4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
-
4 luni, 3 săptămâni și 2 zile
-
4 mesiace, 3 týždne a 2 dni
-
4 Months, 3 Weeks and 2 Days
Drama
Rumunsko, 2007, 113 min
Režie:
Cristian MungiuObsah
-
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování. (oficiální text distributora) -
Jako většina filmů rumunské nové vlny nabízejí 4, 3, 2 kromě elementárního politického či sociologického čtení i interpretace psychologické a filozofické. Tento potratový thriller není jen svědectvím o všepronikající korupci, šedivosti, nevlídnosti a únavě za reálného socialismu, ale i dramatem o slabosti a síle. Sledujeme dvě přítelkyně, z nichž nezodpovědná Gábina si nárokuje právo na slabost, zbabělost, omyl a lež. Otilia si neumí představit jiný postoj, než že odpustí a pomůže. Morálně chabý jedinec tak sobecky zdevastuje svého bližního, který ho po všech stránkách převyšuje. Je to nadčasové téma, stejně jako věčná existence chlapíků jako je pan Bebe.
Z původního námětu o dvou kamarádkách, inspirovaného pravdivým příběhem, se těžiště přesunulo k hrdince jediné, jíž je Otilia. Režisér spolu s kameramanem zvolili metodu sekvenčních záběrů na cinemascopickém formátu, aby si publikum neuvědomovalo přítomnost vypravěčského subjektu a mělo bezprostřední kontakt s pocity postav. Rozhodli se nepoužívat umělé prostředky k zesilování emocí, žádnou hudbu, detailní záběry ani střihovou segmentaci. Rytmus díla je určen výhradně pohybem postav na plátně.
Interrupce byly v Rumunsku od roku 1966 zakázány a na následky nelegálních zákroků zemřely tisíce žen. Již v roce 1975 se tématem pokoutních potratů zabýval film Andreie Blaiera Pohlednice s vlčími máky (Ilustrate cu flori de câmp, 1975). Vznikl sice na ideologickou objednávku, ale přinesl drsné svědectví; v kinech ho tehdy navštívily více než dva milióny lidí.
Kvůli akutnímu deficitu funkčních biografů si Mungiu po vítězství v Cannes najal německé putovní kino, které s filmem cestovalo po patnácti rumunských městech a promítalo jej v zaprášených sálech kulturních domů. Snímku tak přibylo 17 584 diváků a režisér Sorin Avram o tomto turné natočil středometrážní dokument 1 luna cu 432 (Měsíc s 432, 2007). Celková návštěvnost dosáhla devadesáti tisíc diváků. O dva roky později dokončil Mungiu komedii Vzpomínky na zlatý věk (Amintiri di epoca de aur, 2009): dvoudílný snímek složený z šesti povídek inspirovaných urbánními legendami. Režijně se na tomto projektu podíleli také Hanno Höfer, Constantin Popescu, Ioana Uricaruová a Răzvan Mărculescu. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)
Externí recenze (5)
-
CinemaMagazine.cz (Iva Hejlíčková)
"Ani nepamatuji, kdy jsem naposled jedné postavě filmu držela palce tak vášnivě jako Otilii a druhou pohrdala jako Gabitou. Mungiův snímek není žádná procházka přehlednou hollywoodskou zahrádkou, ale malý velký film, jehož zhlédnutí vám snad pomůže drobně zbrzdit Gabity tohoto světa." (více)
-
Filmpub.cz (Jiří Šíma)
"Pečlivě budovaná atmosféra spolu s tíživou tématikou tvoří hutnou směsici událostí, které odkazují na děsivou socialistickou minulost, kterou je třeba neustále připomínat, aby se už nikdy neopakovala." (více)
-
MovieZone.cz (Petr Čihula)
"Skoro by se chtělo říct, že 4 měsíce, 3 týdny a 2 dny je takovým situačním stylistickým cvičením pro pár herců a jednu digitální kameru jenže žádné takové cvičení by si nemohlo odnést hlavní cenu z Cannes. 4 měsíce si ji zaslouží. Pro svůj přirozený dialog, pro svou nahotu a upřímnost mluvit o ni…" (více)
-
Rozhlas.cz (Agáta Pilátová)
"Ze všeho čiší těžké dusno. Tlumený smutek a beznaděj vrcholí (a zároveň je to i jeden z vrcholných okamžiků filmu), když kamarádka těhotné dívky bloudí nočním městem a nemůže se zbavit krvavého obsahu kabelky. A nad vším ční silný motiv hloubky přátelství a nepatetické solidarity. Zvolna plynoucí…" (více)
-
Tiscali.cz (Jan Jaroš)
"Ani v jediném okamžiku nezazní nějaké karikující zlehčení, režisér se přidržuje místy až protokolárního vyjadřování, kde nezbývá místo na moralizátorské úvahy, nehledá ani obdivuhodné postavy, ani záporné ničemy. Kamera, která upřednostňuje zašedle žlutavý odstín, jim uvolňuje prostor, aby mohly…" (více)
