Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Absolventka pedagogického institutu se chce za každou cenu provdat, aby získala trvalé pražské bydliště. Její náhodný partner přistoupí na podmínku brzkého rozvodu... (oficiální text distributora)

Recenze (31)

Maq 

všechny recenze uživatele

„Manželství je pod zvláštní ochranou státu,“ říká soudruh oddávající, a to úplně stačí. Kohout je povznesen nad to, aby všeobecnou mravní devastaci způsobenou (převážně) bolševikem kritizoval. Ideologická subverze je to už tím, že nelže. --- Kohout patří ke generaci, která se napřed hlasitě mýlila, potom hlasitě procitla, a potom musela dlouho hlasitě mlčet. V tomto případě se Kohout moudře vyhnul omylům tím, že postavy nechal jednat zcela civilně, realisticky, nic nepodtrhl, nic nenapsal tučně, nic nekomentoval. Co zobrazil, platí jako svědectví. --- A tak záleží na divákovi, zdali ve filmu najde opatrnou satiru, partnerskou komedii, anebo diskrétní výpověď o tom, jak se stát zmocňuje soukromí svých poddaných. Hořká romance? Ach ne, myslím, že ne. Snad jen jako uklidňující svodka pro politbyro - a mate to i dnes, zdá se. --- Myslím, že filmu neprospívá pomalé tempo. Prostředí pražské intelektuálské bohémy 60. let mohlo být zachyceno ostřeji. Na můj současný vkus to nemuselo být až tak důsledně civilní. ()

vypravěč 

všechny recenze uživatele

Palčivé psychologické drama po okraj naplněné trýznivou nejistotou, kterou posiluje stálá disonance v setkávání a míjení postav. Rozdílnost lidí, jejich nepřeklenutelné nerozumění si, bloudění člověka v sobě samém, to vše zde vygradováno zakládá neútěšný obraz moderní doby, ale předně věčnou osamělost člověka, jeho rozbití do mnoha tváří, povah, tuh, které se ozývají v závislosti na vnějších podmínkách: dojem štěstí, slasti, úspěchu, změny k lepšímu… hněte stále znovu a znovu člověka či jeho masku, a tato nestálost vzbuzuje strach. To je nejzřetelnější na postavě Vlastimila, oscilujícího mezi patologickou introverzí a (sebe)vražednou (sebe)jistotou, přičemž každý z těchto pólů zneklidňuje a dává tušit nástup nějaké intimní katastrofy. Filmu se nedá upřít přesvědčivost ani nálada, na prvním mají hlavní podíl herci (skvělý je především dočasný pár Junáška a Drahokoupilové), na druhém citlivá kamera a skvělá Simonova hudba. Na druhou stranu filmu ubírá absence pevnější kompozice, která by ještě mohla psychologickou kresbu symbolicky prohloubit – například nějakým vhodně zvoleným rámcem. Právě finále snímku poněkud zrazuje celek jistým alibismem: je přeci jasné, že Vlastimil (vzdor férovému rozloučení a vlastním slovům) se nijak neproměnil, že je jeho "marnost" věčná (což částečně naznačí neklidný Vlastin pohled směrem k oknům), banální záběr na odcizené ulice nenahradí psychologickou stavbou filmu podmíněný, scelující "antonioniovský" výkřik, když už ne v jeho plné hrůze konkrétního klesání, tak alespoň v gestu, které by masku předešlých "heroických" minut sňalo. Nikdo se nepoučil, nikdo se nezměnil, vše se nezadržitelně hroutí dál - jako v expresionistické básni. ()

Reklama

jhrasko 

všechny recenze uživatele

Herecky krásny a čistý film s nutne deziluzívnou pointou a životným ponaučením pre oboch hlavných aktérov. Cesty srdca sú nevyspytateľné, tradičný model A chce B, B chce ale C, resp. vlastne ani nevie čo a koho chce tu funguje dokonale. Je možné, že niekto zo seba dostane po nepríjemnom ponížení a v logicky nazbieranej horkosti vetu: "A kdybys někdy něco potřebovala, třeba zapískat na prsty, tak přijď, jo ?!" ÁNO, JE! ()

Snorlax 

všechny recenze uživatele

Jednoduchý, ale přitom velmi dobrý scénář, poctivá šedesátková atmosféra, experiment s neherci, enervující hudba a úhledná kamera. Tohle jsou atributy Kohoutova filmu. Nemám nic proti lesu, jen mne poněkud znervózňuje, když stromy opustí svá místa a poskytnou veškeré své síly filmovému umění. Kohout si dal záležet a vybral ty nejhorší mezi špatnými herci i neherci. Zkrátka jedno dřevo vedle druhého. Nejhorší je potichu mluvící a úkosem se dívající Junášek. Škoda, že si Kohout od někoho zkušeného nenechal poradit s castingem. ()

gudaulin 

všechny recenze uživatele

Svatba s podmínkou v mnoha ohledech nezapře východisko v české nové vlně 60. let. Černobílá kamera, sázka na přirozené dialogy bez romantizujících momentů, psychologická drobnokresba hrdinů, zkrátka slušný film své doby. Je zajímavé, že pohledná Drahokoupilová byla režiséry systematicky obsazována do rolí potvor. I když to nebylo na prvním místě, film zároveň hodně vypovídá o atmosféře své éry, kdy bylo nutné fingovat sňatek, aby člověk mohl žít ve městě, které si zvolil. Byrokracie a neexistující trh s byty spolu s příkazovým systémem dělaly holt své. Celkový dojem: 60 %. ()

Galerie (2)

Zajímavosti (1)

  • Natáčelo se v Praze a Karlových Varech. (M.B)

Reklama

Reklama