chytlo u srdce a u kterého mi ten čas utekl tak rychle, že než jsem se rozkoukal, tak bylo po filmu. Tolik mě ten film dostal. Nevím, čím je tak zvláštní, co mě na něm tak zaujalo, že se tu teď rozplývám jako malé děcko nad lízátkem, ale fakt je ten, že tohle není jen tak nějaký obyčejný film. Abych byl upřímný, tak už jsem nečekal, že po vynikajím gay filmu z Německa "Letní bouře" ještě někdy uvidím tak kvalitní film s gay tématikou, ale měsíc se s měsícem sešel a je to tady. Na tomhle filmu je úžasné prostě všechno. Od velice zajímavého děje, přes úžasné exteriéry v podobě pláže, kvalitní herecké výkony, až po surfování, díky kterému jsem pocítil závan léta. Ale zpátky k ději. Někomu se může ten děj zdát neoriginální či možná klišovitý a zřejmě bude mít ten dotyčný pravdu, ale to lze odpustit, pokud na vás film dýchne nějakou atmosféru, přenese na vás něco pozitivního a zapůsobí na vás svým příběhem. Pak lze určitou neoriginalitu odpustit. Tomuto filmu navíc velice pomáhají kvalitní herecké výkony obou hlavních mladých herců, kteří naprosto excelují a kteří věrohodně dokázali ztvárnit nejen ty lehčí scény, ale také milování a vzájemné poznávání. Prostě jsem měl pocit, že se nekoukám na film, ale na realitu. Takže tohle je velice kvalitní a povedený film. Ovšem musím se přiznat, že včera ihned po jeho zhlédnutí jsem uvažoval pouze o čtyřech hvězdičkách. Ale teď, když jsem začal psát komentář, tak jsem si řekl, že tomu filmu vlastně nemám co vytknout, že mě zasáhl a že se mi velice líbil a já vlastně nemám důvod šetřit s hodnocením. A tak uděluji zcela zaslouženě a po právu pět hvězdiček. (23.06.2009)

4,5* Chvíli potom, co jsem viděl tuhle gay romanci na pozadí sociálního dramatu, jsem měl možnost shlédnout i film Tan Lines - tedy další gay-interested movie o mladých lidech, jimž je Wind-surfing skoro vším. Tedy opravdu jen skoro. Přece jen si ještě najdou čas i na svůj osobní život a další věci :-) Nabízí se tedy srovnání těchto dvou filmů. Natočeny byly přibližně ve stejnou dobu s přibližně týmž rozpočtem. Zatímco Shelter se pouští, alespoň co se týče režie a scénáře, mainstreamovou cestou, Tan lines se snaží působit nezávisle, undergroundově a alternativně. Mainstreamové romance nijak moc nemusím, ale Shelter mě přesto zaujal. Věrohodné herecké výkony, uvěřitelný scénář, dialogy jako odpozorované ze života a poměrně věrný portrét okolní společnosti, která se něčemu neobvyklému a novému samozřejmě vzpírá. Když se k tomu navíc přidá dobře vybraná hudba a výborná práce střihače s kameramanem, kteří obzvláště v bezeslovných sekvencích opravdu působivě zachytili magii sblížení dvou hlavních hrdinů, musím říct, že jsem odcházel málem rozechvělý a to se mi opravdu moc často nestává. Tedy všechna čest. Vrámci žánru patří Shelter ke špičce a nevidět pár ještě o chloupek lepších filmů, dal bych i víc. Ale přeci jen je to romance:-) Jinak tomu bylo u Tan Lines. Alternativní přístup k filmařině mi nevadí, ale to, co předvedl pan Aldridge, to byl spíš nekonzistetntní slepenec, než cokoliv jiného. Trocha toho surfování, trocha tápání, trocha romance, nezbytné pochyby o vlastní orientaci a pár naprosto zbytečných pasáží. Formu filmu mi nebylo dopřánu pochopit. Přišlo mi, že když režisér neví kudy kam, použije animované sekvence a komentuje jimi či posunuje jimi děj. Proč to ale dělá zrovna takhle, to nevím. Asi aby to vypadalo undergroundověji. Spousta postav je ve scénáři jen do počtu (viz ty věčně poflakující se důchodci a důchodkyně). O psychologii postav raději nemluvme, neb bychom žádnou nenašli. Hlavní hrdina si vlastně celý film neví rady, kde vlastně zakotvit a jeho několikeré proměny ze straight chlapíka na gaye a zpátky jsou tak náhlé, jako infarkt myokardu. A závěrečná pointa filmu je pro diváka tak neočekávatelná, že na ni snad museli přijít na place během rauchpazy přímo při natáčení. Až na pár zajímavých sekvencí, které zachraňuje Jed Clarke svým slušným hereckým výkonem, byl pro mě Tan Lines velkým zklamáním. (02.03.2009)

Skvělý film s queer tématikou. Trošku jsem měla problém s tím, že jsem nepropadla kouzlu Zkrocené hory, ale dnes chápu proč. Takhle má vypadat film o hledání...Nedávno jsem vedla zajímavé debaty (po shlédnutí filmů Shorbus a Milk krátce za sebou) o homofobii mužů - a mám pocit, že tenhle film by prostě "mužům," kteří mají i problém vyjádřit se k tomu, zda ten či onen chlap vypadá dobře, vadit nemusel. Je v podstatě o lásce, a to snad není závadné. Nepůsobí to trapně, nechutně, podivně, ale nejčistěji, jak jen může. Na to, že je to prvotina, klobouk dolů. A nechce se mi na tom hledat chyby, byl to prostě úžasně citlivě natočený film o spoustě témat a vůbec... Zajímavý komentář: tomeš (14.10.2009)

Opět jeden z romantických filmů, který nenadchne ani nepohorší. Trošku mi vadila neuvěřitelná porce pochopení naprosto od všech okolo (to bych chtěl vidět) a iritovala mě postava Jeanne, jenže to je moje osobní antipatie k ženám, které se dobrovolně vzdají svého dítěte. Ale to už zabíhám moc do detailů, což u takového snímku člověk dělat nemůže. Nudil jsem se totiž jen na pár místech a jinak jsem si tu podívanou kupodivu docela užil. (31.05.2011)