Sirotčinec

Vedle "Persepolisu" a "V Bruggách" je tenhle snímek mým nejsilnějším filmovým zážitkem letošního roku, který mi poskytl požitek z poctivé stylové duchařské podívané, opřené o silný příběh, dobře vybrané exteriéry, kvalitní herecké výkony, dobrou kameru a pár chytrých režijních nápadů. Je to přesně ten druh filmu, který po zhlédnutí vede k nutkání snížit několika desítkám jiných titulů jejich hodnocení, protože řada dalších žánrových kousků se vedle "Sirotčince" jeví jako zoufale povrchní, klipová podívaná, která nevyvolává strach, ale svou brutalitou uspokojuje sadistické touhy ukryté v té či oné míře v každém z nás (Saw). "Sirotčinec" je film o strachu ze ztráty milovaného blízkého člověka a obavy ze selhání a vlastní odpovědnosti. Co může být pro matku děsivější představa než ztráta dítěte. "Sirotčinec" je film, který funguje, aniž by nutně potřeboval gigantický rozpočet a smršť velkolepých triků. Celkový dojem: 95 %. (20.09.2008)

Zdejší komentáře ve mně vzbuzovaly menší obavy, že to bude jen další žánrová vykrádačka, která nepřinese nic nového a budu se u ní nudit. To byl ovšem omyl, protože takhle atmosférický/napínavý film jsem už dlouho neviděl a mrazivých momentů zde bylo vcelku požehnaně. Hlavní hrdinka byla zahrána dobře a dlouho měla i moje sympatie, i když s přibývajícím časem menší a menší. Problém mám však se závěrem, protože takhle silně neuspokojivou pointu jsem opravdu nečekal a moje zklamání z ní mě donutilo jít s hodnocením mezi 3/4*. Ale protože se Sirotčinci podařilo, abych cítil něco, co alespoň vzdáleně připomínalo strach, dávám slabší 4* (ano, zřejmě jsem hororový amatér, páni odborníci :-) ). (13.02.2011)

Ducharsky horor, ktory do vycerpaneho podzanru vlial novu krv a to napriek tomu, ze dejovo ani v najmensom neprekvapi. Jeho sila je hlavne v konkretnych , velmi originalnych mrazivych scenach, ktore nam pripomenu, ako velmi sme sa pri ducharskych hororoch bali v casoch, ked slavne kusy ako Kruh, alebo Ti druhy este neboli niekolkonasobne vykradnute a sparodovane. A to sa ceni. Dost mozne, ze sa teraz dockame dalsej vlny ducharskych hororov, ktore nam to zasa na nejaku dobu znechutia. (7/10) (14.10.2008)

Sirotčinec není klasický horor, ale spíše film o hledání matky s výbornou atmosférou a několika mrazivými momenty, které bohužel nestačí k otitulkování filmu jako hororu. Kdo čeká krev nebo hromadu strachu měl by raději jít na jiný film, protože toho se určitě nedočká. Vedle dobré hudby a ne zrovna nejoriginálnějšího příběhu se režisér a hlavní postava snaží udržet diváka v obavách a očekávání, což se daří tak na půl. Škoda propracovanějších momentů, které by se hodili do opravdového hororu a málo originality, kterou nezachraňuje ani závěr. (09.08.2008)

O existenci filmu s názvem Orfanato jsem neměla ani ponětí, dokud nám jeho promítání nenabídli na jazykovém kurzu ve Španělsku. (Když sleduji CSFD zjišťuju, že to bude asi tím, že do našich kin má dorazit až za několik dnů). Jsem nicméně velmi ráda, že jsem dala na radu Španělů a i přes svou mírnou skepsi se na něj podívala. Abych totiž řekla pravdu, ze španělsky mluvených snímků mě před zhlédnutím tohoto zaujal skutečně jen Faunův Labyrint; nějaký Almódovar mi bohužel nikdy blízký nebyl. Asi je to zásluha Del Tora, ale Orfanato disponuje velmi podobnou atmosférou jako Labirinto del Fauno, a i když nakonec nemá tak silný fantasy podtext a nedisponuje množstvím digitálně dokonalých postaviček, ta Del Torova přítomnost je cítit v každém jeho okamžiku. A když dojde ke konci, kde se dokonale propojí nadpřirozené vyznění s tím blízkým realitě, musím scénáristovi tleskat a děkovat mu za to, že po Šestém smyslu zase někdo dokázal z hororu udělat mimořádně inteligentní snímek. (11.08.2008)