Avantgardou okouzlenou, poetický realismus předjímající mozaiku (z) Paříže, první z řady městských symfonií (následoval Berlín: Symfonie velkoměsta, Muž s kinoaparátem, À propos de Nice), natočil brazilský režisér Alberto Cavalcanti v době, kdy film získával své sebe-vědomí. Jen hodiny nepůsobí tak uceleně jako Ruttmanův nebo Vertovovův příspěvek do „žánru“ (navzdory kruhové struktuře), zato velmi nápaditě, někdy dokonce vtipně využívají juxtapozice a svébytnosti filmového média.(4.12.2010)