Režie:
Věra JordánováScénář:
František PavlíčekKamera:
František NěmecHudba:
Vadim PetrovHrají:
Taťjana Medvecká, Jan Hrušínský, Dana Medřická, Věra Koktová, Eduard Cupák, Zdeněk Martínek, Vladimír Krška, Zdeněk Žák, Radovan Lukavský, Josef Kemr, František Vicena, Věra Bublíková (více)Obsahy(1)
Televizní film nás zavede do prostředí zdravotnické školy, odehrává se ke konci studií, tedy při praxi v nemocnici a při závěrečných zkouškách studentek. Hrdinkami jsou dívky různých povah, na jedné straně bezstarostná veselá Irena, na druhé straně Víťa, přímá a obětavá, s hlubokým smyslem pro zodpovědnost. Víťa s opravdovou láskou pečuje o dětské pacienty, prožívá drobné ústrky, musí se vyrovnávat s tím, že ji její třídní učitelka nemá ráda, ale i se vztahem k mladíkovi Vildovi, který je vážně nemocen... Televizní film vznikl podle scénáře Františka Pavlíčka, kterému v té době režim neumožnil publikovat, a proto je v titulcích uvedena scenáristka Bohumila Zelenková, pod jejímž jménem byla realizace jeho scénáře umožněna. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (52)
Skvela T.Medvecka. TV film "Až bude padat hvězda" z roku 1976, režírovaný Věrou Jordánovou, je adaptací dívčího románu "Dům u nemocnice", napsaného spisovatelkou Valjou Stýblovou na konci 50. let. Film sleduje příběh studentky zdravotní školy Víti, kterou ztvárnila Taťjana Medvecká. Příběh se odehrává v prostředí zdravotnické školy a zaměřuje se na zkušenosti studentek během jejich praxe v nemocnici a při závěrečných zkouškách. Vedle Taťjany Medvecké se ve filmu objevují i další významní českoslovenští herci jako Dana Medřická, Radovan Lukavský a Josef Kem. "Až bude padat hvězda" přináší příběh mladé ženy, která se snaží najít své místo ve světě a uspět ve své budoucí kariéře. Film je pravděpodobně charakterizován emocionální hloubkou a realistickým zobrazením života studentů zdravotnických oborů v tehdejším Československu. S takovým hereckým obsazením a silným příběhem je "Až bude padat hvězda" příkladem kvalitního československého televizního filmu sedmdesátých let. ()
Taťjaná Medvecká jako Víťa byla lidská a empatická a možná i trošku naivní, ale naprosto přesvědčivá. Takové osoby jako ona vždycky z kolektivu tak nějak vybočují. Na malou chvíli jsem měla pocit, že vidím samu sebe, ale nemám vystudovanou zdrávku. Radovan Lukavský při rozmluvách s Vi´tou pronášel moudrá a pravdivá slova. Daně Medřické ta nepříjemná vrchní sestra pěkně sedla. Celý ten příběh byl předvídatelný, ale to mi nevadilo. ()
Asi mi vadila až příliš prostá postava Víti. Potrpím si na nesobecké obětavé hrdiny, ale nesmějí být zbavení prostých lidských tužeb po obyčejných věcech - dobře se najíst, hezky vypadat nebo něco v tom smyslu. A dát radost z naplnění tohoto najevo. To se nevylučuje s tím prvním. Člověk podle mě naopak musí mít sám sebe trochu rád a sám sobě dopřát. Jak by mě měli mít rádi jiní, když se nemám rád sám. A Vilda by podle mě spíš než porozumění potřeboval pár výchovných záhlavců, aby se přestal nad vším ofrňovat a sám sebe litovat. Na druhou stranu mě odzbrojila scéna: "Jaká je vaše nejmilejší četba?" - "Pohádky Boženy Němcové." - "Děvenko, já si v nich čtu dodneška." Už proto nemůžu dát míň než čtyři. ()
Realitu tehdejší zdravotnické školy podle mojí mámy daleko líp zachycoval film My, ztracený holky. Tenhle film se sice měl odehrávat v 70. letech (viz ten americký přístroj), ale postavy se chovaly a mluvily, jako by byly z 50. let (což vlastně potvrzuje i zmínka o umístěnkách). Je to škoda... kdyby ten příběh zasadili do 50. let, tak to i celkem mohlo fungovat. Takhle je to jen nevěrohodný, laciný TV film. ()
proč se taková témata dnes netočí, a namísto toho nastoupily bezkonfliktní či pseudokonfliktní Růžovky? když pominu místy prkenné vedení herců a hodně studiové pojetí (celé to působí jako předskokan Nemocnice na kraji města), tak ten příběh má co říct. základem bude ale přece jen Valja Stýblová = Paní Spisovatelka ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize / Miroslav Pospíšil
Zajímavosti (1)
- Filmový debut Dany Vávrové. (M.B)
Reklama