poster

Tetro

  • USA

    Tetro

  • Velká Británie

    Tetro

Drama

USA / Argentina / Španělsko / Itálie, 2009, 127 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • blackrain
    **

    Bohužel si nemůžu pomoct. Na mě to celé působilo velice zvláštním dojmem. Rozhodně nejde o film, který je určen pro každého diváka. Je to takové těžko stravitelné. Myslela jsem, že se filmem nedokážu vůbec prokousat, ale zajímalo mě, jak je to s Tetrovou rodinou. Tetro mi silně připomínal Quentina Tarantina.(10.7.2012)

  • PinokKio
    ***

    Coppolova výprava do světa klubového filmu. Už dopředu jsem tušil, že to bude dějově zašmodrchané, protože to je přesně parketa pro podivína Vincenta Galla. Tetro je taková příjemná černobílá jednohubka, na kterou už si ale za pár dní nejspíš ani nevzpomenu ..(26.8.2013)

  • Skip
    ***

    V tomto většinou černobílém filmu byla velmi dobrá kamera, to jsem si mockrát hodně lebedil. Herci nehrají špatně, ale samotný příběh jen takový nijaký, ne moc zajímavý, což je škoda, protože to se pak dostavuje pocit jisté rozvleklosti. Ale určitě stojí za to, podívat se na něj, protože je to alepsoň po formální stránce dobré.(11.3.2012)

  • Sobis87
    *****

    S Tetrem Francis Ford Coppola dále rozvíjí nový směr ve své tvorbě nastolený rozporuplně přijatým (avšak fascinujícím) snímkem Youth Without Youth, stále více se odpoutává od mainstreamu a navzdory vysokému věku ke svým autorským počinům přistupuje jakožto mladý nadšenec toužící po stylistických a formálních experimentech a vyzývavém ohýbání představ o adekvátním filmovém tvaru. Tento „filmový spratek“ mladé generace filmařů 70. let může být díky oběma výše jmenovaným filmům konečně považován za opravdového auteura, jehož odhodlání sejít ze zažité cesty a vzdát se osvědčených postupů s rizikem odmítavého přístupu běžného diváka mi připomíná práci filmařů francouzské nové vlny 60. let v čele s Jeanem-Lucem Godardem. On má Tetro celkově velmi blízko k francouzské nové vlně, a to nejen z hlediska nepřátelství vůči konvencím. Sama titulní postava je velmi vzdálená představám klasického konzervativce, charaktery a vztahy jsou centrem vyprávění a místo trojaktového rozvržení je příběh spíše episodický – místo kauzality očekávejte nahodilost v duchu italského neorealismu. _____ Pokud chcete porušovat pravidla a bořit konvence, musíte je nejdříve dobře znát a jestliže filmaři jako Godard, Truffaut, Rohmer nebo Rivette pěstovali své intelektuálské kvality v oblasti filmu jakožto filmoví kritici a teoretici (časopis Cahiers du cinéma), Coppola byl vržen přímo do víru formujícího se nového Hollywoodu, kde tvořil žánrové snímky a osvojoval si filmový klasicismus. Nyní ve věku jednasedmdesáti let se Coppola úplně neříká klasického stylu, ale jako tvůrce-veterán ho transformuje, deformuje a různě ohýbá. Z jeho práce lze poznat, jak si je jist filmovým médiem a o to více pak může zajít do krajnosti ve svém experimentování, aniž by se výsledné dílo roztříštilo ve změť nesourodých výjevů. Z formálního hlediska lze u Tetra zpozorovat některé prvky totožné s Coppolovými Dravými rybami (taktéž autorská záležitost) – především pak důraz na fotogenii jednotlivých záběrů snímaných na černobílý materiál, přičemž zde Coppola s kameramanem Mihailem Malaimarem inklinují k představě o fotografii do let 80. – fotogenie je chápána jakožto umění mizanscény, pečlivého komponování a přesného svícení, které mé blíže k realismu než ke stylotvornému užití. Jestliže se ve dravých rybách objevovaly některé předměty v barevné podobě (zlaté rybky v akváriu), Tetro obsahuje scény, které jsou kompletně barevné a dokonce mají i jiný formát – 4:3 – jedná se o scény z minulosti (divák je z klasických filmů zvyklý na obrácený postup – přítomnost je snímána barevně, flashbacky pak černobíle). Tetro, ač nevšední, je vizuálně nádherný – stejně jako zmíněný film Youth Without Youth – a doufám, že bude Coppola s Malaimarem i nadále spolupracovat. ____ Tetro osciluje mezi groteskou a vážným dramatem, svět tohoto filmu obývají groteskní figurky i tragické postavy s problémy jak z antického dramatu a při této bipolárnosti jsem si okamžitě vzpomněl na neorealistickou klasicku Roberta Rosselliniho Řím, otevřené město. Doufám, že nízký divácký zájem (a nepochopení) u Tetra i Youth Without Youth Coppolu neodradí v dalším rozvíjení dosavadní tvorby, byla by to velká škoda, protože to jsou díla nadmíru zajímavá.(19.7.2010)

  • Marigold
    ***

    Dílo člověka, který ví, že dívat se do světla přímo může být smrtící. V kombinaci divadelnosti, archaičnosti, aluzí, freudiánských schémat a stylizace nachází Coppola kýžené narativní bezpečí, bezčasí, dokonalou kontrolu nad tím, co vypráví. Zvláštní a velmi bohatá kombinace mnoha inspirací (od černobílých klasik let 40., 50. až po almodovarovskou expresi) tak vyhlíží monumentálně a petrifikovaně, jako ony patagonské ledovce. Emoce se tu hýbou pomalu jako ledový masiv, studí, nezasáhnou, film se bezpečně kuklí do promyšlených drah a schematizovaných obrazů rodinného rozkladu i tvůrčích muk. Coppola opravdu natočil svůj testament - tady už není prostor na drásavost a experiment, jen na pohyb v bezpečně ohraničeném prostoru mistrovsky nasvícené a nasnímané scény, která je z velké části coppolovským soukromým divadlem. Tetro jen těžko zasáhne, ale rozhodně patří k pozoruhodným počinům pro pár vyvolených.(12.5.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace