Krokodýl zabiják

Italové, krokodýl a konec 80.let - mluví za vše. Krví podlité dravčí oči, šupinatý hřbet, zuby jako dýky - leč vše z papundeklu... Miluji tyhle italské hrůzy, i když...jako komedie dokonalé! Snad ani Troma si takhle netropí z lidí blázny - uplavat krokodýlovi? Stát krokodýlovi na hřbetu a zatímco plave klidně jako kláda vrážet do něj kopí? Zachraňovat malou dívku tak, že se nechám sežrat místo ní? Ano, a ještě více! Neříkejte mi hochu, jsem Kevin, chápete? Divák chápe, lovec Joe ani po pátém zopakování ne... zato na prkenného plaza statečně křičí: Vystrč držku a já si z tvý mršiny udělám kabelku, půlečku! ( zřejmě zdrobnělina od pulce). A do toho všeho zní nefalšovaná italská hudba 80.let prokládaná rozjíždějící se lokomotivou z Čelistí. R. Ortolani je znamenitý skladatel a chvílemi se ozve i temnota z Kanibalů. Jedna z nejlepších scén je u mola, kdy na něm visí dívenka a krokodýl se ji snaží dostat. Protažení jednoho záchranáře skrze díru v prknech, drcení v čelistech, znetvořené mrtvoly, uhryznutá paže a spousta krve  - společnost Fulvia si stejně jako její zakladatel potrpí na šťavnaté scény. Naivní, přiblblí ekologové, hloupé dialogy a krásná příroda. Jo, stará dobrá Itálie. (03.08.2011)

Tehdy ve třinácti nebo čtrnácti letech to byl opravdu zážitek, na který jsem koukal zpoza pokrčených nohou přitisknutých k obličeji, sedíce v křesle pod dekou. Bylo to napínavé, mělo to exotické prostředí a hlavně obrovského, ale fakt obrovského krokodýla. V hlavě mi utkvěl především závěr, kdy hlavní hrdina stojí na hřbetě té příšery, bodá do ní kopím a pomalu se i s ní potápí a pak úplný konec, kdy loď propluje záběrem a kamera se zaměří na cosi v džungli... to mě vždycky mrazilo. Dnes bych to s posměškem odpískal, ale tehdy se mi to zdálo jako nejlepší monster film. (10.12.2010)

Vzhľadom na rok výroby a skutočnosť, že sa jedná o taliansku produkciu hodnotím Krokodíla zabijáka pozitívne. Megakrokodíl vyzerá na svoju dobu dosť dobre a Taliani sa s ním neboja vytasiť už od počiatočných sekúnd, čo je oproti mnohým iným béčkovým monster/animal hororom, ktoré so svojou príšerkou otravne vyčkávajú až do záverečného finále určite pokrok. (04.10.2010)

„Kto je to, ten Joe?“ – „Ostrý chlapík.“ – „Môžeme si ho kúpiť?“ – „Zabil by ťa už len za tú myšlienku.“ Toto je jeden z tých filmov nášho detstva, ktorý nám uviazol v pamäti vďaka nezabudnuteľným scénam, čo samo osebe ešte neznamená, že je to kvalitný horor. Pamätám si, že som to videl ako žiak základnej školy na videu a nikdy som neodkázal zabudnúť na legendárnu scénu, v ktorej beštiálne charizmatický lovec vraždí krokodíla ľudožrúta a ten sa s ním ponára do desivej bažiny. Najbližšie som si Krokodíla zabijáka pozrel o 15 rokov neskôr, povedzme okolo tridsiatky a prekvapilo ma, že bol oveľa lepší, ako mnohé neskoršie krokodílie krváky (á la séria Jazero). Atmosféra sa dá krájať vďaka hudbe Riza „Kanibali“ Ortolaniho (občas vykráda Williamsove motívy z Čeľustí, tak ale čo), exotická výprava je pôsobivá (prostredie džungle, mútnych riek a močiarov tomuto druhu zvieraťa fakt sedí), krokodíl poctivo vyrezaný z dreva (alebo tak aspoň pôsobí), vraždiace scény riadne krvavé (gore robil renomovaný taliansky maskér Giannetto De Rossi - ZOMBI 2, THE BEYOND) a samozrejme geniálny Ennio Girolami. Je to rovnaké béčko, ako Aligátor, ale rovnako, ako on, i ono má aj po rokoch (pre fanúšika žánru) niečo zubaté do seba. (29.08.2007)

Videl som veľké množstvo filmov o vraždiacich zvieratách, ktoré agresívne útočia na ľudí. Takže mám už skúsenosti aj so zabijáckymi krokodýlmi. V prevažnej väčšine to boli americké, béčkové, nízkorozpočtové snímky. Môžem kľudne napísať, že to boli takmer všetko braky, ktoré to ledva vytiahli na jednu hviezdičku. Teraz som si však pozrel krokodýla zabijaka (Killer Crocodile), ktorý je súčasťou klasickej horrorovej talianskej školy z konca osemdesiatych rokov minulého storočia. Je to lacné béčko, ale poviem vám pravdu, že mi táto stará talianska pizzovina chutnala omnoho viacej ako novodobý digitálny americký popcorn. ** (28.04.2021)