Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Film podle skutečných událostí na motivy prezidentských milostí, které udělil Václav Havel v letech 1992-2003. Václav Vingl je vesnický outsider, který ve svých 40 letech žije s maminkou pod jednou střechou. Přestože je Václav vnímán jako místní šašek, hlupák a problematický nezvladatelný kluk, my v něm (spolu s maminkou) vidíme citlivého, vnímavého dobráka s klukovskou duší a s hlavou plnou milých lumpáren. Lidé z vesnice v něm vidí jen problém. Dokonce i bratr František, který celý život soupeří s Václavem o lásku matky a otce. Tyto dva světy na sebe neustále naráží, a tak Václav lítá z jednoho průšvihu do druhého. Drama vrcholí soubojem bratrů o lásku Frantovy milenky Lídy, který končí trestným činem. Václav je uvězněn. Matčina ochrana je pryč. Stává se terčem útoků spoluvězňů i traumatických vzpomínek na otce. Pomalu umírá. Matka se rozhodne požádat prezidenta o milost. Ta je podmíněna peticí spoluobčanů. Odpustí Václavovi celá vesnice, když mu nedokáže odpustit ani vlastní bratr František? (Česká televize)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (756)

Radek99 

všechny recenze uživatele

Tak Jiřímu Vejdělkovi se to konečně podařilo. Natočil film, který alespoň z části naplnil své vysoké ambice a nezůstal stát někde napůl cesty, jako se to stalo v případě sice tématicky neotřelého ROMingu či prestižní adaptace Viewegových Účastníků zájezdu. Režisér Vejdělek poprvé natočil film nejen profesně zdařilý, ale především s nějakým alespoň v zásadě přijatelným poselstvím, kde chtění nenahrazuje reálnou kvalitu, jako tomu bylo u předešlých dvou snímků. Vejdělek není ale bohužel TEN natural born director, jakým je třeba Jan Svěrák či Saša Gedeon, jeho režie je pouze rutinérská a z dané látky spíše mnohé prohospodařuje, než aby těžila maximum, neřku-li rezonovala s diváckými žilkami v mozku, k vyvolání katarze má Vejdělkova režijní práce hodně daleko. Co se mu však daří skutečně znamenitě, to je synchronizace jednotlivých tvůrčích složek, mezi nimiž vyniká především skutečně vynikající scénář Marka Epsteina, který ve své naraci nikdy nesklouzává k lacinosti či nedejbože k lascívnosti, i když je plakátově jednoduchý a až ukázkově modelový, což ale není vždy na škodu (viz Levinsonův Rain Man), dále vynikající herecké výkony, zvláště ústřední herecké persony, Ivan Trojan je znamenitý a part duševně zaostalého Václava jsem mu bez výhrad věřil, stabilně skvělá je i Emília Vášáryová či Jan Budař... Dalším skvělým střípkem Vejdělkovy umně poskládané mozaiky byla skutečně stylová kamera Jakuba Šimůnka a někdy až příliš minimalistická hudba Jana P. Muchowa, v některých pasážích až překvapivě nepatetická a neemocionální... Václavovi chybělo skutečně jen málo, aby vznikl nezapomenutelný film a je velká škoda, že neměl sílu a expresi svého závěru....ten silným a expresivním byl... PS: A za Vypsanou fixu dík... ()

Hakha 

všechny recenze uživatele

Pro mě další česko filmové utrpení, jež sledujeme rádoby "milé" průšvihy Václava, které by mě v reálu velice rozčilovali a neměl bych pro ně odpuštění.... proto nemohu pochopit, proč při těchto scénách hraje tak hravě roztomilá hudba? Když jsem si během sledování postavu Václava přímo zhnusil, tak druhou polovinu filmu (která měla hrát na city) považuji jako velice špatný vtip. Hodnotím 1 hvězdičkou... ()

Reklama

Reiniš 

všechny recenze uživatele

Kvalitně natočené i zahrané melodrama, kde se ale prakticky nic neděje. Vynikající Trojan v celém filmu zlobí své spoluobčany, ti se pak zlobí na něho a tak pořád dokola. Václav sice slibuje, že ,,všechno bude", ale nakonec i film zůstal jen u toho slibování. Ke konci už si tvůrci s příběhem neví moc rady, a tak film vyšumí do ztracena. Nicméně je to škoda, protože první polovina je skutečně výborně rozehraná. ()

Legas 

všechny recenze uživatele

Jeden z mála filmů na sáhodlouhý rozbor. Nejdůležitější na Václavovi je fakt, že lidi jdou na Trojana, místo na Václava, smějí se na nevtipných místek (např. Václav s mnoha monokly) a že to není komedie, jim dochází až v posledních 10ti minutách. Ale za to si tvůrci můžou sami, protože podobně jako ve Vesničce střediskové měli do hlavní role obsadit někoho neznámého. Druhou věcí je trochu falešná propagace filmu. Moc si cením toho, že Václav je tragikomedií bez hlášek, bez lidového humoru. Humor tu v první polovině sice exituje, ale je spíš mile úsměvný, než bezzubou řachandou, a často přechází do vážných scén. Posledním problémem filmu je jeho bezčasí. Chvíli máte dojem, že sledujete JZD, kde místní rozhlas vyřvává těžkou dechnu, vzápětí vás udeří do očí zánovní traktor, zřejmě ne Zetor. Ač by se zdálo, že výhrad mám spoustu, film se mi ve výsledku líbil. Často se v něm mluví filmovou řečí, je v něm spousta pěkných scén (ta poslední, rozhovor s matkou ve vězení, zaplacené a nevypité pivo v popředí záběru kulhající mámy, "ta scéna" ve vaně atd.). A závěr mě vážně dojmul. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Niekde na ceste k štyrom hviezdam. Je ťažké natočiť film, v ktorom je hlavným hrdinom mentálne retardovaný jedinec, pretože ten z princípu robí veci, ktoré musia jeho okoliu poriadne liezť na nervy. Lezú na nervy aj divákovi a ten sa preto nečuduje reakciám jeho okolia. Ja som na strane jeho brata, aj keď je každému jasné, že mama bude svoje dieťa brať vždy nekriticky. Sympatický pokus o netradičnú tému v českých komerčných vodách. Nevadila ani oná tradičná televíznosť. ()

Galerie (41)

Zajímavosti (20)

  • Hřbitov se nachází v Suchomastech - Borku. (M.B)
  • Pôvodne mal byť tento titul pilotným dielom televíznej série šiestich príbehov podľa prípadov ľudí, ktorým prezident Václav Havel v priebehu rokov 1992-2003 udelil milosť. Iniciátorom projektu bol pred rokmi študent FAMU a zároveň pracovník prezidentskej kancelárie Tomáš Kudrna. (Raccoon.city)
  • Hudební skladatel Jan P. Muchow při přemýšlení o hudbním motivu filmu, resp. o nástrojích, které by bylo vhodné použít, dospěl k tomu, že "tím, jak je Václav jakoby blázen, ale přitom to blázen není, navíc si to ani nemyslí, tak jsem si říkal, že by se mi líbilo, aby hudba nebyla nijak bláznivá, aby byl spíš lehce divný instrument, který ji bude hrát. Napadly mě skleničky. Zdálo se mi, že jsou lehce nehmatatelné, stejně jako je nehmatatelný samotný Václav. Ve scénách, kdy hlavní hrdina srší energií, by ale skleničky nestačily, takže tam je podporuje symfoňák, ale v poetických chvílích jsem se snažil zůstat jenom u skleniček. Je to netypický, křehký nástroj." Výzvou pak ovšem bylo najít schopného hráče na skleničky: "To bylo docela napínavé. Ačkoli mě napadly hned na začátku, takže byl relativně čas někoho sehnat, pořád jsem nemohl na nikoho narazit. Ptal jsem se známých, hledal na Googlu, ale nenašel jsem nikoho jiného než jistého pána, který byl zároveň i kouzelníkem, což ni nepřišlo jako nejlepší doporučení. Teprve měsíc před natáčením, kdy už jsem začínal hledat i v Německu a Rakousku, jsem na internetu našel Petra Špatinu z jakési vesničky na Zlínsku, který hodně hraje v cizině. Zpětně jsem se ddozvěděl, že si svoje webové stránky, díky kterým jsem ho našel, zprovoznil pouhé dva dny před tím! Podle ukázek, které tam měl, se mi zdálo, že je přesně tím, koho hledám. Petr zareagoval obratem, měl do toho chuť, ale bál se, že neumí noty, takže jsem ho uklidnil, ať je v klidu, protože já noty taky neumím. Celé se to sice o trochu zdrželo a protáhlo, protože Petr si to musel oposlouchat, natáhnout do sebe a dívat se u toho ještě na film, ale myslím, že ve finále to bylo nakonec lepší, než kdyby to vystřihl nějaký notař. Zdálo se mi, že se Petr do pocitu, který jsme potřebovali, velmi dobře dostal." (NIRO)

Související novinky

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

SOUNDTRACK Poděbrady 2017

17.05.2017

Festival SOUNDTRACK Poděbrady přináší letos již po druhé jedinečnou podívanou ve spojení moderních technologií spolu s poslechem skvělé filmové hudby. Lázeňské město Poděbrady bude ve dnech 24. – 27.… (více)

Reklama

Reklama