Karamazovi

Miluji divadlo, obdivuji film. Pokud vyjdu z obou uvedených premis, dostalo se mi v případě Zelenkova theatre-filmu naprostého labúžení. Kdybych se měl zmínit o hereckých výkonech, spadla by mi brada a třesoucí se prsty by nenapsaly ani jedno smysluplné slovo. Tak proto zakončím tento svůj emocionální průjem lakonickým "Bravo!" a samozřejmě připojuji pro vás čtenáře mého komentáře neviditelný standing ovation. (25.07.2012)

Obrazově silná, herecky dobře vyvážená, scénáristicky lehce nadprůměrná, ale jinak absolutně zbytečná reklama na dejvické divadlo, jejíž největší vadou je nedostatek výraznějších vedlejších linek, kterých je v porovnání s ústřední zkouškou Dostojevského "pro mě nudné, leč skvěle odehrané" hry zatraceně málo. Méně keců a více životních trablů jednotlivých postav (s výjimkou lacině podstrčeného údržbáře) by Karamazovým v tomto případě bodlo víc než cokoliv jiného. (14.04.2008)

Na české poměry dosti odvážný film. Není nejšťastnější Karamazovi poměřovat s literární předlohou, neboť její kvality rozhodně nedosahuje ani neparafrázuje Dostojevského myšlenkovou rovinu tak dostatečně, aby byla divákovi neznalému největšího ruského "existencionalistu" přijatelně přiblížena, osvětlena, pře(d)ložena (to už ji možná lépe vystihuje Woody Allen v některých svých intelektuálních pastiších ;-)). Film je zajímavý z jiného hlediska: velice poutavá meta-vyprávěcí hra s divákem - příspěvek do početné skupiny uměleckých děl, které reflektují sami sebe. Velké množství zcizujících efektů, úniků, pastí na diváka, kliček a centrů. Celková podoba filmu je trochu neuspořádaná a mnoho zajímavých motivů nebo situací je zde pouze naznačeno, nedotaženo nebo ne zcela adekvátně využito. Karamazovi jako celek poukazují na svůj mnohem větší potenciál. Při jejich sledování jsem se nemohl ubránit pocitu, že by je Zelenka zvládl natočit o něco lépe. Delší stopáž filmu by rozhodně neuškodila (myslím, že i kdyby film trval tři hodiny, pořád by se bylo na co dívat). Jakási neučesanost a anarchie snímku působí velice svěže, ale vzbuzuje v divákovi pocit, že by chtěl víc (nebo alespoň ve mě, ať tady hloupě nedeklamuju za všechny). Přesto jsou Karamazovi natolik originální a oproti jiným tuzemským "hračkám" předvádí takovou vyspělost, že je třeba je patřičně ohodnotit. Jsem zvědavý, s čím přijde Zelenka příště, protože se zdá, že v předchozích filmech se pouze jaksi rozehříval (brousil svoje umělecké výrazivo) a nyní předvedl umný kotoul, aby dal všem na srozuměnou, že příště zvládne i salto mortale. (07.02.2009)

Při sledování filmu jsem nejednou přemýšlel nad tím, viděl-li jsem někdy lepší český snímek. Došel jsem k názoru, že za posledních pět let nikoliv. Líbilo se mi jednoduše všechno, tohle je konečně film, který má evropské, ne-li světové ambice. A napomáhá tomu hlavně divadelní zpracování tématu, které Češi umí. Spojení a prolínání několika příběhů a rovin bylo velmi podmanivé a nenechalo mě v klidu... Takhle naladěn jsem z kina dlouho nevyšel. Zajímovostí je, že se film tváří jako natáčený v polské Nové Huti, točilo se však v železárnách v Hrádku u Rokycan. HUDBA: Jan A.P. Kaczmarek - zaujala mne hned na začátku. Zde je jasně vidět, že Česko prostě nemá kvalitní skladatele filmové hudby, alespoň v orchestrální rovině. Kaczmarek to zvládl bravurně, a bude-li soundtrack, neváhám. (21.05.2008)

Vlastním Идиот od Dostojevského, řadu gigantických zápisků o tomto pisalovi z hodiny češtiny, ale chybělo mi to nejpodstatnější. Zážitek, který by umocnil všechnu tu genialitu... Zelenka přiběhl s nápadem, který se na první pohled zdál jako totální krok vedle. Kdo by šel do kina na film, který představuje vlastně totéž, co návštěva Dejvic a navíc je všechno natočený v santusáckém prostředí ocelárny? Všichni. Zelenka rozehrál monstrózní hru, která se nedá popsat. Šílený na tom všem je, že herci se nesnažili předbíhat v hereckých záležitostech jeden druhého. Jen tam tak stáli, ukázkově gestikulovali a artikulovali, nechávali se unášet myšlenkovými pochody svých postav a vy jediné, co jste mohli udělat pro jejich povzbuzení ega, bylo, že jste civěli s otevřenou hubou. Popravdě, to nebyla nijak zvlášť namáhavá práce, protože "huba dolů" se naskytla už při prvních mrazivých tónech páně Kaczmarka. Odbočky? Ano v některých situacích mě sraly, ovšem ten zážitek těžko něco překoná. 95% (17.01.2009)