Max a maxipříšerky
-
Where the Wild Things Are
-
Max a Maxipríšerky
Dobrodružný / Drama / Rodinný / Fantasy
USA, 2009, 97 min
Režie:
Spike JonzeHudba:
Carter BurwellObsah
-
Adaptace dětské knihy Maurice Sendaka. Příběh vypráví o imaginárních dobrodružstvích malého chlapce Maxe, kterého za trest jeho matka pošle bez večeře do jeho pokoje. Max si v pokoji začne představovat záhadný les, ze kterého putuje do světa „Divých věcí“. ...a stane se jejich králem. (oficiální text distributora) -
Adaptácia detskej knihy Maurica Sendaka. Príbeh hovorí o imaginárnych dobrodružstvách mladého chlapca Maxa, ktorý sa jedného večera hral v kostýme vlka. Za trest je od matky poslaný do izby bez večere. V izbe si predstavivosťou vytvára záhadný les, z ktorého Max putuje do sveta Divých vecí... (mr.brown)
Komentáře uživatelů k filmu (195)
-
kOCOUR
Poněkud zvrhle nevýchovný příběh, který se mi přes všechny "objektivní" řemeslné kvality nedostal pod kůži takřka vůbec. Zhruba chápu, co chtěl autor říct a proč to říká přesně takhle, ale... je to prostě strašná nuda, co naplat :-). Je mi líto, ale poprvé jsme se s Jonzem dokonale minuli. 50%.(12.12.2009)
-
Isherwood
Chci si přečíst knížku, jelikož mě zajímá, jakým způsobem je vystavěno její vyprávění a hlavně o čem! Filmová verze je totiž uřvaná směs ničeho o nasíracím spratkovi, který by zasloužil dva výchovné hned zkraje stopáže. Nad (ne)dějem si hlavu raději nelámat a konečnou míru na stupnici s nápisem ‚weird‘ radši nehledat.(29.7.2010)
-
Renton
Scénář: Spike Jonze, Dave Eggers .. Osamocený chlapec (nejlepší jsou scény jeho hraní si odehrají se hned v úvodu snímku) naštve matku, zdrhne na ostrov maxipříšer a po pár divných dobrodružstvích se zase vrátí domů, maminka je šťastná a tím to končí. Divočina je děsná nuda, především. Dítěti, jako pohádka, moc nedá. Spíše vezme. Ani Spike Jonze, přes obvyklou důraznost na vypiplanou vizuální stránku, moc neboduje. Hudební doprovod Karen O je fajn, poslouchal jsem ho několikrát už před filmem a jistě se k jeho částem, narozdíl od filmu, ještě někdy vrátím.(20.12.2009)
-
larelay
Zaciatok skvely, stred pokrivkava a koniec je uzasny... James Gandolfini ako cholericky a vecne nasrdeny Carol bol famozny (mimochodom, nepredstavovali ste si Tonyho Soprana? :D Ja neustale...) Musim ale povedat, ze tento film vo mne vyvolaval istu chvilu nutkanie to vypnut a nedopozerat, ale potom prisla posledna pol hodinka a ja som si naplno vychutnavala pribeh... A ten zaver... Odchod Maxa, dobehnutie Carol a pohlad KW bol na nezaplatenie... A ta hudba? Nieco skvele... Noha mi neustale dupkala do rytmu chytlavych pesniciek.(16.12.2009)
-
Marigold
Ten spratek měl po pěti minutách dostat maxinaprdel a zaracha, protože pak bych nemusel film po půl hodině zcela otrávený tím věčným retardovaným hýkáním a ječením film vypínat a vztekle mazat.(13.9.2010)
-
T2
║Rozpočet $100miliónov║Tržby USA $77,233,467║Tržby Celosvetovo $99,991,769▐ Tržby za predaj DVD v USA $26,053,071 //počet predaných kusov 1,425,727║ Citeľne tomu chýba ľahkosť a viac otvorenejší príbeh k divákovi, dej je strašne pasívni, dohromady nič neriešiaci, je samozrejme podaní dosť civilne ale človek si chce aj film užiť a nie len sledovať citové tápanie mladého chlapca a príšeriek. Zas na druhú stranu všetko ostatné je zas spravené k úžasu, teda čo sa týka technickej stránky, či už sprievodná hudba, vizuál a samotné masky. /40%/ ...veru po príjemnom trailery som čakal viac(20.1.2010)
-
TheMaker
Ten kluk mi dost připomínal mne, takže mi s totožnění s hl. postavou nedělalo vůbec žádný problém, jako asi některým. V dětství jsme se skoro všichni cítili někdy osamělí s pocitem, že nám nikdo nerozumí, hlavně v přítomnosti dospělých s abcencí jediného vrstevníka. Někteří (já) se tak možná cítíme i dodnes, to ale asi znamená jediné, že bychom se měli už konečně probudit a zavčas si uvědomit, co od života očekáváme, měli bychom si stanovit nějaký cíl a hlavně za ním jít. Možná bych se měl už konečně podle toho řídit a ne být jen pořád zavřený doma a čumět čtyřiadvacet hodin na CSFD.(7.1.2010)
-
DaViD´82
Věrnější adaptací předlohy je pohříchu již trailer k filmu. Náladou i rozsahem. Ovšem chápu, že právě (ne)rozsah Sendakovy předlohy je při pokusu o celovečerní adaptaci značně limitující handicap.(22.4.2010)
-
Bluntman
Freude, Freude, vždycky na tě dojde... Knižní předloha Maurice Sendaka je, zjednodušeně řečeno, o tom, že "děti jsou děti" (a tak zlobí, ale jejich rodiče jim to odpustí); upoutávka na filmovou verzi slibovala oslavu dětské hravosti a fantazie, příjemný regres především pro melancholické diváky. Výsledná filmová verze ale není o neposedném dovádění a neoslavuje fantazii, nýbrž divočení slouží k socializaci hlavního hrdiny (jeho dospívání, odpoutání se od matky a závislosti na ní, zbavení se oidipovského komplexu) a dětská představivost není oslavována, ale ukázána jako únik před skutečným světem, s kterým je třeba se vyrovnat. Spíš než o adaptaci populární knížky pro děti a film pro celou rodinu se jedná o další autorský film Spikea Jonze, který se po V KŮŽI JOHNA MALKOVICHE a ADAPTACI opětovně vydává do mysli ústředního představitele, s nímž není snadné se pro jeho charakterové vlastnosti identifikovat, a v závěru si drze dovolí inscenovat scénu tak, že podvrátí smysl předtím viděného, resp. umožňuje vícero výkladů. (Jsou tradiční rodinné hodnoty potvrzeny, když neuslyšíme "povinný" dialog ve stylu omluva-odpuštění-porozumění? A pokud jsou potvrzeny, dospěl Max, jak postupně ukazovala předchozí hodina a půl?) Proč ale pořád po umění chtít, abychom se klasicky identifikovali s postavou (když je vykreslena tak, že to slouží ústřednímu tématu dospívání a chová se jako každý, i když hyperaktivnější kluk toho věku), předkládané bylo snadno čitelné a u filmu tvářícího se, že je pro celou rodinu, aby obsahoval výchovné poselství? 10/10 P.S. Soundtrack Karen O. a Cartera Burwella je výborný i na samostatný poslech, ale jinak neoddělitelný od filmu, kde jednotlivé skladby slouží k vyjádření pocitů hlavního hrdiny a rytmizaci dění. P.P.S. Docela by mě zajímalo, na základě čeho si ostatní odvozují, že byl Max sobecký a rozmezlený spratek. WTWTA ho naopak ukazuje jako osamělého kluka, kterému matka nevěnuje dostatek pozornosti, sestra je ve věku, kdy má na starost jiné věci než svého mladšího bráchu a navíc mu chybí silná otcovská figura, s jejíž absencí se během celé stopáže vyrovnává. Na rozdíl od knihy, ve které Max nemá motivaci, snímek ukazuje, proč se chová tak, jak se chová.(28.12.2009)
-
Subjektiv
I po Maxovi a maxipříšerkách u mě Spinke Jonze zůstává jedním z těch amerických režisérů, o kterých se nebojím napsat: "Ti mají ale úžasné nápady (ač jde o adaptaci)." Jeho nejnovější film, bez zbytečné idealizace, bez zbytečné démonizace, vypráví o dětech, jaké jsou - mají své potřeby, chyby, kladné stránky... některé obecně lidské, jiné specificky dětské. Maxův výlet do fantazijního světa, v němž žijí maxipříšerky stavím nad "útěkářskou" Terabithii či Jacksonovic Nebeská stvoření. Ony totiž maxipříšerky nejsou oslavou dětské imaginativnosti jako spíše odrazem Maxova života a povahy, zejména ve vztahu k jeho rodině. Hoch je postaven do zvláštní situace: jako "král" se stává hlavou podivného "kmene" - s trochou zjednodušení matkou, sestrou i otcem mnoha "Maxů". Není divu, že jako pouhý chlapec na tuhle roli nemá... Jelikož maxipříšerky nejsou tak docela lidé, není pro ně problém pronášet věty, které bychom člověku nevěřili, ale které zároveň velmi trefně sdělují všeliké postřehy či myšlenky. Tohle zrcadélko má prostě pod čepicí. Jen se bojím, že výsledek je pro děti příliš alegorický. Dospělý, nemá-li problém nahlížet pod povrch, to může zkusit. BTW - Jeden z mála filmů, který si mohl dovolit skončit větou: "I love you, mom," aniž bych ho za to poplival. Skončil ale moudřeji.(12.3.2010)
-
KarelR
Hezké písničky, ještě hezčí "maxipříšerky"... a to jsou zhruba všechna pozitiva. Pokud vás dětský film zažene do kouta a donutí přemýšlet o tom, jaktože je v něm malý klučina nezranitelný, nebojí se rozpoutat nebezpečnou bitvu, dobrovolně žije v lese a nemá potřebu se ani najíst, něco je prostě špatně. Tady jde především o to, že se většinu času nic moc neděje a zábavnou "pocitovku" se z toho Jonzemu vykřesat nepovedlo. Nezapomenutelní jsou akorát Bob a Terry, protože... WTF? [Londýn](16.12.2009)
-
B!shop
No nevim, jesli je zrovna nejlepsi napad natocit film o tom, jak se malej kluk chova jak naprostej kreten a utece na ostrov plnej divnejch potvor, ktery se taky chovaj jak kreteni a pak spolu hodinu pobihaj po lesich. Ale budiz no, jista originalita se tomu uprit neda. Problem je, komu to je vlastne urceny, jako detska pohadka moc depkoidni, jako fantasy zas moc infantilni. Proste nechapu, co tim chtel Jonze rict, obzvlast, kdyz se nekona zadna pointa. Takle proste hodinu a pul sledujem naprosto prisernyho malyho srace, kteryho jsem mel chut co minutu nakopat do drzky, jak pobiha s urvanejma a kretensky se chovajicima potvorama, co vypadaj jak velky, tlusty, zmutovany plysaci. Tady se fakt nic jinyho nedeje, ale je s podivem, ze tomu Jonze dokazal dat docela sviznej styl a urcitou atmosferu, misty to pusobi docela depresivne a hlavne tu je misty sice infantilni, ale paradni hudba, takze to ty 3* nakonec da.(5.2.2010)
-
Jossie
To bylo tak zvláštní, tak jiné, ten Maxův svět obrovských příšerek byl neuvěřitelně zajímavý a písničky mi zněly v hlavě ještě dlouho poté. Nebýt obyčejného světa venku, dala bych tomu filmu nejvyšší hodnocení a ani chvilku bych se nerozmýšlela.(18.2.2010)
-
CheGuevara
S láskou, upřímností a porozuměním, Váš Maurice Sendak a Spike Jonze.(19.12.2009)
-
Flipper
Je zarážajúce vidieť takéto nadšené komentáre, no mne išlo hlavu rozhodiť. To, že deieťa je krutý a sebecký tvor, ako povedal akýsi známy psychoanalitik sa tu stokrát potvrdilo. Max, rozmaznaný chlapec z veľkou fantáziou (hociktorý detský psychológ by mu diagnostikoval ADHD - hyperaktivitu), zo svojej vlastnej samoľúbosti a pýchy uhryzne vlastnú matku, ktorá sa snaží byť šťastná a vyrovnať sa s tým, že žije bez manžela. Potom nastáva rozbor jeho chorej fantázie. 1 fáza je zlosť, kde sa snaží rozbíjať domy maxipríšeriek a z vlastnej pýchy sa vymenuje za kráľa, aby bol zase stredom vesmíru. Potom prichádza kompenzácia matky a to vo forme všeliakých čudných hier. Od robenia dier do stromov, cez ďalšie ničenie (ekelógovia museli plakať) až po hru kde sa ohadzujú hlinnými guľami. Pritom za hrozivého smiechu triafa kozu do hlavy... do chrbta. Vtedy by som momente vyletel so svojim dieťaťom z kina. Zápletka, udobrovačky a všetko okolo toho infantilné, psychologický miš-maš prvej úrovne, až ma s toho bolela hlava. Potom príde Maxík domov a ani nepovie mame prepáč. Toto je fantázia, ktorú chcem aby moje dieťa zažilo? (je to pre deti preboha!). Aký dopad to musí mať na detskú psychiku ani nebudem rozoberať. Ekologicky neprípustné, psychicky zvrátené, filozoficky nulové zo žiadnym ďalším odkazom. Jednoducho choré. Knižná predloha je zastaralá a možno v nej išlo iba o to mať príšerky, (ktorých sa deti báli) ako kamarátov, no na ostatok sa oblúkom zabudlo. Úplne mi je veľmi, veľmi smutno... a to mam fantáziu rád.(20.12.2009)
-
Psema
Poučení se dá servírovat i jinak než jen načančanou nudou... ještě že "příšerky", soundtrack a závěr dokáží jakž takž chytit za srdce.(26.3.2010)
-
genetique
Spike Jonze si u mňa napravil reputáciu a po mojom vlažnom prijatí filmu 'Adaptation.' opäť prichádza s filmom, ktorého príbeh je nepredvídateľný ako aprílové počasie. Toto prirovnanie by mohlo byť už akousi nálepkou jeho filmov, pretože klišé alebo rutina sa v jeho pracovných výtvoroch nachádzajú len v minimálnom množstve. Už z promo fotiek bolo cítiť veľké neznámo, do ktorého diváka dostáva príbeh hneď zo začiatku a vlastne pokračuje až do samého záveru. Tento rodinný film je však určený takmer výhradne pre dospelé publikum s momentálnym apetítom po clivom a melancholickom príbehu. A takisto ako Forman vo svojom film 'Taking Off' použil scénu, v ktorej sa Spolok rodičov túlavých detí snaží pochopiť svoje deti tým, že si všetci zapália marišku, tak takisto by som ja použil tento film pre všetkých rodičov, ktorí už zabudli čo je to neohraničenosť detskej fantázie. Ukážka detskej predstavivosti má krásny vizuál, hudba ma až tak neoslovila, ale v záverečnej scéne vybalila Karen O. neskutočný ciťák a slze som sa neubránil. 80%.(17.2.2010)
-
Hellboy
(Spoiler) Knížku Tam, kde žijí divočiny znám od dětství a mám ji dost rád. Na hraný film jsem se těšil, fotky slibovaly krásnou podívanou a proti všem předpokladům jsem věřil, že námět půjde nějakým způsobem roztáhnout z cca 20 vět na celovečerní film. Šlo to. Ale ne způsobem, jaký by odpovídal duchu předlohy. Zatímco pilířem knihy je poznání faktu, že dítě má v sobě nespoutanou fantazii a zároveň vnitřní běsy - divočiny, nad kterými lze zvítězit, ovládnout je (se) a stát se jejich králem - získat sebekontrolu, ve filmu je zápletka dovedena do roviny, kdy je význam příběhu otočen v podstatě o 180°, protože Max se sice stane králem, ale Divočiny ho prokouknou, neustále se hádají, na což není pěkný pohled, Max je nedokáže zvládnout a v podstatě prchá. Knihu jsem si hrozně užil, měl jsem z ní dobrou náladu, byl to téměř veselý příběh. Film je oproti tomu vlastně dost depresivní. Těžko se na něj kouká. Význam předlohy se vytratil. Jestliže chtěl Spike Jonze zdůraznit, že se Max potřeboval od svých dětinských fantazií oprostit a konečně dospět, tak to mohl znázornit nějakou zábavnější cestou. Film je totiž v některých momentech vyloženě nudný.(10.8.2010)
-
arachneuss
Duše dítěte v každém z nás, vydestilována do sta minut bezchybné filmařiny.(14.1.2010)
-
Darren
Těsně jen za tři, především za scény z reálného světa. Jak se děj přesune na ostrov s příšerkami, tak jsem byl vtáhnut a okouzlen. 7/10 a za technickou stránku klidně za 5*.(18.4.2010)
