Marley a já

Klasika z toho nekouká, ale pejskaři a citově labilní spoluobčané probrečí dobrý pakl kapesníků. I já uronil v citově vyděračském záběru slzičku (zabrat ty hluboké černé studánky byl fakt podraz), ale filmu by slušelo sestříhání o dobrých 20 minut, zmenšení počtu hluchých komediálních výstupů typu "pes běží, něco padá, běží Wilson a Aniston" a větší důraz na dramatickou rovinu. Témata manželské krize a dalších zákoutí normálního života mě bavily mnohem víc, než když se tvůrci snažili o další tuctovku s ťuťu čoklíkem na plakátu. (14.03.2009)

Bývá pravidlem, že ten, kdo se vždycky nejvíc kasá, že u romantických filmů ještě nikdy nebrečel, nakonec vystřídá nejvíce kapesníků. Já toto boží pravidlo fakt potvrzuju, protože kdybyste přišli dneska odpoledne k nám domů, našli byste tam puberťáka s takovým tím úsměvem, který naznačuje, že jsem king, ale od první ukáplý slzy mi zbývá jeden smutný štěněcí pohled do kamery, ale držím se sakra obstojně, takže musím vydržet seč mi síly stačí. Bylo to o fous, aby má reputace utrpěla, ale víte, že i kdyby se tak stalo, že by mi to ani tak nevadilo? Marley a já má obrovskou výhodu v tom, že je skutečný. Životní osudy, radosti, tragédie jsou vaše i moje, nejsou nucený a spolehlivě zaberou na každýho, byť sebevětšího cynika. Jenny v podání Jennifer Aniston (její zatím nejlepší filmová role), je perfektní ukázkou ženy, která se vzdala všeho pro rodinu, ale teď toho de facto lituje. Vyhroucený situace (obvzlášť v polovině filmu), jsou ukázkou toho, že se nic nesmí uspěchat a co se týče pořízení dětí, tak o to víc. Je to úžasný film, který mě popravdě hodně dostal. Teď jen nevím, jestli za to nemohou ty psí oči.... (06.06.2009)

Bohužel nemohu hodnotit více hvězdičkami, protože ty závěrečné ataky na srdíčka diváků a nejen těch nejmenších mi přišly hrozně prvoplánované a trošku vyčůrané. Kdo má doma psa tak dobře ví, že pes jednou zestárne a nebude tady navěky. Uznávám že tvůrci tyhle stárnoucí melancholické scény natočili velice vkusně a moc hezky s patřičným hudebním doprovodem. Jinak film působí jako komedie možná jen ze začátku a to ještě velice lehce. Snad by se film termínem komedie nemusel ani označovat. Salva smíchu mě tedy rozhodně nepotkala. Owen Wilson předvádí tu svou klasiku a na Jennifer Aniston se krásně kouká. Trošku mi to připomínalo dějově jak jde čas ve filmu Click: Život na dálkové ovládání s tím rozdílem že tady nenechávali tvůrci herce zestárnout. A tak ve scéně kdy Jennifer vleze do bazénu skýtá se nám obrázek na mega krásku na které se nepodepsaly ani tři děti a čtyřicítka na krku :) 60% (05.08.2009)

Rodinné drama, které mě docela příjemně překvapilo především proto, že jsem čekal něco úplně jiného. Není to zdaleka psí film, jak by se mohlo zdát, na prvním místě stojí vztah mezi postavami Owena Wilsona a Jennifer Aniston, přičemž ten pes tam je občas zbytečně moc zdůrazňovanej, ačkoliv je to pochopitelné, vzhledem k povaze předlohy filmu. Hlavně ze začátku je "Marley a já" docela solidní zábava, aby ne, štěňata jsou přece roztomilá, pak v zápletce nastává krize, když se ukáže, že Marley je asi nejhloupější pes na světě, pak se docela dlouho opakuje situace Marley něco rozkousal, a ve spoustě případů to skutečně funguje jako dobrá sranda, ale časem se to začíná nudit a opakovat, no a ke konci nastává hrozný tlak na city, protože, a myslím, že to není spoiler, starý Marley pochopitelně zemře... Nějakej člověk vedle mě dokonce uronil pár slz, ale já jsem starej cynik se srdcem z ledu, takže to se mnou nepohlo:P Owen Wilson je sympaťák jako vždy, Jennifer Aniston je také v pohodě. Režie je docela nápaditá, trochu horší je to se scénářem, nebo možná spíš námětem - příběh mě až tak moc nebavil, což je ale dáno tím, že je to natočené (zřejmě) dost věrně podle knihy, kterou napsal skutečný John Grogan (kterého představuje O. Wilson) a jehož život mi nepřišel moc zajímavý, ať už se psem, nebo bez něj a to řikám jako hrdý majitel psa. Prostě je to takovej trouba..:) Občas se tam moc zdůrazňovaly rodinné hodnoty a vedly nezáživné dialogy o víře v budoucnost a podobná patetická témata. Ano, vím, že je to rodinný film.. Jak už jsem jednou napsal, je to hlavně o těch lidech, méně už o psech, což ale považuju vlastně za klad. Dvě hodiny jen psích skopičin by únosně natočit asi nešly, ale ani takhle to není ideální a občas jsem se trochu nudil. Ne špatný, ale tuctový film, na který asi brzy zapomenu. 70% (06.03.2009)

Proč já pořád koukám na ty filmy o pejscích, když se téměř u každého z nich na konci rozbrečím jako dítě, kterému někdo rozbil jeho nejmilejší hračku? Nechápu to, asi za to může má láska ke zvířatům, obzvláště tedy k pejskům. Víte, ona je s pejskem opravdu sranda, když si ho pořídíte jako malé štěně, i když momentálně nemám doma nějak velkou rasu (vlastním fenku dlouhosrstého jezevčíka), tak stejně jsem si s ní užil své v jejích štěněcích letech, za všechny maléry zmíním například rozkousaný plakát nalepený na zdi. Takže o to raději jsem zasedl k tomuto filmu a těšil se na pohodovou rodinnou podívanou o jednom čerstvě sezdaném párečku a jejich trablech s nově pořízeným pejskem. A opravdu jsem se perfektně bavil, i když jsem se nesmál příliš nahlas, ale nenucený pohodový úsměv na mé tváři tento film udržoval téměř po celou dobu filmu. Ale pak přišla 90. minuta filmu a úsměv byl pryč. Dobrou náladu a úsměv vystřídal vodopád nekonečných slz a já si v tu dobu říkal, že je dobře, že jsem na tomto filmu nebyl v kině, protože bych asi rušil hodně lidí okolo sebe. V oné 90. minutě přišel totiž hlasitý a nekončící pláč a s vědomím blížícího se konce Marleyho života nabíraly mé slzy na intenzitě, a celých 20 minut až do konce filmu jsem jen a jen brečel a nestydím se to přiznat. Zároveň musím také dodat, že ještě žádný film mě nedonutil brečet 20 minut v kuse, něco takového jsem ještě nikdy nezažil a předpokládám že ani nikdy u filmu už nezažiju. Je mi jedno, nakolik byl ten závěr tlačením na divákovy city, já to prostě prožíval jako pravý pejskař, brečel jsem skoro stejně intenzivně jako když nám před třemi lety umřel náš milovaný pejsek. Zkrátka tohle je kvalitní film, na jehož konec jen tak nezapomenu, ale rád si budu ve své paměti připomínat všechny scénky s hlavním psím aktérem, které mi tento film nabídl. Tady není nad čím váhat, je to bez jakýchkoliv sebemenších pochyb za pět hvězd. (12.07.2010)