4 měsíce, 3 týdny a 2 dny
-
4 luni, 3 săptămâni și 2 zile
-
4 mesiace, 3 týždne a 2 dni
-
4 Months, 3 Weeks and 2 Days
Drama
Rumunsko, 2007, 113 min
Režie:
Cristian MungiuObsah
-
Kontroverzní snímek, který natočil rumunský režisér Cristian Mungui a za který si odvezl Zlatou palmu. Snímek pojednává o dvou vysokoškolských studentkách za éry rumunského totalitarismu těsně před pádem železné opony, kdy během jednoho dne jedna z nich podstupuje tehdy zakázaný potrat. Film je drsnou výpovědí nejenom o těžké době, ale, a to především, i o silném přátelství.
Film získal nejvyšší ocenění, Zlatou Palmu, na letošním MFF v Cannes 07. Snímek byl také uveden na 42. ročníku MFF v Karlových Varech, v nové sekci, Otevřené oči, věnované výhradně filmům z letošního MFF v Cannes, které originálním způsobem posouvají vývoj filmového vyjadřování. (oficiální text distributora) -
Jako většina filmů rumunské nové vlny nabízejí 4, 3, 2 kromě elementárního politického či sociologického čtení i interpretace psychologické a filozofické. Tento potratový thriller není jen svědectvím o všepronikající korupci, šedivosti, nevlídnosti a únavě za reálného socialismu, ale i dramatem o slabosti a síle. Sledujeme dvě přítelkyně, z nichž nezodpovědná Gábina si nárokuje právo na slabost, zbabělost, omyl a lež. Otilia si neumí představit jiný postoj, než že odpustí a pomůže. Morálně chabý jedinec tak sobecky zdevastuje svého bližního, který ho po všech stránkách převyšuje. Je to nadčasové téma, stejně jako věčná existence chlapíků jako je pan Bebe.
Z původního námětu o dvou kamarádkách, inspirovaného pravdivým příběhem, se těžiště přesunulo k hrdince jediné, jíž je Otilia. Režisér spolu s kameramanem zvolili metodu sekvenčních záběrů na cinemascopickém formátu, aby si publikum neuvědomovalo přítomnost vypravěčského subjektu a mělo bezprostřední kontakt s pocity postav. Rozhodli se nepoužívat umělé prostředky k zesilování emocí, žádnou hudbu, detailní záběry ani střihovou segmentaci. Rytmus díla je určen výhradně pohybem postav na plátně.
Interrupce byly v Rumunsku od roku 1966 zakázány a na následky nelegálních zákroků zemřely tisíce žen. Již v roce 1975 se tématem pokoutních potratů zabýval film Andreie Blaiera Pohlednice s vlčími máky (Ilustrate cu flori de câmp, 1975). Vznikl sice na ideologickou objednávku, ale přinesl drsné svědectví; v kinech ho tehdy navštívily více než dva milióny lidí.
Kvůli akutnímu deficitu funkčních biografů si Mungiu po vítězství v Cannes najal německé putovní kino, které s filmem cestovalo po patnácti rumunských městech a promítalo jej v zaprášených sálech kulturních domů. Snímku tak přibylo 17 584 diváků a režisér Sorin Avram o tomto turné natočil středometrážní dokument 1 luna cu 432 (Měsíc s 432, 2007). Celková návštěvnost dosáhla devadesáti tisíc diváků. O dva roky později dokončil Mungiu komedii Vzpomínky na zlatý věk (Amintiri di epoca de aur, 2009): dvoudílný snímek složený z šesti povídek inspirovaných urbánními legendami. Režijně se na tomto projektu podíleli také Hanno Höfer, Constantin Popescu, Ioana Uricaruová a Răzvan Mărculescu. - Jaromír Blažejovský (Letní filmová škola)
