4 měsíce, 3 týdny a 2 dny

Mně to předvádění totalitní reality přišlo natolik vypočítavě zkonstruované, pokud šlo o to, na jak citově vyděračský příběh to napasovat, jaké kulisy, ingredience, doktríny, stereotypy a lapení něžné mladé lidské duše v nich zhuštěně a hlavně zploštěle předvést, že drsné "kouzlo" totalitní reality se příliš často hroutilo pod náporem nevěrohodnosti, povrchnosti a sčítajících se vnitřních logických diskrepancí, až šlo do kytek úplně... *** Z žižkovského kina jsem odcházela tak otrávená a zklamaná, že mě to nepustilo celou cestu tramvají a pak nočním vlakem až do Olomouce, a ještě po téměř deseti letech si ty pocity vzteku vybavuju v plné síle, kdykoli užasle narazím na nová kladná hodnocení. *** Pro mě tenhle film představuje ukázkový příklad prvoplánové duševní fušeřiny, trivializace, schematizace a mrzačení témat, která zasluhují mnohem jemnější, vrstevnatější a poctivější zpracování, protože podobná vyděračská klišé jim uberou přesně tu hloubku, v níž by se jejich hrůznost teprve vyjevila v plném rozsahu. *~~ (24.05.2016)

Chtěla bych mít kamarádku, jako je Otilia, ale určitě bych nechtěla mít za kamarádku Gabitu a možná jsem já víc sobecká nebo byla Otilia až moc hodná a obětavá, ale to co ona udělala pro tu nemožnou holku, to bych já neudělala. Skvěle natočený film, působivý, věcná atmosféra komunistického města se všemi úplatky, nedostatky a podpultovým zbožím a v něm si jedna bláznivá holka chce dát udělat potrat. Ze scény, kdy Otilia bloudí nočním městem, mě úplně mrazilo v zádech. (04.10.2007)

Potrat je hnusná a špinavá záležitost. A to nás přesně nechá pocítit tenhle film situovaný do bezútěšné doby a studeně šedého města. Drsné zobrazení toho, co všechno může takovýto zákrok obnášet. Syrový zážitek, který působí naprosto autenticky. Tedy poklona všem od režiséra až po herce, tedy hlavně herečky. (16.10.2010)

Prostřednictvím dlouhých, většinou statických záběrů s pečlivou kompozicí aktérů i dalších prvků mizanscény dovádí Mungiu k dokonalosti onen minimalismus, jenž je pro rumunskou novou vlnu tak typický. Příběhy tamějších filmařů si většinou vystačí s drobnou epizodou v životě zaměnitelných lidí, která se navíc odehrává tak, jak by to i ve skutečnosti dávalo smysl. Díky této neokázalosti a nejednou i záměrnému odpírání katarze se daří vytvářet hutnou atmosféru, kterou našim jihovýchodním kolegům můžeme jen závidět. Ve středu takové struktury však stojí promyšlený scénář, pomocí množství všedních detailů trefně vystihující svou dobu i myšlenkové podhoubí. Více zde. (22.05.2021)

Syrové, chladné, kruté, hořké, depresivní. To jsou přívlastky, kterými bych zhodnotil toto výborné rumunské drama a nejspíš bych přidal také autenticitu a opravdovost (i kamera tomu odpovídá), protože tvůrci filmu rozhodně nic nezkrášlovali. Sice je nosnou dějovou linkou vše kolem interrupce, ale jinak jde ve 4 měsících hlavně o přátelství, v tomto případě o tom, co je schopná udělat kamarádka pro druhou, ikdyž její úsilí není nijak doceněno (spíše naopak) a sama tím velmi riskuje. Závěrečný pohled do kamery je dost výmluvný, lépe to snad ani ukončit nešlo. A právě za konec, hlavní myšlenku filmu a za nestříhanou scénu s oslavou, hodnotím slabším, leč plným počtem (navíc bych neměl zapomenout na originalitu snímku). Smutné, opravdu smutné... (23.05.2010)