Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Klobouček
    ****

    Kuličky jsou povídkovým filmem. Všechny povídky propojuje téma kruté manipulace žen s muži, které u mužů vede k podřízenosti, znechucení, vzdání se ideálů a nakonec i předčasné smrti. Jednotlivé povídky nemají stejnou délku, styl a tempo vyprávění, kameru a svícení, dokonce ani nevypadají, že jsou natočeny stejným režisérem. To překvapivě není na škodu, agresivní střih a nejednoznačný styl udržuje divákovu pozornost. Snímek se nese na vlně lehké ironizace všeho, takže nemusíte chodit do kina s kapesníkem a určitě se i několikrát zasmějete. Když budete sledovat jednotlivé povídky, můžete být uhranutí syrovostí vyprávění a pravdivými postřehy, stejně jako rozhořčení sděleními, se kterými budete bytostně nesouhlasit. Nikdy se však nebudete nudit. Povídka SVATBA ***** je kraťounká, otevírá celý film a dává tušit, že budeme svědky krutých událostí, ale taky se pořádně zasmějeme. V povídce hrají výhradně nejmenší děti a jejich výkony tomu VELMI odpovídají. To ovšem dává filmu punkový nádech, kterému pak divák může leccos odpustit. Myslím, že to i pomůže k přečkání rozpačitého rozjezdu další povídky MAMINČIN ANDÍLEK ***, kde se po prvních deseti minutách stále není čeho chytit, ač povídka vypadá zajímavě. Herecké výkony jsou zde přinejmenším podivné a prostředí školy neuvěřitelně bizardní (snad to měl být záměr, ale mně to nesedlo). Všechno ovšem napravují skvělé scény z technopárty s jedním výtečným kamerovým nápadem a v závěru i s pěkným jeřábem. Pointa povídky pro mně ovšem nebyla příliš silná, takže její klady vidím spíše v zachycení atmosféry současného dospívání teenagerů z nefunkčních rodin. Doufám, že rodiče, kteří film uvidí se začnou více zajímat o to, proč e jejich dcerka vrací večer domů s rozmazaným make-upem. MRAVNÍ IMPERATIV *** je povídka, která sklidila v sále největší ohlas takřka nepřetržitého smíchu, pro mě ale vypadávala z celkového konceptu filmu, právě svou nerealističností. Znám prostředí, o kterém se v povídce vypráví a takhle to tam zkrátka nefunguje. Ovšem pro každého který má chuť si rýpnout do katolické církve bude tato povídka určitě za ******, protože musím objektivně přiznat, že vtip má (když se dělá legrace z hloupých policistů, taky to funguje vždycky) a režijní postřehy, ať jsou silně nadsazené realitě, jsou umně vyprávěné. I kamera je v této povídce velmi solidní. POMALU, ALE SLÁBNU **** je velmi citlivě natočená povídka bez silné pointy a s velmi televizním svícením, ale titulní role starého pána je dokonale vybraná, takže se to celé v podstatě veze na něm. Povídka je kraťoučká, má jasné vyprávění, očekávatelný konec, což opět překvapivě není na škodu, protože pomáhá brzdit rychle rozjetý film, aby divák při závěrečných titulkách neměl pocit, že mu ještě něco schází. Celkově bych doporučil na tento film zajít do kina, protože to je zase něco zcela jiného, nového a doufám, že v blízké době bude vznikat větší množství povídkových filmů.(30.4.2008)

  • A_FISH
    ****

    zajímavý dokument ...(8.1.2011)

  • lena60
    *****

    Zlinfest 2008: Na film jsem šla s velkým očekáváním. Zajímalo mě především, proč jsou jeho hodnocení tolik rozporuplná. Já jako žena dávám jednoznačně plný počet, protože u nás dlouho nebyl natočený film tolik originální a zajímavý. Nabízí nám totiž pohled na svět očima ženy - režisérky. Delegace(převážně mužská), která uváděla KULIČKY na zlínském festivalu, varovala všechny muže v sále, že se mají bát. Ženy jsou prý mrchy, které s muži nemilosrdně manipulují. Mně ty ženské (některé) zase tolik zlé nepřipadaly. Přinejmenším mě potěšilo rozuzlení povídky Mravní imperativ. Povídka Svatba je nejkratší, ale nesmírně zábavně zakončená. Ta scéna mi z hlavy jen tak nezmizí, stejně jako úsměv na tváři, když si vzpomenu...No ale ta bába v poslední povídce Pomalu, ale stárnu, ta je příšerná, to souhlasím.(3.6.2008)

  • Radek99
    ***

    Velmi neotřelý a ve výsledku hodně slibný hraný debut dokumentaristky a scénáristky Olgy Dabrowské. Píši ve výsledku, jelikož fragmentárně jsou některé části dosti problematické. Film tvoří 4 filmové povídky, které vytvářejí rámec kvarteta metafory životního běhu ,,dětství - mládí - zralý věk - stáří". První minipovídka SVATBA (dětství) vytváří zajímavě pojatou expozici k filmu - svatba dětí předškolního věku je tak krásně nevinná, avšak coby forma hry, při níž dítě poznává pravidla fungování společnosti a světa, je více než symbolická... Všechny ostatní povídky vlastně jen kopírují základní model stanovený v této povídce. Další povídkou je MAMINČIN ANDÍLEK (mládí), což je nejslabší fragment snímku. Když pominu samotný příběh a mně naprosto cizí svět hlavních hrdinek (je mi ale jasné, že vykreslen je autenticky), tahle povídka je dost schématická, předem předvídatelná a ve výsledku hodně nudná... Taneční a hudební pasáže (možná snaha vytvořit českou obdobu děl typu Acid House) jsou hluché a v kombinaci s nekvalitní digitální kamerou i vcelku kontraproduktivní...avizované klipovosti se nepodařilo dosáhnout a tak tyhle pasáže působí trochu jako dějová vata... Nejlepší povídkou je MRAVNÍ IMPERATIV (zralý věk), příběh neobyčejně silný a neotřelý, je vlastně škoda, že nedostal formát samostatného celovečerního filmu. Příběh hledajícího katolického faráře, uvízlého svou archaickou sounáležitostí s prvky ortodoxního křesťanského světonázoru v osidlech spěchajícího moderního světa, který mu jako připomenutí se postaví do cesty (či spíše položí do lože) atraktivní ženu, je hlubokým zamyšlením se nad podobou moderního křesťanského způsobu života, ale vlastně i nad smyslem lidského bytí. Žena manipulátorka sice hravě svede katolického faráře, což lze interpretovat i jako lacinou satiru, ale především řeší svou nenaplňující lidskou existenci. Hlavně tuhle povídku ale sráží nepřesvědčivé herecké výkony, jimiž někteří herci a herečky (hrající členy katolické komunity okolo tamní fary) odkazují spíše někam k amatérskému divadlu, než k původní dramatické filmové tvorbě. Závěrečná povídka POMALU, ALE STÁRNU (stáří) je přes svůj nevelký rozsah tím lepším v tomto povídkovém filmu. Všechny povídky spojuje leitmotiv ženské manipulace s muži, vždy svými vrstevníky, což je u ženy scénáristky a režisérky zajímavá sebereflexe. Režisérka Olga Dabrowská se tedy vydala nelehkou cestou feminího filmového pohledu na svět, čímž vykročila ve stopách Věry Chytilové spíše k břehům artového filmu, filmu tázajícího se, hledajícího, provokujícího... Uvidíme, jak bude vypadat její druhý krok...(10.5.2008)

  • Smok
    **

    Kuličky sú ako tehotenstvo po znásilnení. Nikto sa z neho nijak extra neteší, ale nakoniec si človek na jeho výsledok už tak nejak zvykne a časom možno aj obľúbi. U mňa ešte chýba ten čas...(24.1.2011)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace