4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
-
4 luni, 3 săptămâni și 2 zile
-
4 mesiace, 3 týždne a 2 dni
-
4 Months, 3 Weeks and 2 Days
Drama
Rumunsko, 2007, 113 min
Režie:
Cristian MungiuObsah
-
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování. (oficiální text distributora) -
Jako většina filmů rumunské nové vlny nabízejí 4, 3, 2 kromě elementárního politického či sociologického čtení i interpretace psychologické a filozofické. Tento potratový thriller není jen svědectvím o všepronikající korupci, šedivosti, nevlídnosti a únavě za reálného socialismu, ale i dramatem o slabosti a síle. Sledujeme dvě přítelkyně, z nichž nezodpovědná Gábina si nárokuje právo na slabost, zbabělost, omyl a lež. Otilia si neumí představit jiný postoj, než že odpustí a pomůže. Morálně chabý jedinec tak sobecky zdevastuje svého bližního, který ho po všech stránkách převyšuje. Je to nadčasové téma, stejně jako věčná existence chlapíků jako je pan Bebe.
Z původního námětu o dvou kamarádkách, inspirovaného pravdivým příběhem, se těžiště přesunulo k hrdince jediné, jíž je Otilia. Režisér spolu s kameramanem zvolili metodu sekvenčních záběrů na cinemascopickém formátu, aby si publikum neuvědomovalo přítomnost vypravěčského subjektu a mělo bezprostřední kontakt s pocity postav. Rozhodli se nepoužívat umělé prostředky k zesilování emocí, žádnou hudbu, detailní záběry ani střihovou segmentaci. Rytmus díla je určen výhradně pohybem postav na plátně.
Interrupce byly v Rumunsku od roku 1966 zakázány a na následky nelegálních zákroků zemřely tisíce žen. Již v roce 1975 se tématem pokoutních potratů zabýval film Andreie Blaiera Pohlednice s vlčími máky (Ilustrate cu flori de câmp, 1975). Vznikl sice na ideologickou objednávku, ale přinesl drsné svědectví; v kinech ho tehdy navštívily více než dva milióny lidí.
Kvůli akutnímu deficitu funkčních biografů si Mungiu po vítězství v Cannes najal německé putovní kino, které s filmem cestovalo po patnácti rumunských městech a promítalo jej v zaprášených sálech kulturních domů. Snímku tak přibylo 17 584 diváků a režisér Sorin Avram o tomto turné natočil středometrážní dokument 1 luna cu 432 (Měsíc s 432, 2007). Celková návštěvnost dosáhla devadesáti tisíc diváků. O dva roky později dokončil Mungiu komedii Vzpomínky na zlatý věk (Amintiri di epoca de aur, 2009): dvoudílný snímek složený z šesti povídek inspirovaných urbánními legendami. Režijně se na tomto projektu podíleli také Hanno Höfer, Constantin Popescu, Ioana Uricaruová a Răzvan Mărculescu. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)
Komentáře uživatelů k filmu (259)
-
Cival
Teror. Stejně tak střízlivý jako absolutní. Ideální prostředek na léčení přílišného sexuálního apetitu.(27.9.2007)
-
Houdini
Zlatá Palma(7.6.2009)
-
Matty
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny nejsou příjemným filmem ve snaze být nepříjemným, nýbrž ve snaze být pravdivým. Mungiu od prvních minut dává jasně najevo, že nám nehodlá nic zatajovat, že nehodlá nad ničím milostivě přivírat oči a obrušovat ostré hrany, aby nikomu neublížil. Oblíbené úsloví odpůrců hůře vstřebatelných uměleckých děl „umění bolí“ s tímto filmem dostává zcela nový rozměr. I když výjevy ze 4 měsíců někdy budí dojem obrazů z jiného světa, k událostem srovnatelně těžkého kalibru docházelo na mnoha místech světa před dvaceti lety. Před pouhými dvaceti lety! Můžete tvůrcům vyčítat drzé ignorování všeho dobrého, neboť jejich perspektivou bylo všechno jenom hodně, hodně zlé, anebo to prostě přijmout jako fakt a mít z toho depresi jako kráva. Na vlastní zodpovědnost. 90% Zajímavé komentáře: Radko, castor, RAiken, Martyr, jda23(13.2.2009)
-
Renton
PFF .. Scénář: Cristian Mungiu .. Hmm, holky těžší to maj.. Autentické, úsporné, táhlé, působivé. 85%.(9.11.2007)
-
Malarkey
Po shlédnutí jsem konečně pochopil celý název filmu. Vrtalo mi hlavou, proč to jde s těmi čísly tak z kopce. Když jsem pak viděl ten takřka dvouhodinový průvan do života dvou rumunských studentek ještě za totáče, tak jsem to naprosto pochopil. Film o tom, jak je život těžký, nebo spíše o tom, jak si život děláme těžkým. Takže se pořádně obrňte, protože tohle nebude žádná pohoda, ale syrová kýta, která se bude kroutit ve Vašem žaludku ještě dlouho potom. Není nic horšího, než si uvědomit, že na světě je tolik lidí, tolik situací, tolik problémů a jen tak málo cest ven...(11.10.2010)
-
larelay
Uf... Zivot neni pericko...Fantasticke zobrazenie trpkej skutocnosti.(17.1.2008)
-
Pohrobek
Velmi zdařile vyprávěný, bodavě mrazivý pohled na pozdně Ceausescovo Rumunsko i na zoufalou situaci ilegální interrupce. Film nikam nespěchá, a přitom je tolik rychlý a tak neodvratně spěje ke svému absolutně nesmířlivému a katastroficko-rezignačnímu konci. Místa, v nichž se zdánlivě nic neděje - oslava narozenin Raduovy matky - jsou možná i palčivější tím, co divák cítí v pozadí, tím, co se děje tam kdesi v hotelu.(2.6.2008)
-
AngelAngie
Po filmařské stránce jsem z tohodle snímku skákala do stropu radostí, protože ty několikaminutové záběry bez střihu, jen herci, jejich dialogy a kamera, byly prostě úžasné. Bohužel výběr dvou hl. představitelek mi více než vadil, byly mi silně nesympatické a já si k nim vlastně nevytvořila žádný vztah. Jen jsem tak bezdušše sledovala, jak vlastně interupce proběhne a jak se budou chovat poté, co se budou ony samy muset plodu "zbavit". Velmi silný snímek, režie pro mě nepochopitelně precizní, ale ty herečky...(8.12.2009)
-
Radek99
Absolutní depka. Film stejně bezvýchodný jak sama podstata totalitních systémů sovětského bloku. Snímek podobně bolestný jako rané opusy Larse von Triera, ovšem oproti např. Prolomit vlny je tu cítit ta obrovská míra autentičnosti a hluboká stopa reálného základu. Syrový příběh z Ceausescova Rumunska roku 1987 (rámovaný rozpětím jednoho dne), který režisér Cristian Mungiu uchopil coby tichý, minimalistický monument doby. Pomalý tok vyprávění, v němž z počátku sleduje kamera hlavní hrdinku spíše zezadu a jen ji jakoby doprovází (asociuje to místy téměř 3D Third Person zobrazení počítačové hry), se pozvolna mění v zdrcující příběh o nelidskosti zřejmě nejhoršího totalitního systému 80. let mezi sovětskými satelity, rumunská apatie i obecně šedavé bezčasí oné doby na východní straně železné opony ve filmu doslova krystalizuje, kamera pak se v citových hnutích hlavní postavy chvílemi obrátí i proti její emocemi drásané tváři a dává nahlédnout pod masku navenek srovnaného občana nuceného žít v soukolí tohoto zrůdného systému. Ilegální interrupce je sama o sobě nosným tématem, tvůrci ji však navíc zkombinovali s analýzou totalitarismu a jeho dopadem na život obyčejného člověka (umístěnky, neustálé perlustrace, dohled Velkého bratra, šedá zóna ekonomiky...). Jestliže v jiných filmech reflektujících rumunskou realitu té doby či její odraz v 90. letech dobře funguje i rovina satirická či humorná, pak 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny jsou absolutně depresivním ponorem do stoky socialistického marasmu, v němž humorný úhel nemá ani to nejmenší místo... Tenhle film bolí... Podobné filmy: Smrt pana Lazaresca(7.10.2010)
-
T2
║Rozpočet €600,000║Tržby USA $1,198,208║Tržby Celosvetovo $9,834,937║(16.11.2008)
-
DaViD´82
Ceausescovo Rumunsko léta páně 1987. Fronty na jídlo, úplatky a další totalitní šrámy na duši společnosti. Pokud v této době otěhotníte, tak žádná sláva. Obvzláště jste-li chudá studentka v pokročilé fázi těhotenství, která si dítě nemůže nechat. Peripetie jednoho potratu a života během pozdního režimu vůbec. Syrové, perfektně zahrané a nám navíc, bohužel, nejen tématem blízké. Silná a velmi působivá výpověď s výtečnou minimalistickou kamerou.(28.9.2007)
-
Lateef
4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je název pro rumunské mučidlo 21. století. Neláme kotníky, nestrhává nehty, nepůsobí totiž žádnou fyzickou bolest, zato náležitě otestuje divákovu psychiku a nechává krapet pracovat fantazii. Husté! Ideální aerobní cvičení na spalování tuku, tep se může vyškrábat až ke dvojnásobku klidovky a na této hladině se udrží dobrých 60 minut...(5.8.2008)
-
Kulmon
Rumunské filmy tak často nevídáme. Je proto příjemným překvapením, když unaven přebytkem akcí v amerických filmech, setkávám se s tímto vyrovnaným evropským filmem, kde jsou i pětiminutové záběry bez jediného střihu. Téma filmu – potrat – je zajímavou sondou do duševna každé osobnosti a nikoho nenechá bez emocí. Film je zajímavý i z hlediska některých záběrů, kterých by nás americká kinematografie jistě ušetřila. Musím také vyzdvihnout herecké výkony obou hlavních protagonistek stejně jako představitele lékaře provádějícího potrat.(9.5.2009)
-
Jossie
Chtěla bych mít kamarádku, jako je Otilia, ale určitě bych nechtěla mít za kamarádku Gabitu a možná jsem já víc sobecká nebo byla Otilia až moc hodná a obětavá, ale to co ona udělala pro tu nemožnou holku, to bych já neudělala. Skvěle natočený film, působivý, věcná atmosféra komunistického města se všemi úplatky, nedostatky a podpultovým zbožím a v něm si jedna bláznivá holka chce dát udělat potrat. Ze scény, kdy Otilia bloudí nočním městem, mě úplně mrazilo v zádech.(4.10.2007)
-
novoten
Jsou filmy "hodné" a "zlé". Pak jsou filmy, které vám přivodí depresi. A pak jsou 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny, při jejíchž sledování máte chuť se schoulit do klubíčka a brečet v koutě. Hnusně realistický obraz jednoho důležitého špatného dne.(31.1.2008)
-
Flipper
Kedže dejovo sa film zastaví a ostane stáť niekde v strede, diváci sa rozdelia na dve skupinky. Prvá prežíva depresiu každým kútikom svojho tela, rozjíma nad kamerovým filtrom a dialógmi. Druhá skupina sa zameriava na stupiditu a apatiu k hlavnej hrdinke, prípadne jej kamarátke, ktorá jej samaritánsky-šialeno pomáha. Zase sa tu robí strašiak zo socializmu a to ešte ani nie je taký extra problém ako pri deportáciách, prenasledovaniach atď... tu si niekto len zabudol dať gumu a dráma sa môže začať.(8.6.2010)
-
charlosina
Tohle byl opravdu silný, silný zážitek... Autentické záběry, syrové zachycení skutečnosti, drsný příběh... Děj se odehrává během jednoho dne, divák je vtáhnut do života Otilie, aniž by znal nějaké souvislosti předtím. Brzy vyjde najevo, že ona dívka zařizuje tehdy zakázaný potrat pro svou kamarádku. A my sledujeme, jak se to dá zařídit, co to všechno obnáší a jak pevné pouto mezi sebou holky mají... Během filmu jsem cítila rozporuplné pocity, od znechutenství po naději, každopádně to znamená, že snímek je velmi emotivní a velmi hluboký. A musím dodat: velmi syrový. Celý film působí velmi reálně - nemáte dojem, že sledujete nějaké promyšlené představení, ale spíš že se díváte na záběry domácí kamery, které zachycují jednu holku Otilii, co celý den dělala... a je to zrovna den, kdy její kamarádka Gabita je ve 4. měsíci, ve 3. týdnu a v 2. dni těhotenství. A kdy se konečně odhodlá dát dítě pryč. Tak náhle, jako vám Cristian Mungiu naservíruje jejich celodenní drama, tak stejně tak náhle ho ukončí. Prostě přijde noc a kamera se vypíná. A poperte se s tím jak chcete! A právě tenhle autentismus spojený s drsným námětem udělá to, že na tenhle film určitě nezapomenete...(16.1.2008)
-
H34D
Film podobně jako Estonský Klass surově zobrazuje jeden velice ožehavý problém mladých lidí, avšak na rozdíl od Klassu se 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny vydaly trochu jinou cestou. Jsou pomalejší, jak dějově, tak v délce záběrů, více ukecané a bez jakýchkoliv efektů, či hudby, ovšem co oceňuji nejvíc, jsou maximálně realistické a věrohodné. Díky slušné režii divák snadno pochopí celou situaci, vzklouzne do atmosféry a ani navzdory tomu, že se vlastně ve filmu toho TOLIK neděje, se nebude nudit. Jenže přesto mi zrovna tato bezdějovost některých záběrů trochu vadila, samozřejmě, že nevyžaduji nějakou akci a nemám nic proti "konverzačním" filmům, ale ono je přímo vidět, že například prvních 10 minut je ve filmu jen tak a nemá vůbec vliv na pozdější vývoj. Dále bych mohl ještě vzpomenout třeba na rozhovor mezi mužem provádějícím interupci a jeho matkou pozorovaný Otillou z auta. Taktéž postrádal hlubší význam... Ale to jsou jen detaily - 7/10(15.4.2008)
-
Lynn
Socialistická deprese v celé své "kráse"... Něco takového se u nás natočit nedaří, byť pokusy by tu byly.(2.2.2010)
-
dobytek
Vzpomněl jsem si na film Vesničko má středisková, jak tam naběhnul Jan Hartl za Otíkem a oznámil mu, že v kině dávaj výbornej film, kterej musí vidět a zdůraznil, že je RUMUNSKEJ. Já jsem snad žádnej rumunskej film ještě neviděl, takže jsem moc nevěděl, co od rumunskýho filmu čekat. Film se odehrává v období, kdy Rumunsku vládnul pošetilej diktátor Nikolae Posraldescu, kterej si vzal do hlavy, že Rumunů je málo, takže zaved dost šílený zákony, který měly přimět rumunskej lid k tomu, aby se víc rozmnožoval. Jít tenkrát na potrat byl horší zločin, než kdybyste třeba sousedovi ukradli novou Dacii. Dnešní propopulační demagogové by asi hýkali nadšenim. Příběh je o jednom takovym tajnym potratu, odehrává se během jednoho dne a převážně v jednom hotelovym pokoji. Je to dost minimalistický dílo, který spíš vypadá jako nějakej dokument a je znát, že vznikalo ve skromnejch podmínkách. Musim ocenit opravdu hnusnou až depresivní atmosféru, ale celkově to je trochu nuda. Příběh o nějaký rumunský pipce, která si zaplatila potrat, mě prostě nedokáže připoutat k obrazovce. Teď má film hodnocení 82%, což moc nechápu. Pro mě je to průměr.(1.6.2011)
